Tenebrae - Il fuoco segreto

Tenebrae – Il fuoco segreto

Tenebrae - Il fuoco segreto
Země: Itálie
Žánr: doom / gothic metal
Datum vydání: říjen 2012
Label: Masterpiece Distribution

Hodnocení: 7,5/10

Odkazy:
web / facebook / twitter

K recenzi poskytl:
Masterpiece Distribution

Tenebrae sami sebe popisují jako alternativně metalovou kapelu, ovšem takové označení je v jejich případě nesmírně zavádějící. Pro začátek tak můžeme říci, že se pohybujeme spíše ve vodách doom metalu či gothic metalu, tedy mezi žánry, se kterými nemám nejlepší zkušenosti. Ovšem Tenebrae, to je jiná liga. Přestože jde teprve o druhé album kapely, všechny jeho prvky do sebe zapadají s precizností zkušených matadorů, a zároveň nechybí svěží nápady, které v pozdějších fázích kariéry kapelám docházejí. Vše se odehrává v pomalých až středních tempech a ponuré náladě, kde hlavní roli hrají nepřekvapivě klávesy. Ty album místy táhnou do možná zbytečných žánrových klišé, poslech však v žádném případě nekazí. Překvapivě zásadní roli pak hraje baskytara, zejména musím vyzdvihnout skvělé linky v (téměř) titulní “Fuoco Segreto”.

Ačkoliv album začne mohutným a hlubokým growlingem, hlavní roli zde hrají skvělé čisté vokály. Důležitější než jednotlivé části je však celek a ten v případě “Il Fuoco Segreto” funguje jednoduše dobře. Je to možná velice krátkou hrací dobou (album nepřekročí pětatřicet minut), ovšem “Il Fuoco Segreto” je album, které se vám nebude chtít vypínat. Nemusíte mu věnovat plnou pozornost a ono pak bude jen nerušivě plynout v pozadí, ale když na něj pozornost upnete, prakticky vždy uslyšíte něco zajímavého. O to více zamrzí zvuk, který by v tomto případě asi mohl být lepší. Čitelnost jednotlivých nástrojů je velmi dobrá (snad až na kytaru, která nejvíce vynikne při sólech), produkce je však až příliš garážová, zatímco albu by prospěl zvuk propracovanější, zaměřený na atmosféru. Ta zde hraje klíčovou roli, jak je ostatně u žánrově spřízněných nahrávek cílem.

Celkově mě ovšem druhé album Tenebrae velmi potěšilo. Člověk od zcela neznámé kapely, která navíc hraje žánry jemu nesympatické, nečeká žádné zázraky, z “Il Fuoco Segreto” se ovšem vyklubalo album velice zábavné. A možná dost pomáhá i omamná italština, která v tomto případě perfektně ladí s náladou desky.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.


Hradby Samoty VII.