Země: Finsko Žánr: progressive black metal Datum vydání: 1.6.2018 Label: Spikefarm Records Tracklist: 01. Five-Pointed Eye 02. Black Hole Metal 03. Free of Light 04. Deathless Be Me 05. Of the Godless and Brave 06. Discipline 07. Intuition Hrací doba: 38:48 Odkazy: facebook

Neřekl bych, že Black Crucifixion je nějaká legendární nebo snad dokonce hvězdná kapela. Určitě bych se ji ale nebál považovat za kultovní. Tihle Finové vždycky stáli tak trochu stranou a nebyli příliš na očích, přesto věřím, že v určitých kruzích má jméno téhle kapely zvuk a že demosnímek „The Fallen One of Flames“ a minialbum „Promethean Gift“ mnohým fans vůbec nejsou lhostejné.

Black Crucifixion nicméně po vydání těchto počinů zmizeli a dlouho o nich nebylo slyšet. Snad i to je důvodem, proč se nikdy nedostali do širšího povědomí a zůstali skryti pouze pro posluchače, kteří nečekají, co jim kdo naservíruje, a radši sami vyhledávají. K vydání debutové desky „Faustian Dream“, připravované již v první polovině devadesátých let, nakonec došlo až v roce 2006. A další chvíli to trvalo, než Black Crucifixion dále navázali novou tvorbou. Ani nemluvě o tom, že „Hope of Retaliation“ z roku 2011 lze vnímat víc jako EP než album, poněvadž zde byly jen čtyři nové songy, které doplnily koncertní záznamy starších věcí.

Na druhou stranu, když už Black Crucifixion něco vydávají, stojí to za to. Všechny nahrávky kapely si totiž drží vysokou kvalitu a nabízejí výborný progresivní black metal. To bezezbytku platilo i o předešlé desce „Coronation of King Darkness“ a s radostí mohu říct, že ani letošní počin „Lightless Violent Chaos“ bilanci Black Crucifixion nekazí. Novinka vyšla bez většího humbuku, ale ne snad, že by šlo o něco šokujícího. V roli kapely pro fajnšmekry to nicméně Black Crucifixion beztak sluší nejvíce, takže za mě cajk. Kdo chce vědět, ví, a kdo nechce, ten si to ani nezaslouží.

Na jedné straně bych klidně řekl, že „Lightless Violent Chaos“ pokračuje v podobných intencích jako „Coronation of King Darkness“, tedy že oproti staršímu materiálu mají progresivní prvky převahu vůči blackmetalovým pasážím. Kdo má ale najeté „Faustian Dream“, mohl by takové tvrzení označit za diskutabilní. Přinejmenším v porovnání s novými songy na „Hope of Retaliation“ to ale myslím platí. Už docela s jistotou bych se ale nebál tvrdit, že komu se „Coronation of King Darkness“ zamlouvalo, ten bude spokojen i s „Lightless Violent Chaos“.

Obě nahrávky mi totiž v lecčems přijdou dost příbuzné a jejich přístup v mnohých ohledech obdobný. To může znít všelijak – například že letošní počin je trochu kopírkou toho minulého – ale nijak ve zlém jsem to nemyslel. Black Crucifixion přece jenom nevydávají nový materiál tak často, aby taková návaznost desek vadila, a hlavně – samotná muzika skupiny je sama o sobě dostatečně pestrá na to, aby jen tak nezačala nudit a nebudila dojem opakování již vyřčeného.

Za třetí bych pak řekl, že i na „Lightless Violent Chaos“ se Finům podařilo dát dohromady velice silný materiál se spoustou výborných nápadů a jen minimem vaty, a za takové konstelace by si jen blázen stěžoval. Když Black Crucifixion rozehrají skladby jako „Free of Light“, „Deathless Be Me“ nebo „Of the Godless and Brave“, jen těžko lze neslyšet, že tady se hraje fakt vysoká kvalita. Postupem času se mi ohrály snad jedině „Five-Pointed Eye“ a „Discipline“, ale první jmenovanou je možno brát jako intro a druhou zmíněnou jako mezihru, takže je otázkou, nakolik to kvality „Lightless Violent Chaos“ reálně ponižuje. Ke „standardním“ písním prakticky nemám výhrad ani po vysokém množství poslechů napříč delším časovým horizontem.

Když to tedy sečtu, panuje u mě rozhodně spokojenost. Deskou roku „Lightless Violent Chaos“ určitě není, ale pořád se jedná o hodně nadprůměrné album, o němž se hovořilo méně, než by si zasloužilo. Za slyšení to rozhodně stojí, takže pokud jste tenhle počin ještě nezachytili, najděte si čas na nápravu.