Obscura, Beyond Creation, Revocation

 Obscura, Beyond Creation, Revocation, Rivers of Nihil

Datum: 4.11.2016
Místo: Praha, Nová Chmelnice
Účinkující: Obscura, Beyond Creation, Revocation, Rivers of Nihil

Ačkoliv jsem se o živé prezentaci německé Obscury mohl přesvědčit už na letošním Brutal Assaultu, jejich pražský koncert jsem si nemohl nechat ujít. Za prvé samozřejmě proto, že kapela v klubu s víc jak hodinovým setlistem přeci jen znamená trochu poctivější porci muziky než brzce odpolední festivalové vystoupení, za druhé pak kvůli tomu, že je měli na šňůře doprovodit Beyond Creation, Revocation a Rivers of Nihil. To je sestava věru slušná, především díky prvním jmenovaným, kteří prostřednictvím předloňské „Earthborn Evolution“ ukázali, že kromě toho, že umí své nástroje ovládat s oslnivou precizností, jsou schopni vytvořit silné album plné vyrovnaných a strhujících kompozic.

Akce byla původně plánována do Futura, avšak posléze z kapacitních důvodů přesunuta do Nové Chmelnice, což bylo očekávané, ale zároveň i trochu budilo obavy. Tyhle technické bandy totiž potřebují velmi vyrovnané nazvučení, aby vynikaly všechny nuance (aby byla slyšet sóla všech kytar, všemožné progresivní basové výjezdy apod.), jenže Chmelnice si zejména v poslední době získala pověst klubu, kde má zvuk často k dokonalosti daleko. Nicméně tohle je vždycky trochu loterie – a jak říká gamblerské moudro: „kdo nehraje, nevyhraje“. A tak jsem večer čtvrtého jedenáctý stanul pod pódiem a čekal, jaký zážitek si na mě kapely připraví.

Přesně jak hlásal avizovaný rozvrh, v sedm hodin na pódium vyzdobené ve stylu posledního alba hlavní hvězdy večera napochodovali američtí Rivers of Nihil a bez servítek spustili svou vizi technického žánru. S nasazením nezanedbatelným, zvukem jen ucházejícím. Navzdory tomu byli již oni schopni navodit velmi slušnou atmosféru. Těžko říct, zda to bylo tím, že si uši zvykly, nebo skutečně ještě v průběhu jejich hraní byl schopen zvukař nějaké ty mouchy zahladit, ale postupně se mi do hudby pronikalo lépe a lépe, a tak jsem si poslední skladby skvěle užil. Rivers of Nihil mě tedy nakonec překvapili – byli schopni předat ze své muziky jak její tvrdou a technikou složku, tak zajímavou náladu. Publikum navzdory obavám nebylo plné nehybných intelektuálů pouze soustředěně hledících na hmatníky a analyzujících techniku, odchylky od studiovek a další variace na nesmrtelnost chrousta, ale hudbu si velmi užívali. Sice samozřejmě šetřili síly na to, co mělo přijít potom, ale už proběhlo první vzedmutí energie – první náznak toho, jaká divočina se strhne při Beyond Creation.

Protože Beyond Creation jsem do nynějška neměl tu šanci vidět, z večera jsem na ně těšil asi nejvíc. A jakkoliv jsem tušil, že tohle bude špičkově odehraný koncert, realita předčila má očekávání. Ucelený projev, naprostá souhra a ve výsledku vybroušený promyšlený nářez, který byl schopen posluchače neustále udržovat ve střehu a fascinovat. Navzdory tomu, že kytary byly vůči sobě nazvučeny trochu v nerovnováze, výsledek působil zatraceně přesvědčivě. Možná je to i tím, že tihle borci jsou fakt schopni zahrát všechny ty prstolamy a paličkolamy jako ze studiovky. Od úvodní „Omnipresent Perception“, přes výtečný otvírák druhé studiovky „Earthborn Evolution“, báječně prokomponovanou „Theatrical Delirium“ až po závěrečnou epickou „Fundamental Process“ znělo vše naprosto precizně. Z publika pod pódiem se stává nespoutaný živel a navzdory očekávání se nejednou rozjede velmi energický circle pit, který dodává živelnějším pasážím zdravou dávku adrenalinu. Celkově jsem tedy zatraceně spokojen, i když takového stádia nadšení, abych tvrdil, že se jednalo o jednu nejlepší show, co jsem viděl (jak to formuloval jeden kamarád), jsem stále dalek. Na to Beyond Creation chyběl onen prvek něčeho nezaměnitelného,co by bylo schopno mě v myšlenkách odvát až někam do jiných dimenzí.

Protože po zuřivém headbangingu trochu cítím svou krční páteř, na Revocation se posouvám do zadní poloviny sálu, abych při poslechu kapely, která přeci jen není žádná má kdovíjaká srdcovka, mohl trochu zregenerovat. Mezera uběhne jako voda a po chvíli již na pódium postupně nabíhá frontman David Davidson se svými druhy v těsném závěsu. Skupina rozjíždí otvírák ze své novinky – skladbu „Arbiters of Apocalypse“. V porovnání s Beyond Creation jsou Revocation mnohem větší drtička. Zběsilá rytmika sice muziku táhne dopředu, ale v mých očích tomu chybí jakási svěžest a charisma, které by hudbě dalo nějaký celistvý projev. Zatímco některé songy jsou death, jiné spíš thrash, některé dokonce brousí do skočné progrese. Jenže mně nějak chybí něco, co by tohle všechno sjednocovalo a bylo schopno mě chytit za srdce, jakkoliv objektivně prostě Revocation žádnou tužku nehrají. Ono by možná neuškodilo nehnat tu muziku neustále ve zběsilém tempu, ale dát tomu i trochu lehkosti. Nicméně vystoupení nebyla žádná ostuda, odpich mělo slušné a fanoušci v prvních řadách si to zřejmě naprosto triumfálně vychutnali. Jen to pro mě byl spíš takový rekreační set – jakési zabavení před hlavní hvězdou večera.

Obscura si dává celkem načas, a tak zatímco probíhá přestavba, člověk má prostor se opět trochu porozhlédnout po klubu a ještě stíhá obsadit velmi slušnou pozici v hledišti. Když je konečně vše připraveno a nazvučeno, za zvuků intra „Ten Sepiroth“ Němci přibíhají na scénu, aby za nadšeného potlesku spustili brilantní kytarový výjezd, jímž tahle pecka z letošní „Ákroasis“ disponuje. Hudebníci působí uvolněně a jejich rychlé prsty zvládají náročné party se ctí. Sólová kytara by mohla být trochu víc nahlas, podobně pak se mi úplně nepozdává zvláštní zvuk basy, nicméně vše důležité je posluchač schopen celkem slušně dešifrovat. Takže noční můry se nenaplnily a člověk si mohl muziku v klidu vychutnat. A fanoušci tak patřičně činili.

Obscura

Atmosféra pod pódiem byla mohutná – během ultimátní vypalovačky „Anticosmic Overload“ vypukl ďábelský kotel a po čase se objevilo i pár crowdsurferů. Komunikace s publikem byla čas od času okořeněna o nějaký fórek – v paměti uvízl především fenomenální hlod Steffena Kummerera v jedné kratičké technické pauze, kdy s pobaveným úsměvem prohlásil: „We are technical death metal band, so we have technical difficulties“. Občas mě sice trochu rušilo hecování publika, jež u kapely formátu Obscury považuji za nadbytečné. Výsledek ale naštěstí nesklouzl k žádnému hospodskému recitálu, takže to ve výsledku až zas tolik nevadilo. Co se týče setlistu, hrálo se sice relativně průřezově, ale nejvíc kousků bylo pochopitelně z „Ákroasis“, zatímco například z debutu nezazněl (pokud mě paměť nešálí) ani song. Vše v mých očích vyrcholilo ve famózní „chuckovině“ „Incarnated“, jež zazněla jako jeden z přídavků. Beyond Creation mě sice rozsekali o špetku víc – jejich vystoupení bylo ucelenější a sehranější – ale Obscura zase okouzlovala svou náladou a melodiemi, tudíž zahanbit se rozhodně nenechala.

Celkově jsem s akcí nadmíru spokojen. Původně jsem se trochu obával, aby tenhle koncert nebyl jen chladnou inženýrskou instrumentální onanií. O to víc mě pak výsledek strhnul. Atmosféra peckovní, zvuk, pravda, měl své mouchy, ale celkový dojem skrz naskrz pozitivní. Nejvíc mě asi strhli Breyond Creation, kteří předvedli nevyrovnanější vystoupení – prosté jakýchkoliv póz a naprosto s přehledem odehrané. Obscura pak v mých zdatně obhájila svou pozici na scéně, zatímco ostatní formace příjemně zabavily. Tak či tak, tahle akce se zatraceně povedla.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.


Hradby Samoty VII.