Pervy Perkin - Ink

Pervy Perkin – Ink

Pervy Perkin - Ink
Země: Španělsko
Žánr: progressive metal / rock
Datum vydání: 3.3.2014
Label: selfrelease

Tracklist:
I. Book of Equinox:
01. Opening Credits
02. Of Echoes and Reflections
03. New Dawn
04. The Tree in the Sky
05. Peanut Butterfly
06. The End of the Beggining
07. Falling from Earth
08. Morphosis

II. Book of Solstice:
01. Memories of the Water
02. Asleep in a Wormhole
03. Shades Under a City Lamppost
04. Far Away Crusade Defending the Colonies of Satellite A.T.L.A.S.
05. 3:11 A.M. (The Crystal Clock)
06. S!urm
07. T.I.M.E. (Part 3: The Sign on the Wall)
08. Epilogue

Hodnocení: 7/10

Odkazy:
web / facebook / bandcamp

K recenzi poskytl:
Prog Sphere Promotions

Taky si při poslechu hudby čas od času představíte nějaký konkrétní výjev, který by muziku na plátně výstižně charakterizoval a posloužil tak jako osobní přebal desky, pakliže se ten originální s vašimi představami značně rozchází? V mém případě by obal novinky španělských Pervy Perkin zdobil bič. Sousloví “uplést si na sebe bič” totiž na debutové “Ink” dokonale pasuje. Nejenže si své snažení ztížili samotní Jižané, ale následné řádky zkomplikovali i mně při psaní recenze. Dnes nás totiž čeká povídání hned o dvojcédéčku, což je pro debutovou desku nápad poměrně troufalý, ne však úplně neojedinělý. To největší překvapení přichází až se samotnou stopáží, která dosahuje dvou hodin a sedmnácti minut. Řeknu vám, že být to generický power metal, po chvíli to zabalím. Jenomže v případě Pervy Perkin to udělat nešlo, na jejich muzice totiž něco je a jen kvůli přestřelené délce je zaříznout nemohu.

Vezměme si to ale pěkně od podlahy. Pervy Perkin se dali dohromady teprve před třemi lety, v roce 2011, ve španělské Murcii. Následující roky 2012 až 2013 věnovali pracím na “Ink”, které následně vyšlo v letošním roce. Album má po kupě držet jakýsi vesmírný koncept, který “Ink” rozděluje na dvě poloviny – “Book of Equinox” a “Book of Solstice”, tedy v překladu Knihu rovnodennosti a slunovratu, čemuž odpovídá i grafické zpracování digipacku, který je k nahlédnutí na Bandcampu kapely. To, že se “Ink” koncepčně drží vesmíru, je věc první, věc druhá je, jak debut ve skutečnosti zní. Zcela upřímně, žádný vesmír z toho povětšinou cítit není. Výjimkou je snad pár ambientních pasáží, které se ale v té obrovské mase hudby naprosto ztrácí a koncept nastolený grafickou podobou tedy hudebně zůstává nevyužit. Na druhou stranu, sjíždět cokoliv vesmírně se tvářícího hned po poslechu nových Darkspace je pro ostatní trochu nefér.

Fajn, už tedy máme zevrubnou představu o tom, jak se “Ink” tváří navenek, jak je to ale se samotnou muzikou? Inu, “Ink” je ohromně pestrá a často až nepříjemně rozhádaná deska. Celé to stojí na progresivním rocku modernějšího střihu, jehož kytarové vyhrávky postupně střídají prvky progresivního metalu, ambientu, folku, reggae i operních vokálů. Nedělám to nejčastěji, ale “Ink” bude nejlepší si projít pěkně po lopatě, krok sun krok.

“Book of Equinox”, tedy “Kniha rovnodennosti”, začíná velkolepě – fanfárami. Nedlouho na to se přidávají i smyčce, flétna, klavír nebo operní zpěvy. Vše zní uvěřitelně, organicky, výpravně a v žádném případně levně, i když si netroufnu říct, co všechno je dotvářeno pomocí kláves. Samotné intro přesahuje i do druhé skladby, “Of Echoes and Reflections”, která práci úvodní “Opening Grounds” ještě rozvádí a v jejím začátku dochází i na sbory, které celkovou slavnostní atmosféru ještě umocňují. Celé intro je dlouhé zhruba sedm minut. V tu chvíli hlavní břemeno přejímají kytary. Z počátečních měkčích rockovějších rytmů se skladba přehoupne v takřka progresivně metalovou jízdu s vysoko položenými mužskými vokály, které se staly jedinou mě obtěžující věcí. Je fakt, že se obecně nepovažuji za fandu tohoto zpěvu a i proto jsem si nedostal cestu k žádné heavy metalové klasice z 80. let. V případně Pervy Perkin je to ještě navíc v mnoha pasážích docela falešné a zpěvák se pouští do takových výšek, na které evidentně nestačí.

Dalším kouskem, u kterého bych se rád zastavil, je “The Tree in the Sky”. Věru roztodivná skladba, a to i na poměry Pervy Perkin – akustické kytary v ní střídají tóny těch elektrických za doprovodu chaotických tónů píšťal, což ve finále tvoří velice zajímavou hudební mozaiku. A když už se zdá, že Pervy Perkin pojedou po “Peanut Butterfly” již po klasičtější ose, přichází jako pěst na oko “The End of Beginning”, což je žánrově nejroztodivnější věc na albu. Začíná jako veskrze obyčejný prog rockový kousek, který se přes cirkusové pasáže přehoupne v rytmy reggae. Další kontrast okamžitě přichází s další “Falling from Earth”, jež celý proud hudby svým ambientem, který se vesmírné atmosféře podobá nejvíce, dokonale zklidní. Říkáte si, jak to zní všechno dohromady? I když celý materiál zní dost rozhádaně, čistě záhadným způsobem to celé drží pohromadě.

“Book of Solstice” – “Kniha slunovratu” – zní již o poznání klasičtěji, ale do sebe také nemálo má. Celý druhý disk je obecně pomalejší, rozvážnější a Pervy Perkin na to jdou přeci jen jinak než v podobě kombinací cirkusové muziky a reggae. Zajímavé je pozorovat ekvivalenty ke svým protějškům z prvního disku. Třeba taková “Shades Under a City Lamppost” odpovídá ambientní “Falling from Earth” nebo instrumentální “Far Away Crusade Defending the Colonies of Satellite A.T.L.A.S” pak kolegyni “Peanut Butterfly” z části první. Jestliže se mi na prvním disku zamlouvala ona neurvalost a odvaha pro nezvyklou kombinaci, přednost toho druhého vězí jednoznačně v ucelenosti. V mých očích sice není tolik sympatická, na druhou stranu má co do objektivní kvality navrch.

Přiznám se, že hodně dlouhou dobu jsem před sebou neměl desku, se kterou bych nevěděl, co si s ním při konečném resultátu počít. Kdybych měl zůstat objektivní, konstatoval bych, že “Ink” je deskou s několika kvalitními pasážemi, dobrým zvukem i hráčskými schopnosti, nicméně s extrémně nezvládnutou stopáží, která nahrávku staví do takřka neposlouchatelného celku (v kuse jsem to zvládnul jen jednou). Navíc samotná hudební náplň zní trochu kočkopsoidně – Pervy Perkin totiž nehrají nikterak originální muziku, jen trochu bizarně poskládanou dohromady. Jenže pak je tu stránka subjektivní, která mě ponouká k tomu Pervy Perkin tuto chybu alespoň zčásti odpustit a “Ink” pochválit. Španělům totiž nelze upřít snaha, hravost i schopnost zkombinovat nezkombinovatelné, byť to v několika pasážích zní poněkud nedotaženě. Já to Pervy Perkin prostě věřím a proto nakonec i po té sedmičce sáhnu.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.