Země: Německo Žánr: black metal Datum vydání: 1.9.2014 Label: Century Media Records Tracklist: 01. Venereal Dawn 02. Lloigor 03. Betrayal and Vengeance 04. Chrysalis 05. I Am the Jigsaw of a Mad God 06. The Deep 07. Odem 08. Luciform 09. On Fever’s Wings Hodnocení: H. – 8/10 Ježura – 8/10 Kaša – 8/10 Průměrné hodnocení: 8/10 Odkazy: web / facebook / twitter

Dark Fortress je skupina, která funguje už docela dlouhou dobu, odjela již nejednu koncertní šňůru, má na kontě už poměrně slušné množství nahrávek – a dlužno dodat, že v podstatě všechny jsou velice kvalitní – a také již nějakých pár roků vydává pod křídly poměrně velké firmy Century Media Records. Přesto všechno mi tak nějak nepřijde, že by se Dark Fortress podařilo vyloženě prorazit do širokého povědomí metalové obce a stále zůstávají na pozici skupiny, jež je sice zkušená a jistě má svou fanouškovskou základnu, do první ligy (myšleno co do věhlasu, což nutně nemusí implikovat také kvalitu) se jim však dostat prozatím nepodařilo.

Ptát se na to, zdali to nová deska “Venereal Dawn” změní, je poměrně zbytečné, protože si myslím, že se vcelku solidní jistotou můžeme říct, že ne, nezmění. Nejde o to, že by na to snad novinka neměla co do kvalitativní úrovně, spíš bych řekl, že jestli se to Dark Fortress nepodařilo doteď, už se to asi nestane. Přece jenom, to, co se povedlo třeba Amon Amarth, kteří hrají dvacet roků to samé, akorát první deset to nikoho nezajímalo a druhých deset jsou z nich hvězdy, se stává opravdu výjimečně. A vzhledem k tomu, že “Venereal Dawn” nepřináší nějaký velký skok, pouze udržuje nastavenou laťku (která je ovšem v případě Dark Fortress vysoká, takže to není špatně), docela bych se divil, kdyby se to nyní stalo.

Na druhou stranu, já osobně to nepovažuji za nic zásadního (ačkoliv label by se mnou jistě nesouhlasil), spíše si myslím, že je to smůla pro ty, kdo Dark Fortress neznají; mě osobně přece jenom spíš zajímá samotná hudba. A jak jsem již totiž několikrát naznačil, desky těchto Němců jsou opravdu výtečné. Tedy… popravdě řečeno, první dvě “Tales from Eternal Dusk” a “Profane Genocidal Creations” jsou sice v pohodě, ale nikdy jsem je úplně nežral, ačkoliv i zde se pár silných kusů nachází. Nejpozději od třetí “Stab Wounds” z roku 2004 je však muzika Dark Fortress na každé nahrávce skvělá. Zároveň s tím je v jejich tvorbě patrný i vývoj, což se mi líbí, protože až na výjimky nemám moc rád, když nějaká skupina stagnuje a drhne pořád to samé. Zatímco “Stab Wounds” a “Séance” tedy dýchaly jakousi “duchařskou” atmosférou, s “Eidolon” přišla změna k trochu přímočařejšímu, ne však méně zajímavému pojetí. Na předchozím “Ylem” pak Němci přišli s variabilním, promyšleným a inteligentním black metalem, který se dokázal postavit na roveň doposud nejsilnějšímu “Séance” (můj názor).

Poté se Dark Fortress na čtyři roky odmlčeli, což byla doposud nejdelší studiová přestávka v jejich kariéře, aby se v letošním roce vrátili právě s “Venereal Dawn”. Novinka žádnou velkou změnu co do výraziva nepřináší, a když prohlásím, že na ní Němci oproti “Ylem” pokračují v neměnném duchu, myslím, že mi za to nikdo nebude moct nadávat, protože to tak skutečně je. Důležité je ovšem to, že Dark Fortress v nastoleném trendu pokračují nejen co do hudebního výraziva, ale i co do jeho kvality. To v překladu znamená, že opětovně dali dohromady desku, jež nabízí vysoce kvalitní black metal, který je sice na poměry svého žánru poměrně přístupný, v tomto případě to však není ke škodě, protože to neznamená, že by ta hudba snad byla nezajímavá nebo dokonce hloupá.

Onou “přístupností” mám na mysli především to, že od současných Dark Fortress byste rozhodně neměli očekávat zahuhlaný sound a mrazivé kytarové včelíny, které jsou pro původní podobu stylu tolik typické. Zároveň je jejich muzika velice variabilní a dobrými nápady či zvraty se nešetří. A co je ještě lepší – oněch výborných hudebních nápadů má skupina tolik, že s nimi dokáže smysluplně naplnit i stopáž 70 minut, což se týká jak “Venereal Dawn”, tak i předchozího “Ylem”. Jak vidno, Dark Fortress vyrostli v kapelu, jež více jak hodinové nahrávky zvládne utáhnout celkem lehce a bez problémů si posluchače dokáže udržet i na takhle velké ploše.

S tím se samozřejmě pojí i to, že nějaké slabé songy na “Venereal Dawn” nenajdete. Po celou hrací dobu se něco děje a vlastně každá skladba nabízí nějaké bravurní momenty. A je úplně jedno, jestli se budeme bavit o úvodním a finálním opusu “Veneral Dawn” a “On Fever’s Wings”, nebo o čemkoliv mezi tím. Pro mě osobně je největším vrcholem desky asi chorobná čtyřka “Chrysalis”, v níž je cítit vliv obskurní části tvorby mocných Triptykon, nicméně to není zas tak překvapivé, když Dark Fortress a Triptykon sdílejí kytaristu… vlastně by to bylo spíš docela zvláštní, kdyby V. Santura za těch několik let alespoň trochu nenačuchl genialitou švýcarského boha extrémního metalu Fischera. Netvrdím ovšem, že v tom zbytku není co poslouchat, protože rozhodně je, a ať ukážete na jakoukoliv píseň z “Venereal Dawn”, vždy najdete skladbu, v níž nechybí excelentní pasáže a která je skutečně zábavná.

Ačkoliv mám starší alba Dark Fortress dost rád, do poslechu “Venereal Dawn” jsem se ani nevím proč moc nehnal, jako kdybych nevěřil, že si Němci zvládnou udržet svůj standard. Když jsem se k tomu ovšem konečně dokopal, hodně rychle mě pánové přesvědčili, že na to pořád mají. Asi to není jejich úplně nejlepší deska, protože minimálně “Ylem” bylo ještě o kousíček víc (hlavně díky dechberoucímu finále v podobě “The Valley”, “Wraith” a předělávky “Sycamore Trees”), ale to nic nemění na faktu, že Dark Fortress mají i na svém sedmém řadovém počinu stále co říct. A vzhledem k tomu, jak kvalitně to dělají, byla by myslím škoda jejich snažení ignorovat…

Další názory:

Když nepočítám dva koncerty, z nichž jeden byl naprosto strhující a druhý poněkud slabší, je pro mě “Venereal Dawn” vlastně prvním plnohodnotným setkáním s tvorbou Dark Fortress – a je to premiéra zatraceně uspokojivá. Dark Fortress totiž se svou novinkou jasně potvrzují pověst vynikajících hudebníků a tvůrců a posluchači servírují desku, která dovede pohltit. Zcela přirozeně se zde potkávají a prolínají valivé nářezové pasáže se zlověstným minimalismem, které jsou zahuštěny nespočtem brilantních nápadů, excelentní kompozicí a mocnou atmosférou, která to vše zastřešuje. I když je “Venereal Dawn” v pravém slova smyslu extrémně metalová nahrávka, Dark Fortress se nebojí melodií, které jsou tu plíživé, jindy majestátní, ale vždy jaksepatří znepokojivé, ani čistých vokálů a nástrojů jako klavír nebo akustická kytara a všechno to spojují v jeden výtečný celek. Na “Venereal Dawn” není jediná slabá skladba a ta deska mě baví tak, že mi vůbec nedošlo, že má skoro 70 minut, dokud jsem si to nepřečetl v kolegově recenzi. Tady zkrátka není co řešit – výtečná záležitost v každém ohledu!
Ježura

Pokud je tomu s kvalitou předešlých počinů opravdu tak, jak říká kolega v hlavní recenzi, tak “Venereal Dawn” nebude zcela jistě poslední zastávkou, kterou jsem si v rámci diskografie Dark Fortress dopřál. O existenci této party jsem neměl nejmenší tušení, a to ani v souvislosti s V. Santurou z démonických Triptykon, takže o to příjemnější překvapení to pro mě je. Když mi H. album doporučoval jako melodický a chytrý black metal, tak jsem se těšil a po prvním poslechu jsem hned věděl, že tenhle počin mě bude bavit dlouho. “Venereal Dawn” je vyrovnané a hypnotickou atmosférou napěchované album, u něhož má člověk po celou dobu dojem, že se něco děje, a pocit nudy tak není na pořadu dne. Mně osobně se hodně líbí “Lloigor”, která díky práci s akustickou kytarou zní jako starší Opeth, nicméně nepohrdnu ani dřevní “Betrayal and Vengeance”, v níž těch melodií zůstalo jen stopové množství. Vrcholy se pak skrývají v epických kusech, které lemují úvod a závěr a které jsou takřka dokonalé. Nemá smysl se ale opakovat se vším, co padlo v hlavním textu, takže na závěr jen dodám, že pod osmičku se můžu s klidným srdcem podepsat, protože Dark Fortress mě s novinkou potěšili.
Kaša