Seeds of Iblis - The Black Quran

Seeds of Iblis – The Black Quran

Seeds of Iblis - The Black Quran
Země: Irák
Žánr: black metal
Datum vydání: 15.2.2013
Label: Hammer of Hate Records

Hodnocení: 8,5/10

Odkazy:
facebook

Antiislámský black metal podruhé. Těsně před výše probíranou velkou deskou “Anti Quran Rituals” ještě u finské firmy Hammer of Hate vyšlo minialbum s názvem “The Black Quran”, které – jak již jeho název napovídá – není hudebně ani textově o nic tolerantnější vůči náboženství, v jehož prostředí členové kapely žijí.

Rozdíl mezi “The Black Quran” a “Anti Quran Rituals” je patrný hned na první pohled – ačkoliv ani skladby na samotném albu nepatří mezi úplně nejkratší (i přes sedm, osm minut), EP jde v tomto ohledu ještě dál a nabízí pouze jednu kompozici o délce téměř 20 minut, což už je pořádná porce muziky a ne hned tak někdo zvládne takový čas v rámci jedné písně utáhnout – tím spíš když si uvědomíme, co Seeds of Iblis hrají za muziku. Samotná hudební náplň na “The Black Quran” se totiž od toho, co jsme řekli již u “Anti Quran Rituals”, v podstatě nijak neliší, takže i zde nemůžete očekávat vůbec nic jiného než hodně ostrý a agresivní black metal většinou ve velmi rychlém tempu, syrový zvuk, nelidský křik na pozici vokálu, v pozadí sotva znatelný klávesový podmaz a občasné orientální vsuvky. Místy se objeví i nějaké zvolnění jako například recitace za praskání ohně krátce za polovinou skladby, jinak ovšem Seeds of Iblis na “The Black Quran” jedou podle neměnného receptu v podstatě celých 20 minut.

I když takhle řečeno to nezní jako něco opravdu výjimečného, ve skutečnosti se Seeds of Iblis daří něco, co se s takovýmhle druhem muziky povede vážně málokomu – těch téměř 20 minut uběhne jak nic a vše funguje na 100%. Všechno, co se zde děje, je naprosto uvěřitelné a vůbec nic není navíc, přestože je “The Black Quran” svým způsobem díky své jednolitosti ještě o chlup méně stravitelné než “Anti Quran Rituals”. Z mého pohledu je to ovšem další majstrštyk. Tahle kapela má opravdu našlápnuto stát se obrovským kultem – a je potěšující, že i přes všechnu tu auru něčeho, co tu ještě nebylo (přinejmenším ne v takové míře), tím hlavním důvodem pořád zůstává excelentní muzika.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.