Země: USA Žánr: death metal Datum vydání: 21.4.2014 Label: Peaceville Records Tracklist: 01. Savagery 02. King of Flesh Ripped 03. Tourniquets, Hacksaws and Graves 04. The Howling Dead 05. After the Cutting 06. Forever Hungry 07. Teeth of the Shadow Horde 08. All Shall Bleed 09. Deep Crimson Dreaming 10. Parasitic Eye 11. Burial 12. Autopsy Hodnocení: Ježura – 6,5/10 Kaša – 7,5/10 Průměrné hodnocení: 7/10 Odkazy: web / facebook

Recenzování alb z dílny kapel, na které se alespoň v určitých kruzích nahlíží jako na kultovní, je poněkud ošemetná záležitost. Nasypete tomu nijak extra známku a hned jste za diletanta, ego honimíra a mediální hyenu první kategorie. A tohle všechno je ještě nevyhnutelnější v případě, kdy nejenže nejste znalcem dotyčné kapely, ale recenzovaný počin je vaším vůbec prvním hlubším seznámením s ní. Už mi to začíná být docela trapné, ale ano – mezi mnou a Autopsy panuje přesně takovýhle vztah, a ačkoli jsem se fakt snažil neuvádět tím další recenzi, holt to nějak nevyšlo a zase jsem to na sebe prásknul. Ale když už je to venku, asi by bylo záhodno také povědět, proč že bych to mohl za tuhle recenzi od fandů Autopsy docela schytat.

Na obranu mojí maličkosti musím povědět, že jsem se s novinou “Tourniquets, Hacksaws and Graves” snažil sžít opravdu hodně dlouho, a to i přesto, že první pokus dopadl tak, že jsem desku v polovině první skladby znechuceně a konsternovaně vypnul a dal jsem si docela načas, než jsem se odhodlal k opakování. To opakování ale nakonec zafungovalo a stejně tak začala jakž takž fungovat celá deska. I po všech těch týdnech to ale má do opravdové spokojenosti daleko, a pokud chcete vědět proč, směle pokračujte ve čtení.

Autopsy drhnou death metal v hodně nepřívětivém, primitivním, špinavém a v nejrůznějších významech toho slova zhoubném stylu. Ta muzika si s nikým nebere absolutně žádné servítky a to je bezesporu chvályhodné. Zároveň je ale nezbytně nutné, aby dotyčná muzika měla něco do sebe a dovedla zaujmout. Neříkám, že v tom “Tourniquets, Hacksaws and Graves” selhává, protože to není pravda a je naprosto jednoznačně znát, že tuhle desku napsali zkušení mazáci, kteří to mají v ruce. I proto je ale poněkud zarážející, že se jim zdaleka ne vždy podařilo na tuhle metu dosáhnout, a “Tourniquets, Hacksaws and Graves” mi proto v první řadě přijde nevyrovnaná. Jsou tu totiž jak výborné songy, tak skladby (nebo alespoň jejich části), ve kterých marně hledám nějaký smysl nebo řád a které v mých očích sklouzávají k čistokrevné špíně a agresi bez hlavy a paty.

Je to vážně záhada, protože celá deska je zároveň jasným důkazem, že Autopsy rozhodně mají s čím pracovat. Velice příjemně mě překvapilo, kolik tváří ta jejich muzika může nabrat. Jsou tu šlapavé rytmické pasáže, přímočaré punkoviny, doomové bažiny, trýznivá sóla… to album je vlastně hodně pestré a papírově by mělo bavit úplně luxusně, nicméně už jsem říkal že se tak úplně neděje. Na padesáti minutách stopáže, což je i obecně dost velké číslo, je totiž na můj vkus trochu moc materiálu, který jsem buď nepochopil, anebo je to prostě vata. A nemám na mysli takovou tu vatu, kde se vezme nějaký provařený riff a vyplní se s ním song, ale spíš mi to připadá, jako by si Autopsy při skládání občas řekli něco na způsob: “Nechce se nám nic vymejšlet, tak tam rubnem, co nás napadne, a je jedno, že je to úplně random a nekonzistentní – oni to třeba sežerou a budou si myslet, že je to záměr.” Výsledkem je řada hluchých míst, která celkový dojem dost sráží a o které kdyby se “Tourniquets, Hacksaws and Graves” osekala, tak máme co do činění nátěrem par excellence.

Takhle to prostě vidím, je mi líto. Na druhou stranu ale určitě nechci tvrdit, že by bylo “Tourniquets, Hacksaws and Graves” špatné album. Když pominu ta hluchá místa, zkušenost tvůrců z toho táhne na sto honů, má to rozhodně co říct a je to příjemně špinavá a odporná řezničina, na které je radost si pochutnat. Songy “King of Flesh Ripped”, “The Howling Death”, “Deep Crimson Dreaming” nebo “Autopsy” (konečně taky jednou eponymní skladba, která drtí) jsou vážně super a celá řada dalších pasáží jim velmi zdatně sekunduje, což celkovou bilanci desky s přehledem zvládá udržet v nadprůměru. Navíc nad tím vším vládne perfektní vokální výkon pánů Reiferta a Cutlera, takže kdo chce, ten si zde důvody ke spokojenosti určitě najde. “Tourniquets, Hacksaws and Graves” je tedy rozhodně slušné album, ale nemohu se zbavit dojmu, že mohlo být ještě o pořádný kus lepší.

Další názory:

Zdá se, že řeznící Autopsy jsou po 16letém čekání na studiovou desku řádně při chuti, protože po svém návratu s “Macabre Eternal” v roce 2011 sází v pořadí už třetí šlupku a ani tentokrát mě nezklamali a splnili moje očekávání skvělého, leč už tak trochu řemeslně odvedeného standardu. “Tourniquets, Hacksaws and Graves” je žánrově čistokrevný počin, že je naprosto zbytečné hledat vyložená překvapení, ovšem copak to po Autopsy někdo žádá? Přestože jsem už předem věděl, co dostanu, po několika posleších jsem stále spokojený a baví mě jak pomalejší “King of Flesh Ripped” a “The Howling Dead”, tak nářezové rychlovky “Savagery” nebo “Teeth of the Shadow Horde”, z nichž ta druhá mě doslova dostává do kolen. Kdybych měl směrem k “Tourniquets, Hacksaws and Graves” směřovat nějakou výtku, tak bych zmínil snad jen “Burial”, jejíž doomová atmosféra mě příliš nechytla a nebýt kvílivého kytarového sóla v jejím samém závěru, tak mě ani nic nenutí ji doposlouchat. Čistě v konkurenci dvojice ponávratových počinů je “Tourniquets, Hacksaws and Graves” velmi silný počin, dost možná úplně nejsilnější. Na klasická díla si brousit zuby nemůže, nicméně to mi nevadí, protože dokud budou jejich alba takhle zabíjet, tak nemám důvod si stěžovat a hlavně se bát o život této legendy amerického death metalu.
Kaša