Sylosis - Monolith

Sylosis – Monolith

Sylosis - Monolith
Země: Velká Británie
Žánr: melodic death / thrash metal
Datum vydání: 5.10.2012
Label: Nuclear Blast Records

Tracklist:
01. Out from Below
02. Fear the World
03. What Dwells Within
04. Behind the Sun
05. The River
06. Monolith
07. Paradox
08. A Dying Vine
09. All Is Not Well
10 Born Anew
11. Enshrined

Hodnocení: 8/10

Odkazy:
web / facebook

Sylosis jsou konečně zpět. Na své třetí album sice tentokrát nenechali dlouho čekat, protože od minulého “Edge of the Earth” neuběhly ani dva roky a už servírují novou porci hudby v podobě “Monolith”, ale bylo na čase, protože očekávání byla veliká. Rozhodně se nejedná o kapelu, která by z ničeho nic vyletěla do horních příček zájmu metalového světa. Na uznání si Sylosis museli počkat téměř osm let, než si jich po dvou EP a nekonečném koncertování všimla nahrávací společnost. Od té doby jsou v jednom kole a jejich kariéra stoupá závratnou rychlostí. Album od alba se stávají uznávanějšími a ruku v ruce s tímto faktem jde skutečnost, že s každým albem se jejich projev zlepšuje a přibližuje něčemu, co bychom mohli v rámci diskografie označit jako dokonalé album. Na konci této cesty Sylosis sice ještě nejsou, ale jistý vývoje je patrný.

Kdo už někdy Sylosis v minulosti slyšel, zas tak překvapený nebude, kdo ne, tak by mohl být zaskočen, že borci z anglického Readingu nehrají obyčejný melodeath/metalcore, jak by se dle citovaných vzorů nabízelo, ale v jejich tvorbě hraje prim thrash metal. Ne úplně v tom klasickém pojetí, jak jej prezentují třeba Evile, ale v obalený do modernějšího hávu. Kromě klasických thrashových výjezdů je tak album naplněno melodickými kytarovými vyhrávkami a místy skoro až metalcorovými momenty, které jsou zastoupeny občasnými melodickými vokály. Trošku na sobě zapracoval zpěvák a kytarista Josh Middleton, jenž si zpěv na svá bedra přibral po odchodu původního zpěváka v roce 2008 a musím přiznat, že není úplně marný. Ví, kdy přitlačit na pilu, kdy se trošku stáhnout a především nezní nijak tuctově, aby po určité chvíli začal svým projevem nudit. Když už jsme u toho, tak z personálního hlediska si toho Sylosis zažili dost, protože počet členů, který kapelou prošel, se zastavil na čísle 14. Současná sestava vypadá celkem ustáleně a hlavně zní dost sehraně, což je do budoucna rozhodně příslib.

“Monolith” obsahuje řadu skvělých nápadů a písní jako takových. Než se však pustím do nějaké obsáhlejší prezentace hudební náplně nové desky, tak bych si rád odbyl výčet těch špatných aspektů. Některé skladby mají trošku přehnanou stopáž, což byl problém už na předchozím albu “Edge of the Earth”. Těch pět, až šest minut je občas skutečně moc, čímž zas nechci říct, že zajímavého se dočkáme pomálu a zbytek doby trvání už se jen opakují stejné motivy, ale méně je někdy více. Rozhodně by se tím celé album stalo lehce stravitelnějším, protože něco přes 70 minut je opravdu hodně. S tím souvisí jedna technická výtka, kdy došlo, dle mého názoru, k opravdu stupidnímu roztrhnutí závěrečné skladby deseti minutovou hluchou pauzou, zvlášť když “skrytá” skladba je velice povedená. Ale dost bylo hnidopišství, pojďme k věcem příjemnějším.

Jak už jsem říkal, takřka všechny skladby uhání v thrashovém tempu a hlavně bubeník Rob Callard celou tu mašinu popohání neúnavně kupředu. Ostatní za ním nijak nezaostávají a dohromady tak tvoří pořádnou mlátičku. “Monolith” otevírá klasické akusticko-metalové intro které postupně graduje a plynule přechází v hlavní část úvodní “Out from Below”. Kdybych měl vybrat jednu skladbu, na základě které by si každý měl udělat o albu názor, tak by to byla právě tato. Thrash metalové sloky jak z učebnice, jeden riff střídá druhý, občas se jako blesk objeví nějaká ta kytarová vyhrávka a samozřejmostí je kytarové sólo, přičemž celá skladba je zakončena zatěžkaným riffováním za dozvuku sólové kytary. Nic nového pod sluncem, ale pořád to funguje a dlouho ještě bude. Mohlo by se možná zdát, že hudba Sylosis není nic než průměrná thrashová rubanice, která nemá čím překvapit, ale není to tak úplně pravda. V jednotlivých písních se toho děje relativně dost, a když budu mluvit za sebe, tak mě neustálé změny temp, povedené kytarové riffy a práce Roba Callarda na bicích udržovala stále v pozoru. Občas překvapil i Josh s melodickými vokálními momenty, jako třeba ve třetí “What Dwells Within”, která je ve své druhé půlce odlehčenější a která překvapí rytmikou, jež dala vzpomenout na progresivní mistry Tool. Při psaní této recenze jsem si uvědomil, že kdybych měl popisovat všechny povedené skladby, tak bych v podstatě přepsal celý tracklist, takže od toho upustím, nicméně nechápejte to tak, že by si písně byly podobné jako vejce vejci.

Je pravda, že před vydáním desky, byla moje očekávání ještě o stupínek vyšší, protože klasické propagační řeči slibovaly nevšední hudební zážitek, než nám nakonec Sylosis přinesli, a já, jakožto naivní vůl, jsem si říkal, že to určitě bude pravda. Toho jsem se sice nedočkal, přesto bych “Monolith” ohodnotil v rámci diskografie kapely doposud nejvyšší známkou a pověstnou formulku o obrovské důležitosti třetího řadového počinu bychom mohli u Sylosis s klidným srdcem použít, protože věřím, že právě tímto albem si definitivně upevnili svou tvrdě vydobytou pozici mezi mladými kapelami metalové scény. I přes jisté nedostatky je “Monolith” velice silné album, které, ač se to na první poslech nezdá, nabízí dlouhotrvající přísun zajímavých a povedených momentů, takže vlastně ani nemůžu být nespokojen.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.