Kataplexis - Downpour

Kataplexis – Downpour

Kataplexis - Downpour
Země: Kanada
Žánr: technical death metal / grindcore
Datum vydání: 11.1.2014
Label: Galy Records

Tracklist:
01. Bottom Feeder
02. Flash Flood
03. Padded
04. Downpour
05. Forgotten
06. Enshrined Heat
07. Nobody Lives Here Now
08. Eclipse
09. Nobody Will Ever Live Here Again
10. Blessed
11. Stagnant

Hodnocení: 7,5/10

Odkazy:
facebook / twitter / bandcamp

K recenzi poskytl:
Kataplexis

Kataplexis je smečka z kanadského města Calgary, která týrá ušní ústrojí posluchačů nyní již sedm let, během nichž vyprodukovala jeden demosnímek, jeden split a hlavně jeden dlouhohrající zásek “Insurrection” v roce 2010… ačkoliv označení dlouhohrající je trochu nadnesené, protože délka toho alba se nevyšplhala ani na půl hodiny…

Nyní Kataplexis vydávají druhý řadový počin, který byl pojmenován “Downpour”. Ten je dokonce ještě o něco málo kratší a jeho hrací doba se zastavila přesně na 27 minutách a 14 vteřinách. Přestože se to může zdát jako dost málo, jsou žánry, u nichž je právě maximálně půlhodinová délka nahrávky tak akorát a tím pádem vlastně i žádoucí. A přesně to je i případ Kataplexis, protože si dost dobře nedokážu představit, že bych měl to, co tito Kanaďané produkují, poslouchat třeba hodinu… to upřímně říkám, že by mi asi jeblo (nebo spíš bych to tedy vypnul a nedoposlouchal), ale v rámci těch 27 minut “Downpour” vraždí přímo ukázkově, člověka baví, a když dohraje, tak vám vůbec nepřijde, že by vás Kataplexis o nějaké minuty ošidili, protože prostě máte dost a jste s výsledkem spokojení.

A co že to tedy Kataplexis vlastně hrají za prasárnu, že tomu stačí jenom půl hodina. Je to vlastně docela jednoduché – když si “Downpour” pustíte, okamžitě se na vás vyvalí extrémní směs technického death metalu a řízného grindcoru. A co že je na tom tak jednoduchého? Jde o to, že je to víceméně všechno, co si na vás Kataplexis v rámci svého druhého velkého alba připravili. Doslova hned od první vteřiny úvodního válu “Bottom Feeder” se spustí hodně extrémní smršť brutálních technických riffů, téměř nekonečné palby bicího kulometu a vokálu, který zná jen dvě polohy – death metalový growling a vysoký nasraný ječák. To vše v hodně vysokém tempu, které má nějakou chytlavost pěkně u prdele a jeho jediným cílem je prostě ničit vše, co se odváží mu vstoupit do cesty.

Jakékoliv uvolnění z nastoleného nářezu se vyskytuje naprosto minimálně, víceméně jde vždy jen o záležitosti v řádu několika málo vteřinek, přičemž i výraz “uvolnění” je nutné brát s hodně velkou rezervou, protože to znamená, že třeba Kataplexis na chvíli povolí technickou sypanici a místo ní nabídnou trochu tíživější riff, jak se tomu stane kupříkladu těsně před koncem druhé “Flash Flood”. Na druhé straně tu ovšem stojí i úplně výplachy, jakým je třeba celých 59 vteřin dlouhá titulní “Downpour”, jež přesně dle svého názvu není ničím jiným než jedním velkým přívalem brutality. Nicméně je nutno podotknout, že “Downpour” je poměrně nálož i v rámci samotného alba, jelikož Kataplexis v ostatních písničkách i přes vší extrémnost vážně nejsou úplně bezhlavou smaženicí, ale díky vysoké technické úrovni a sem tam nějakému přechodu je znát, že to přece jenom mají trochu vymyšlené.

Na opačném konci oproti nejkratší a nejzběsilejší “Downpour” naopak stojí závěrečná “Stagnant”, jež je nejdelší a nejrozmanitější položkou celého tracklistu. První část songu se nese v klasickém a už diskutovaném nářezu, ale ve své střední se skladba přelije do další ukázky také zmiňované tíživějšího riffu, byť co do tempa mají Kataplexis stále zařazenou vysokou rychlost. Až po čtyřech minutách se “Stagnant” zlomí a Kataplexis poprvé na svém albu předvedou výrazné snížení rychlosti, jež sice vzhledem ke svému umístění na samém konci nahrávky ve výsledku možná vyznívá jen jako outro, ale pořád je to dost na to, aby to ze “Stagnant” učinilo jeden z vrcholů “Downpour”. Mezi další vrcholy by šel zařadit třeba song “Nobody Lives Here Now”, který začne s pasáží, jež by se s přivřenýma očima dala na poměry Kataplexis nazvat i trochu chytlavou, a v jeho průběhu se dále ozve i kytarové sólo, což je zde také docela ojedinělá věc. Dále mě hodně baví již jmenovaná “Flash Flood” nebo “Enshrined Heat”.

Přestože to doposud explicitně ještě nepadlo, asi už z předcházejících řádků nepřímo vyznělo, že i přesto, že se Kataplexis s posluchačem nijak nemazlí a pálí do něj extrémní nářez od začátku do konce, je “Downpour” ve finále kvalitní a až překvapivě zábavná deska. Zcela jistě je pravda, že do velké míry ten počin funguje právě díky tomu, že je tak krátký, protože jak už zaznělo, při delší stopáži už by se to stravovalo dost těžko, ale přesně v téhle podobě to má vážně nekompromisní tah na bránu a dokáže to strhnout. Ačkoliv jsem to od “Downpour” vůbec nečekal, nakonec mě ta fošna vážně baví a opravdu příjemně mě překvapila – a to říkám jako někdo, kdo rozhodně nepatří k zarytým fandům podobných žánrů. Pokud se vy k příznivcům takovýchto věcí naopak řadíte, nemusíte se ostýchat si k výslednému hodnocení připočíst ještě jeden půl bod navrch.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.