Éohum - Ealdfaeder

Éohum – Ealdfaeder

Éohum - Ealdfaeder

Země: Kanada
Žánr: black metal
Datum vydání: 18.3.2016
Label: Mycelium Networks

Hrací doba: 31:10

Odkazy:
facebook / twitter / bandcamp

K recenzi poskytl:
Asher Media Relations

Já osobně miluju netradiční nástroje v metalu – upřímně ano. Už jen z podstaty je mi sympatické, když se nějaká kapela pokusí do kytarové hudby zapracovat prvek, jaký zde není obvyklý, a pokud se to navíc potká s dobrými skladatelskými schopnostmi, lezou z toho super věci. Naopak mě ale velice mrzí situace, kdy nějaká skupina vezme krásně netradiční nástroj, ale svým neumětelstvím veškerý jeho potenciál pohřbí. Smutné je, že mám na stole (resp. v přehrávači) už druhý takový případ za krátkou dobu.

Nedávno jsem tu přesně z toho důvodu dissoval Italy Foret d’orient, kteří používají tak nádherný nástroj jako harfa, a přesto jim z toho vylezla těžce podprůměrná nuda. Něco podobného se nově povedlo i kanadské formaci Éohum, v jejíž šestičlenné sestavě se nachází i slečna obsluhující flétnu a především, považte, lesní roh. Jaký spojení takového nástroje s black metalem skýtá potenciál? Obrovský! Kolik jej Éohum na svém debutovém ípku „Ealdfaeder“ dokázali zužitkovat? V podstatě vůbec žádný…

Na rozdíl od zmiňovaných Italů se kanadské formaci musí nechat alespoň to, že v jejich muzice je onen netradiční nástroj slyšet. Když si „Ealdfaeder“ pustíte, tak to pouhým uchem poznáte, že tam hraje lesní roh a flétna. Naneštěstí však tímhle veškerá zajímavost počinu končí. Tohle je to totiž něčím, na čem by Éohum měli stavět (a že by toho šlo postavit hodně!), ale realita vypadá tak, že nic jiného už tam pochválit nelze. A na vině je metalová složka. I navzdory lesnímu rohu jsou totiž Éohum stále blackmetalovou kapelou, avšak kámen úrazu tkví v tom, že jejich podání žánru je zoufale, ale naprosto zoufale blbé.

Leckdo by si mohl pomyslet něco o přehnaně tvrdém hodnocení, když jde o skupinu, jež má čerstvě na kontě debutové ípko, ale při vší úctě, začínáním nelze omluvit vše. Muzika Éohum je hluboko, velmi hluboko pod průměrem a co je horší – je to tak špatné, že tu prostě necítím ani náznak potenciálu, který by šlo do budoucna rozvíjet. Když něco stojí za hovno, tak to ani lesní roh z těch sraček nevytáhne, sorry…

Stran Éohum mě ovšem ohromně zaráží ještě jedna věc. Ze zvědavosti jsem proklikal několik recenzí na „Ealdfaeder“ a řeknu vám, že jsem byl jak v Jiříkově vidění. Netuším, jak je to možné, ale všude je ta nahrávka nechutně přechválená a na Kanaďany se sype jedna nadšená kritika za druhou. V jedné recenzi se dokonce nachází taková perla, že si to dovolím ocitovat: „Éohum has one of the most distinct and unique sounds in metal right now.“ Nechápu, absolutně nechápu… ti lidi snad poslouchají prdelí, ne ušima. Co se mě týče, tak roh neroh, flétna neflétna – tohle je regulérní kravina a od téhle kapely se do budoucna budu držet dál. A vám doporučuji to samé.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.