Malichor - Nightmares and Abominations

Malichor – Nightmares and Abominations

Malichor - Nightmares and Abominations

Země: Austrálie
Žánr: black / thrash metal
Datum vydání: 31.1.2018
Label: Iron, Blood and Death Corporation

Hrací doba: 35:02

Odkazy:
facebook

K recenzi poskytl:
Iron, Blood and Death Corporation

Malichor je australská smečka, která až doposud svou diskografiie plnila neřadovými nahrávkami. Několik jich přidala ještě pod svým bývalým jménem Myth. I s touto inkarnací to dohromady dělá více jak deset roků činnosti a osm vydaných počinů. Dema a ípka jsou ale jenom něco jako prvotní masturbace, to právě odpanění přichází až s první dlouhohrající deskou. A k té se Malichor propracovali až loni. Jmenuje se „Nightmares and Abominations“.

Mnohé o Malichor prozradí už jejich žánr, kterýmžto je – black / thrash metal. Hádám, že většina z vás okamžitě začala tušit, která bije. Sice jde o styl, jenž se dá hrát i plus mínus osobitě, ale děje se tak jen málokdy. Ani Malichor zrovna neinovují, vesměs jediným menším rozdílem je, že namísto standardní satanistické / anti-náboženské tématiky se ve svých textech věnují Lovecrafovi. Což ostatně prozrazuje i Cthulhu na obálce „Nightmares and Abominations“, který byl nicméně do reálně fotky naphotoshopován dost okatě. Obecně v metalu ale není Lovecraft jako téma textů ničím výjimečným, takže o nějaké výlučnosti se nedá moc mluvit ani v tomhle ohledu.

Hudebně není moc co řešit. Malichor hoblují standardní metalovou rychtu v převážně kvapíkovém tempu, z něhož si občas odskočí i do středního tempa. Trochu mě překvapilo, že „Nightmares and Abominations“ nepůsobí nijak zvlášť agresivně a nasrně, což jsem od tohohle druhu muziky docela čekal. Ponechám na vašem uvážení, jestli se jedná o klad, anebo zápor.

Co ale mohu pochválit, to jsou kytarová sóla a melodie. Právě v téhle disciplíně jsou Malichor nejzábavnější. Sóla většinou bývají nejzajímavějšími momenty songů, a když se Australané odhodlají k trochu melodičtějšímu tracku, viz „Sentinels“ a „Descent into Madness“, jedná se o nejlepší kusy. Druhá jmenovaná je jen tak mimochodem asi jediným pomalejším zářezem na albu.

Obecně vzato ale „Nightmares and Abominations“ není nic zvláštního. Je to svým způsobem poctivá fošna a těm borcům věřím, že to nejsou žádní zasraní pozéři a že metalovou muziku upřímně milují, ale žánrová zapálenost ještě nezaručuje schopnost tvořit žánrově signifikantní díla. Svým způsobem možná spíš naopak. „Nightmares and Abominations“ nicméně nechci zbytečně pojebávat, protože album samo o sobě hloupé není, a tudíž si jednoznačný odstřel nezaslouží. Jde nicméně o záležitost spíše lokálních kvalit, kterou slyšet nepotřebujete.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.