Eibon la Furies - The Immoral Compass

Eibon la Furies – The Immoral Compass

Eibon la Furies - The Immoral Compass
Země: Velká Británie
Žánr: avantgarde black metal
Datum vydání: 2.9.2013
Label: Code666 Records

Tracklist:
01. The Compass Awakes
02. Immoral Compass to the World
03. Astronomy in Absences
04. Imperial Jackals Hand
05. Flames 1918
06. An Enigma in Space and Time
07. Who Watches the Watchers
08. Conjure Me
09. Ascending Through Darkness
10. The Vanguard
11. The End of Everything
12. The Compass Remains

Hodnocení: 3/10

Odkazy:
web / facebook / twitter

K recenzi poskytl:
Aural Music / Code666 Records

Alba, která člověku přijdou na recenze, jsou v drtivé většině případů sázkou do loterie. Občas máte štěstí a na stole vám přistane nahrávka, která příjemně překvapí, občas máte hodně velké štěstí a dostane se vám do ruky opravdu fantastická deska, jindy ale zase máte smůlu a skončíte s takovým tím albem, o němž v recenzi napíšete, že vás to bohužel ničím nezaujalo, a večer kámošům v hospodě u piva řeknete, že to byla pěkná sračka – a přesně tohle je případ Eibon la Furies, jejichž druhý dlouhohrající počin “The Immoral Compass” mě jaksi bohužel ničím nezaujal…

A přitom musím říct, že jsem se na poslech vlastně docela těšil. Žánrová škatulka slibovala, že bych měl od Britů čekat jakousi míchanici industriálního a ambientního black metalu. Samotní Eibon la Furies pak o sobě tvrdí, že je jejich hudba kombinací avantgardního black metalu, dark rocku a klasické atmosféry. To zní – alespoň pro mě – všechno hrozně slibně. Jenže jak bych od něčeho podobného čekal hodně zajímavou a kvalitní záležitost, v podání Eibon la Furies je to spíš nepříliš přesvědčivá směska nepovedeného zparchantěného black metalu, který se snaží vzbudit dojem, že jde o něco víc, ale výsledek je dost křečovitý a velmi rozpačitý. Pracovně jsem si tu produkci Eibon la Furies nazval cirkusovým black metalem, protože tomu se samotné album blíží mnohem víc.

Eibon la Furies jsou dozajista avantgardní v tom smyslu, že přes sebe skládají velké množství motivů, jejich nahrávka je pestrá, nedrží se jednoho mustru a je poměrně obtížně žánrově definovatelná. Kapela se snaží posluchače nenudit, neustále mu nabízet nějaké nápady a dělat všechno pro to, aby byly choutky i těch náročnějších ukojeny. Do boje vyrážejí nejen s proměnlivou metalovou stránkou, ale i s relativně pestrým rejstříkem kláves. Tohle všechno je dozajista hodně chvályhodné a u jakékoliv jiné skupiny bych to normálně všechno říkal, abych vás přesvědčil, že jde o dobrou věc, protože si podobného přístupu obecně dost cením. A většinou také platí, že kdo se k něčemu podobnému uchyluje, má to v hlavě po hudební stránce srovnané a dokáže nabídnout zajímavou nahrávku. Tedy, až doposud jsem si to myslel…

Upřímně si nepamatuji, jestli jsem vůbec někdy narazil na kapelu, jejíž hudba zní ze samotného popisu tak lákavě a slibně, ale samotný výsledek pak působí s prominutím tak kreténsky. Těžko říct, kde se stala chyba, ale “The Immoral Compass” na mě působí jako nahrávka skrz naskrz špatná, byť možná v základě s dobrým záměrem a přístupem. Jenže množství nápadů ještě neznamená také množství dobrých nápadů. Těch opravdu slušných je totiž minimum, většina – a tím pádem i celek obecně – působí hodně křečovitě, jako by Eibon la Furies všechny ty motivy na sebe roubovali násilně, jako kdyby za každou cenu chtěli znít chytře, ale prostě na to neměli. Ve finále to tím pádem zní spíše jako nepovedený vtip, ale rozhodně ne jako kvalitní a inteligentní deska, která asi byla záměrem.

Celkovému dojmu vůbec nic nepřidává ani hodně prapodivný sound alba. “The Immoral Compass” totiž zní… nevím, jak to pořádně vysvětlit, není to nějak vyloženě zahuhlané, ani se nedá říct, že by byl nějaký nástroj utopený, ale celek působí jakoby přebasovaně, kytary znějí jak z roku raz dva. Nedovolím si odhadovat, jestli to je tak omylem, nebo jde o nějaký umělecký záměr, ale deska mi tím pádem totálně nesedla nejen hudebně, nýbrž i zvukově. Třešničkou mizérie na tomhle přeplácaném dortíku špatnosti je pak vokál. Nemůžu si pomoct, ale Lord Eibon Blackwood podle mě při vší úctě zpívat prostě neumí, spíš mi to zní, jak když chrchlá člověk s pekelnou rýmou.

“The Immoral Compass” je jako když se vyzvracíte z chutného jídla. Ingredience jsou tu vlastně taky dobré, ale výsledek je stejně jenom blitka. Možná, že si to svoje fanoušky najde – nic proti tomu, dobře pro ně, pokud se jim to bude líbit, dobře pro kapelu, že se někomu bude líbit. Z mého pohledu ovšem Eibon la Furies nahráli naprosto zbytečný počin, jehož poslech považuji za ztrátu času.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.