Raving Season - Amnio

Raving Season – Amnio

Raving Season - Amnio
Země: Itálie
Žánr: gothic / doom metal
Datum vydání: 5.8.2013
Label: My Kingdom Music

Tracklist:
01. Turandot
02. Dusk Dance
03. My Last Murderer
04. Silent Lake
05. Restless Rain (il rumore della pioggia)
06. My Darkest Season (pt. 2)
07. Testament
08. Suspended in a Spiral
09. Amnio

Hodnocení: 7/10

Odkazy:
facebook / twitter

K recenzi poskytl:
My Kingdom Music

Těžko po někom chtít, aby si držel přehled o všech kapelách, které v posledních letech vyrůstají jak houby po dešti a dohromady chrlí statisíce až miliony demáčů, EPček nebo rovnou plnohodnotných alb. Není tedy divu, že českému posluchači jméno Raving Season nic neřekne a nebýt proma, které mi přistálo na harddisku, nebyl bych teď na tom jinak a vůbec by mě to netrápilo. Jenže zrovna v případě italských Raving Season jsem nakonec docela rád, že nás cesty osudu svedly dohromady, protože ačkoli je recenzovaná deska “Amnio” pro kapelu dlouhohrajícím debutem, vyvrbil se z ní počin, který má k amatérismu dost daleko.

Asi jsem ale nezačal úplně šťastně, protože takhle to vypadá, že je “Amnio” dílem nováčků, kterým se podařilo nahrát na první pokus obstojnou desku, jenže skutečnost je taková, že v případě Raving Season se o vyložené zelenáče v žádném případě nejedná. Kapela existuje již osmým rokem a musí se nechat, že na vydání desky její členové nijak zvlášť nespěchali a namísto toho evidentně pilovali svůj výraz až do takové podoby, s jakou se nemusí stydět přijít na firmu a následně před lidi. EP “The Brightness of My Disaster” z roku 2009 jsem bohužel neslyšel, takže je to jen můj odhad, každopádně materiál, jakým se Raving Season snaží zaujmout na své prvotině, tuhle moji teorii podporuje. Už při prvním poslechu jsem totiž zůstal konsternovaný skutečností, jak nečekaně vyzrálou hudbu “Amnio” nabízí, a doteď se na tom nic nezměnilo.

Raving Season hrají hudbu, která balancuje na pomezí gothic a doom metalu, a už z tohoto zařazení se dá celkem snadno odvodit, že k tomu, aby to za něco stálo, je zapotřebí notná dávka zručnosti. V opačném případě by se totiž mohl výsledek zvrhnout v hloupý kýč na jedné straně nebo nudné rádobyumění na straně druhé, přičemž ani jedna varianta není nikterak lákavá. Naštěstí to vypadá, že skladatelé “Amnio” disponují dostatkem zručnosti na to, aby se obou nelichotivých extrémů vyvarovali. Výsledkem je tak velmi umírněné, ale přesto silné album, co místo jakýchkoli prvoplánových haló efektů staví především na promyšlených instrumentálních linkách a pečlivě obhospodařované atmosféře. Instrumentální stránka “Amnio” je vůbec hodna obdivu. Nejde o nic převratného a žádných novátorských postupů nebo virtuozních hráčských výkonů se nedočkáte. Namísto toho ale Raving Season bodují chytrými melodiemi a jejich důmyslnými kombinacemi, které ze zdánlivě jednoduché hudby dělají dost působivou záležitost. Nejvíc je to znát asi na kytarách, které jsou napsány vyloženě skvěle a k jakýmkoli náznakům nudy mají dost daleko. Ani nápadité bicí však albu v žádném případě nedělají ostudu a klávesy mohou mnohým posloužit za příklad vkusného užití tohoto nástroje. Další dobrotu pak dělá parádní dynamika skladeb. Ty se totiž pohybují od velmi minimalistických a maximálně klidných pasáží až k polohám, které nemají daleko k death metalu; ani ty nejostřejší riffované a growlované pasáže však ani náznakem nenarušují integritu alba a naopak ji spíše pomáhají upevňovat. Desce to na každý pád ohromně pomáhá.

Náladu si “Amnio” drží velmi jednotnou a všechny výrazové prvky, se kterými deska pracuje, ji pomáhají budovat, byť různými způsoby. O pestrém instrumentálu tu již zmínka padla, ale netýká se to jen jeho. Dalším důležitým a neméně pestrým prvkem alba jsou vokály, o které se stará dvojice dam – Judith a Federica. První jmenovaná má na svědomí klasicky školený zpěv, kterým přispívá k umírněnější, gotičtější stránce alba, a ačkoli mi její výkon nepřijde úplně bezchybný, rozhodně to není nic, co by zasloužilo nějakou zásadnější kritiku. Slušnou práci odvádí i growlující Federica. Její vokál sice neoslňuje uhrančivou hloubkou death metalových řvounů, ale možná i díky tomu, že je relativně tenký a ne moc silný, perfektně zapadá do celkové atmosféry alba, aniž by přitom rezignoval na agresivitu, se kterou “Amnio” operuje ve svých ostrých, k doom a death metalu bližších pasážích. A ta atmosféra je dalším pilířem, o který se deska opírá. Je to taková melancholická zamyšlenost s lehkou příchutí fatality; sice není nijak zvlášť strhující, ale zato je trvanlivá, a když jí člověk věnuje dostatek pozornosti, nenechá ho sklouznout k nudě a apatickému poslechu po celou dobu, co deska hraje. No a jelikož – jak už jsem výše potvrdil – je zde po čistě hudební stránce hodně co poslouchat, stačí to všechno dát dohromady a najednou nám před očima vyvstává album, které má hodně co nabídnout.

Nerad bych ale čtenářům téhle recenze podsunul dojem, že je “Amnio” opomenutý zázrak undergroundové scény, který svými kvalitami může směle aspirovat na mety nejvyšší. Kdepak, do opravdového mistrovského díla mu ještě pěkný kus cesty chybí. To však nic nemění na faktu, že jde o velice solidní album, které dovede zaujmout výhradně svojí kvalitou a nepotřebuje k tomu jakékoli berličky ve stylu “na debut je to fajn”. Skutečnost, že jde o první řadový počin, se kterým se Raving Season ucházejí o přízeň publika, se ale projevuje trochu jinde. Upřímně totiž doufám, že tohle je jen začátek a že až Raving Season přijdou s další deskou, bude to ještě o úroveň výš. “Amnio” je totiž debut, od kterého se dá odrazit hodně vysoko, ale také laťka, kterou nebude úplně snadné překonat, takže snad to tedy bude ta první varianta. Pro mě velice příjemné překvapení a dost možná objev roku.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.