Toxic Holocaust - Chemistry of Consciousness

Toxic Holocaust – Chemistry of Consciousness

Toxic Holocaust - Chemistry of Consciousness
Země: USA
Žánr: thrash metal / crossover
Datum vydání: 25.10.2013
Label: Relapse Records

Tracklist:
01. Awaken the Serpent
02. Silence
03. Rat Eater
04. Salvation Is Waiting
05. Out of the Fire
06. Acid Fuzz
07. Deny the Truth
08. Mkultra
09. I Serve…
10. International Conspiracy
11. Chemistry of Consciousness

Hodnocení:
Kaša – 6/10
Stick – 6/10

Průměrné hodnocení: 6/10

Odkazy:
facebook / twitter / bandcamp

Toxic Holocaust se vrací s železnou pravidelností dvou až tří letého odstupu mezi svými řadovými alby, aby do posluchačstva nasypali ten svůj energický, přímočarý thrash metal plný crossoveru a HC punku. Přestože tahle parta kdysi vznikla vlastně jako one-man projekt dnešního lídra Joela Grinda, jenž na prvních třech albech obstaral vše sám, působí nyní jako plnohodnotná kapela o třech členech. “Chemistry of Consciousness” je již druhým albem, na němž se sestava rozrostla o basáka Philthyho Gnaasta a bubeníka Nikkiho Rage, ale výsledný zvuk se od první trojice alb vlastně nijak výrazně neliší, takže krom toho, že Toxic Holocaust i z repráků působí přeci jen víc jako kapela, tak se za ta léta prakticky nic nezměnilo.

A tím myslím především skladatelský přístup Joela k tvorbě jeho hudebního dítka. Toxic Holocaust patří mezi kapely, jež hned na prvním albu našly svůj sound, který je definoval a nemusely si tak projít nějakými úpravami či hledáními svého vlastního ksichtu. Protože se formulka jejich alb takřka nezměnila a stále dokola svým posluchačům tahle parta servíruje půl hodinovou porci přímočarého thrash metalu s prvky HC scény amerického New Yorku, tak se zákonitě začíná nabízet otázka, jestli už to trochu nenudí. Pravda, není to už taková pecka, jako bylo svého času “Hell on Earth”, jež už zřejmě navždy zůstane majstrštykem, kterému se kapela nejspíš nepřiblíží, ale nedá se povědět, že by zrovna “Chemistry of Consciousness” bylo nudné a naprosto zbytečné album. Jen už popáté přináší to samé a v jeho neprospěch hraje fakt, že v předchozích případech byl výsledek o něco lepší a novinka tak pouze prohlubuje bezradnost Joela, jenž s každým dalším albem slevuje z vysokého standardu, který zavedl na prvních dvou albech.

Když už nic, tak Toxic Holocaust neztratili ani kus ze svého přístupu, kdy máte při poslechu pocit, že stojíte ve stejné místnosti, kde kapela zrovna nahrává, za což může skvělá produkce a finální mix Kurta BallouaConverge. Ten dokáže výslednému kotoučku přidat něco málo na obrátkách a dokázal to již v minulosti nejen na albech své domoviny. Oproti předchozímu “Conjure and Command” je “Chemistry of Consciousness” o maličko živější, což je samozřejmě dobře a ruku v ruce s jednoduchostí, která Toxic Holocaust zdobí od počátku kariéry, tady máme zaděláno na slušně šlapající thrashový uragán, jenž sice nezabaví na dlouhé týdny intenzivního poslechu, ale jako krátkodobá zábava nemá deska prakticky chybu.

Těžko v případě Toxic Holocaust přistupovat k nějakému obsáhlejšímu rozboru jednotlivých skladeb, protože vězte, že jsou jedna jako druhá a s jejich rozeznáním budete mít problém i po vícero posleších, protože jakmile spustí úvodní “Awaken the Serpent”, tak se z pelášivého tempa ubere na intenzitě jen výjimečně. Onou výjimkou budiž “Rat Eater”, jež je celá lehce zpomalená (oproti zbytku určitě) a sází na chytlavou strukturu, která sice nedopadá tak agresivně jako třeba v kraťoučkém úvodním fláku, ale z celého “Chemistry of Consciousness” vychází jako vítěz a z mého pohledu jako nejzajímavější kus. Hodně se mi líbí “Salvation Is Waiting” s bzučivým riffem v refrénu. Skladba jako taková si pak nic nezadá s fláky z raných alb. “Deny Truth” vás uzemní svou agresivitou, která má podobnou sílu a tlak jako třeba zmínění Converge, k jejichž tvorbě mají Toxic Holocaust díky různým HC, punk či crust vlivům blíž, než by se na první pohled mohlo zdát. Takovýchto drtících šlupek jen více, protože aniž bych chtěl rýpat, že zbytek je jen slabý odvárek, tak “Deny Truth” je jako ráno pěstí. “I Serve…” patří k nejlepším kusům druhé poloviny. Hudebně sice nic překvapivého, ovšem Joelova pěvecká link a skvělý text to všechno vyvažují. No co vám budu povídat, jedenáct skladeb je pryč, než byste stihli říct švec, a pokud nehledáte nic zamyšlení hodného, tak byste neměli váhat ani vteřinu.

Přestože jsem se slovům chvály poměrně vyhýbal, nechápejte můj pohled na “Chemistry of Consciousness” jako vyloženě negativní. Šlape to, chvíli to i baví, ale pro někoho, kdo má naposlouchané předešlé počiny, na nichž zaznělo prakticky totéž, jen měly skladby jiné názvy a vyznívalo to v konečném důsledku o něco líp, nemá novinka větší smysl, protože vždy radši sáhnu po “Hell on Earth” než po novince. Pokud s touhle kapelou ještě nemáte zkušenosti, tak proč ne, s chutí do toho, nemůžete být zklamáni. Pro ostatní mám nepřekvapivou zprávu, že Toxic Holocaust nepřekvapili, a pokud jste slyšeli některý z předešlých čtyř záseků, tak jste už slyšeli drtivou většinu toho pátého.


Další názory:

Jak píše kolega, Toxic Holocaust už na prvním albu našli svůj sound a kompoziční příštup, který se jim zrovna dvakrát měnit nechce. I když tento úvodní výrok zavání tím, že v podstatě jejich novinku označuje za stejnou jako všechny předtím, není potřeba si pod tím hned představovat, že by šlo o nějakou nudu. Jak kolega podotýká v recenzi, zpočátku nasazená vysoká laťka pozvolna klesá, ale přesto nejde o průser. Slabá půlhodinka nášupu docela stačí k tomu, aby si člověk trochu podupal nohou a dal trochu popustit agresi, která se v něm za den nahromadí. Na druhou stranu je fakt, že mi “Chemistry of Consciousness” nemá moc co nabídnout a po pěti posleších můžu album s klidným svědomím odložit a vrátit se k osvědčenějším čí nakoplejším záležitostem. Řekl bych, že je to povinnost vyloženě pro staromilce a milovníky žánru. Není to špatné, ale nic, co by mělo udělat díru do dnešního přetlakovaného metalového světa.
Stick


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.