Země: Polsko Žánr: technical death metal Datum vydání: 15.2.2015 Label: Selfmadegod Records Tracklist: 01. Theodicy 02. El Shaddai 03. Ochlocracy 04. Mandatory Mayhem 05. Amor sui 06. Parasite Odkazy: facebook K recenzi poskytl: Selfmadegod Records

Psát úvody na polské death metalové kapely už bude za chvilku skoro stejné klišé jako v případě italské power metalové scény, takže si tentokrát odpustím citaci velkých jmen polské death metalové scény z její historie, protože stejně všichni víte, koho bych zmiňoval. Rovnou skočíme na novinku “Theodicy” z pera Deivos, respektive na kapelu samotnou, protože navzdory mým očekáváním, že se jedná o mladou skupinu, která se teprve hledá, toho Deivos za sebou mají již dost.

Vznik této pětice se datuje k roku 1997, ačkoli v té době se jednalo o trojici, z jejíchž řad zůstal do dnešních dní v sestavě Deivos pouze kytarista Tomasz Kołcoń, k němuž se v následujících letech nabalovala sestava, až se v roce 2010 ustálila do současné podoby příchodem vokalisty Angelfuckera. Deivos nechali na své debutové album “Emanation from Below” čekat celkem dlouho, protože vyšlo teprve v roce 2006, ovšem od té doby jsou rozjetí a “Theodicy” je jejich čtvrtá řadová placka, která navazuje na čtyři roky staré “Demiurge of the Void”. Srovnání se staršími počiny sice přinést nemůžu, protože jsem slyšel několik málo ukázek, ovšem vypadá to, že se nezměnilo vůbec nic, protože “Theodicy” zní stejně jako ony ústřižky z alb minulých. Technický death metal zemitého ražení, za který by se nemuseli stydět ani kolegové z Decapitated, k nimž mají ze své národní scény Deivos asi nejblíže.

Hrací doba jednotlivých kompozic se pohybuje někde kolem hranice šesti minut, což je dostatečně dlouhá doba, aby borci předvedli něco ze svého umu, ovšem to, že se jim záměr nedaří tak, jak by chtěli, je věc jiná a ještě na to přijde řeč později. Na rovinu říkám, že nízký počet skladeb a krátká hrací doba, která se nevyšplhá ani čtyřicet minut, je přesně tak akorát, abych nezačal při poslechu “Theodicy” koukat na hodinky moc často, protože jakkoli je “Theodicy” technicky naprosto vyšperkovaná nahrávka, tak rozdíly mezi jednotlivými skladbami jsou téměř nicotné, takže trvá dost dlouho, než si mezi nimi člověk udělá pořádek a dokáže si dílčí momenty zařadit. Nepomáhá tomu ani fakt, že Deivos přijali tento styl bez jakýchkoli inovací, takže jakmile po kraťoučkém industriálním úvodu začne masakr v podobě skladby titulní, tak vás Deivos nepustí po následujících šest skladeb ze svých spárů.

Přestože je “Theodicy” vlastně klasická death metalová nahrávka v daném stylovém zaměření, tak nezní oldschoolově a třeba nazvučení kytar je brutální. Zvuk je roztažený do šířky a i v těch nejrychlejších momentech, kdy do toho pětice buší opravdu mocně, jsou veškeré nástroje (samozřejmě vyjma baskytary, která je trestuhodně upozaděná, místo toho, aby pořádně bublala na pozadí vařících kytarových linek) jednotlivě identifikovatelné.

Bohužel ani nadupaný zvuk nezakryje největší problém, který s “Theodicy” mám. Skladby se sice natáhly v několika případech až k sedmi minutové hrací době, ale postrádám v nich jakýkoli vývoj. Něco, co by je drželo pohromadě a vedlo posluchače ruku v ruce se změnou temp a motivů. Takto Deivos s velkou pompou spustí kytarovou masáž a následně se střídají technické riffy s přístupnějšími momenty, které na nedostatek živelnosti díky hardcorovým sekačkám rozhodně nestrádají, ale výsledek je takový divný slepenec, kdy máte dojem, že borci hrají to, co hrají, jen proto, aby ukázali, jak rychlé pasáže jsou schopni zahrát a jak rychle jim ruce běhají po pražcích. A to je prostě špatně, protože místo obdivu si jen klepu na čelo s podivem, proč přišla na řadu tahle nebo tamta pasáž. Na úvod a závěr každé skladby se najde chvilka pro nějaké to intro/outro, čímž může svádět “Theodicy” k dojmu v tematicky propojenou nahrávku, kterou drží pohromadě nějaký koncept, ale já žádný nenašel, takže je to naprosto zbytečné zdržování blížícího se konce dané písně (“Ed Shaddai”, “Amor sui”).

Neříkám, že se to nedá poslouchat, to v žádném případě, jen se Deivos nepodařilo uhlídat způsob, jakým jsou skladby vedeny, díky čemuž si nedokážu naplno užít ani album jako celek a bohužel ani některé z jednotlivých kompozic, takže z celkového hlediska nemůžu hodnotit nijak kladně. Technická stránka věci je totiž jedna věc, ta už se dnes považuje za samozřejmost, protože kdejaká kapela ze zapadákova je schopná vytvořit v domácích podmínkách slušný zvukový kabátek, ovšem instrumentální skladatelský rukopis dělá z “Theodicy” relativně šedivou desku, na niž nebudu vzpomínat v jen v tom nejlepším.