Aesta - From Darkness to Light

Aesta – From Darkness to Light

Aesta - From Darkness to Light
Země: Rakousko
Žánr: black metal
Datum vydání: 1.10.2014
Label: selfrelease

Tracklist:
01. Intro
02. Und so erlischt
03. From Darkness to Light
04. Verinnerlicht
05. I Am
06. This World on Fire
07. Face Your Fears
08. Als Leben
09. Outro
10. Bonus track (acoustic)

Odkazy: 4,5/10

Odkazy:
facebook / bandcamp

K recenzi poskytl:
Aesta

Aesta je mladou bandou z rakouského Linze. V podstatě takřka narozenou, protože jejich vznik se datuje do roku 2012, přičemž polovina kapely se dala dohromady o rok dřív ještě pod názvem Thrymheimr. Alespoň tolik říká všeznalá Encyclopaedia Metallum. Vzhledem k tomu, že po dvou letech existence pustili do světa rovnou debutovku a nijak se nemazali s demáči, ípky, splitky a dalšími nahrávkami, kterými se obvykle snaží kapely upoutat pozornost promotérů a vydavatelů, může vás vcelku oprávněně napadnout, že členové budou asi slušní řízci, co mají něco nahráno. Jenže ono to tak vůbec není, protože Aesta je skutečně mladou bandou, a to nejen fungováním, ale i členstvem.

K představení víc netřeba, protože důležitá je dnes především jejich prvotina “From Darkness to Light”. Co všechno můžete najít pod minimalistickým přebalem s oktagramem? Nu, především black metal. A nutno uznat, že na mladou krev, která toho nemá moc za sebou, relativně solidní black. Relativně. Black v podání těchhle Rakušáků je totiž dost těžko definovatelný. Sypačky z tradičního blacku, něco z melodického blacku, z něhož někdo ukradl klávesy, něco z post-blackových kompozic a přístupu k žánru vůbec. K tomu občas dost heavy metalový zvuk a kytarová sóla. Od pohledu zajímavý mišmaš, který je ale zároveň nanejvýš dvousečnou zbraní a mám dojem, že pokud v tomhle směru budou chtít Aesta pokračovat, mají před sebou ještě solidní kus cesty, protože “From Darkness to Light” funguje dost polovičatě. A přitom se nedá vyloženě říct, že by něco vyloženě fungovalo víc a něco míň.

Samozřejmě, jsou tu lepší a horší momenty. To ano, ale pokud se podívám na album jako celek, nemůžu říct, že by některý z jeho prvků byl výrazně horší nebo lepší než jiný, spíš má každý své světlé momenty, které za to vážně stojí a naopak. Výsledek tak trochu připomíná chaos v zasedacím pořádku, kde místy vše sedí přesně na svém místě a jinde se jednotlivé prvky mlátí mezi sebou a do nějaké jednoty mají daleko. Třeba nosná melodie a parádně vygradovaná pasáž od páté do sedmé minuty titulní skladby (která je zároveň nejdelším kusem na albu) je vážně parádní, jenže poslední minuta a půl už je dost hevíková nastavovaná kaše, která dojem dost rozmělňuje. A přitom právě heavy riffy a sólo v první půli páté “I Am” fungují na takřka výbornou a s black metalem se dobře doplňují. A takhle nějak to funguje po celé ploše alba.

Asi nepřekvapí, že mi “I Am” spolu s rozmáchlou černotou “This World on Fire”, která rovněž funguje od začátku do konce téměř bezchybně, sedla na desce nejvíc. Tedy skoro, protože obě skladby minimálně o třídu přebíjí skvostné outro, které pomalu nabízí víc atmosféry než celá deska dohromady, což taky o něčem vypovídá. Nicméně když vezmu tyto tři kousky, dostanu cirka 13 z 45 minut materiálu (když vynechám desátou bonusovou skladbu) a to není mnoho. Zbytek skladeb není zdaleka tak silný. Dobré momenty se najdou a nelze tvrdit, že by šlo o neposlouchatelný počin, vždy se ale zároveň najde něco, co dokáže skladbu strhnout dolů v jejich neprospěch, viz výše zmíněná titulní skladba. Vyložená nuda je naštěstí jen patetická skorobalada “Face Your Fears” s křečovitě naroubovanou střední částí, která snad utekla z úplně jiné skladby. Pokud by “From Darkness to Light” byla tak o deset, patnáct minut kratší a ucelenější, vůbec bych se za to nezlobil, protože i když tři čtvrtě hodiny je ještě relativně střízlivá délka alba (vzhledem k řadě metalových desek, které mnohdy mají i přes hodinu), materiál, jenž Aesta prezentuje, zdaleka není tak silný a přesvědčivý, aby mě spolehlivě zabavil po celou dobu.

Potenciál tu však cítit je, a pokud na sobě budou Aesta pracovat, čemuž osobně docela věřím, když si rovnou troufli na řadovou desku, je tu docela solidní šance, že příště bude jejich výrazivo lepší a dotaženější. Oceňuji snahu kombinovat více různých přístupů a najít vlastní ksicht, nicméně tenhle ambiciózní přístup se s dost děravým materiálem na řadové desce nevyplatil. Tak snad příště, v dokonalejší a pokud možno střízlivější podobě.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.