Queensrÿche - Dedicated to Chaos

Queensrÿche – Dedicated to Chaos

Queensrÿche - Dedicated to Chaos
Země: USA
Žánr: progressive metal
Datum vydání: 25.6.2013
Label: Century Media Records

Tracklist:
01. Get Started
02. Hot Spot Junkie
03. Got It Bad
04. Around the World
05. Higher
06. Retail Therapy
07. At the Edge
08. Broken [bonus]
09. Hard Times [bonus]
10. Drive
11. I Believe [bonus]
12. LuvnU [bonus]
13. Wot We Do
14. I Take You
15. The Lie
16. Big Noise

Hodnocení: 7,5/10

Odkazy:
web / facebook / twitter

Zasloužilí veteráni progresivně heavy metalové scény, Američané Queensrÿche si k třicátému výročí založení kapely nadělili v pořadí dvanácté album. Jakmile ale deska, nesoucí jméno “Dedicated to Chaos”, spatřila světlo světa, mezi příznivci kapely se strhla hotová bouře nevole a znechucení, nikoli nepodobná humbuku, který způsobil poslední zářez krajanů Morbid Angel. Bez zbytečného protahování přiznám, že ač mysl otevřená, taky se mi nahrávka zprvu nelíbila. Ovšem jak šel čas, věci nabraly poněkud jiný kurz, než jak to zpočátku vypadalo…

Hned zkraje bych chtěl rozklíčovat onu kontroverzi, kterou album spustilo. Popravdě, není se čemu divit, neboť pro posluchače, odkojeného obdobím 1986 až 1994, kdy Queensrÿche vydali svá nejznámější a nejoceňovanější alba, musí být “Dedicated to Chaos” skutečným šokem a podpásovkou. Kapela totiž nahrála materiál, který má až na vzácné výjimky a pár ojedinělých momentů svým celkovým vyzněním k metalu zatraceně daleko. Na vyznavače minulých dob tak působí hned úvodní “Get Started” jako kopanec okovanou botou do rozkroku. Pohodová a sluncem prosycená rocková otevíračka vůbec nezapadá do obrazu, jaký svou hudbou Queensrÿche dlouhá léta malovali…

Trochu globálněji vzato však nejde říct, že se většina skladeb drží jednoho mustru. V základní podobě alba tu tedy máme dvanáct skladeb, které jde jen obtížně zaměnit, byť některé vykazují podobné prvky. Přesto nepopiratelnou diverzitu ale celou desku sjednocuje jeden jmenovatel, a tím není nic jiného než zvuk ve všech významech tohoto pojmu. Já vypíchnu dva. Zaprvé, a jak už jsem zmínil výše, nahrávka vůbec nepůsobí metalovým dojmem. Toho je dosaženo vzájemným vztahem jednotlivých nástrojů, a to ne co do mixáže, ale už na kompoziční úrovni. Ve výsledku to vypadá tak, že namísto mohutné riffové hradby a vzletných sól obě elektrické kytary fungují spíše na pozadí a nesnaží se nijak násilně urvat hlavní díl pozornosti a přebít všechno ostatní. Potom je však učiněná radost bedlivě sledovat jednotlivé kytarové linky a riffy, jak podbarvují nebo naopak rozvíjejí hudební základ v režii rytmické sekce a jak to všechno navzájem organicky koexistuje. Výsledek má pak svým charakterem blíže k jazzu (k tomu přispívá i saxofon, za jehož angažmá kapele tleskám – viz skvělé sólo v “At the Edge”) než k metalu i přesto, že si uchovává různé prvky a melodické obraty, které jsou pro tvorbu Queensrÿche typické a album jde bez váhání a na první poslech přiřadit ke správnému interpretovi.

Zadruhé je potřeba věnovat pozornost zvuku i v ohledu mixáže a produkce. Už dlouho jsem neměl tu čest s nahrávkou, která by byla namíchaná a vyprodukovaná tak čistě, kvalitně a s takovým citem pro detail. Ne, tady se žádná loudness war nekoná a věřte, že pokud si “Dedicated to Chaos” poslechnete v klidu a na kvalitních sluchátkách, naznáte, že je skutečně o co stát. Popisovat jednotlivé prvky ale nemá valného smyslu a bylo by to nošením dříví do lesa. Kupte a posuďte sami!

Vedle zvuku je dalším jednotícím prvkem, společným pro celou desku, nezaměnitelný vokální projev frontmana, zpěváka, klavíristy a saxofonisty v jedné osobě, Geoffa Tatea. Fenomenální pěvec dává na “Dedicated to Chaos” ohromný prostor oduševnělému a emocemi nabitému zpěvu, který je beze sporu ultimátní devízou celého alba. Plnou hloubku Tateova pěveckého výkonu a dost možná i celého alba však posluchač docení až v okamžiku, kdy obrátí svou pozornost k textům jednotlivých písní. Tak se stalo i v mém případě a díky bohu za to. “Dedicated to Chaos” je totiž dokonalým příkladem alba, které je bez znalosti textů poloviční. Po jejich nastudování jsem totiž vzal na milost i skladby, které mě buď nebavily nebo dokonce iritovaly. S jejich plným pochopením ale můžu tvrdit, že jde ve většině případů u mimořádně silný a nezřídka kdy intimní zážitek. Až na dvě výjimky se celým albem nese náznak lehkého konceptu, který se drží pro Queensrÿche typické náplně textů. Prim tu hraje znechucení z reality současné konzumní společnosti, z bohapustých lží, které do lidí sypou mocní skrze poplatná média, z uměle tvořeného strachu, který slouží k odvedení pozornosti od reality. V tom všem balastu ale stále dovede vykvést láska a zahořet vášeň, i ty však mohou být destruktivní – jen v menším měřítku…

Na závěr bych ještě rád zmínil jednu zdánlivě bezvýznamnou drobnost. “Dedicated to Chaos” vyšlo ve dvou variantách, přičemž ta rozšířená čítá čtyři bonusové skladby a co je důležité – odlišné pořadí, v jakém jdou po sobě. Po náslechu obou variant musím doporučit spíše základní verzi, čítající dvanáct položek. Připadá mi totiž, že jsou na ní skladby lépe rozloženy a celé album tak postupně graduje místo toho, aby člověk už od poloviny trochu ztrácel pozornost. Na variantě s kratší stopáží navíc není tolik pomalých a rozvláčných skladeb a ty stávající nepůsobí tak utahaně. Skutečně hodnotný bonus proti základu tak rozšířená edice přináší pouze v podobě emotivního intermezza “Broken”, které bych vedle “Retail Therapy” a především špičkové “At the Edge” a zařadil na samotný vrchol alba.

Ale abych kauzu “Dedicated to Chaos” nějak uzavřel, Queensrÿche se vyvíjí. Ne všem to je a bude po chuti, ale je to tak. Nevím, jestli to není jenom moje pustá touha jít proti proudu, ale způsob, jakým svůj vývoj nasměrovali a který vyústil v “Dedicated to Chaos”, se mi líbí čím dál tím víc. Sice to není “Operation: Mindcrime”, nemám neodbytnou touhu házet hlavou a nepustím si to ráno na probuzení, ale s výjimkou první položky pro mě nic z toho Queensrÿche nikdy nezosobňovali. “Dedicated to Chaos” je důkazem, že je i po třiceti letech existence kapely stále prostor pro vývoj, tedy progresi, a je to právě progresivní a neortodoxní přístup k hudbě samotné, za který si Queensrÿche vysloužili neotřesitelné místo v mém srdci…


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.