Země: USA Žánr: power metal Datum vydání: 14.9.2010 Label: KMG Recordings Tracklist: 01. The Great Pandemonium 02. If Tommorow Came 03. Dear Editor 04. The Zodiac 05. Hunter’s Season 06. House on a Hill 07. Necropolis 08. My Train of Thoughts 09. Seal of Woven Years 10. Poetry for the Poisoned, Pt. I: Incubus 11. Poetry for the Poisoned, Pt. II: So Long 12. Poetry for the Poisoned, Pt. III: All Is Over 13. Poetry for the Poisoned, Pt. IV: Dissection 14. Once Upon a Time Hodnocení: 9/10 Odkazy: web / facebook / twitter

Skupina Kamelot platí na poli power metalu za skutečné zjevení. Nikoli však svojí image, historkami z backstage nebo jinými, i přes možné klady značně pofidérními faktory. Tahle americko-norská partička totiž už hezkých pár let tvoří hudbu, která v jinak stojatých vodách žánru, působí jako maelström. Díky typickému soundu a značně progresivnímu přístupu ke kompozici se Kamelot již dlouho a výrazně vyčleňují z anonymního davu průměrných powermetalových kapel a v obeznámených kruzích tak dlouhé tři roky, které uplynuly od vydání posledního alba „Ghost Opera“, až donedávna rovnoměrně vzrůstala zvědavost, nakolik pánové tento svůj trademark zohlední při skládání novinky nesoucí název „Poetry for the Poisoned“…

Nejprve trochu suchých faktů – v Evropě deska vyšla 10. září a v základní verzi je na ní k nalezení celých čtrnáct stop, které dohromady vydají na něco málo přes padesát minut poslechu. Vzhledem k závažnosti materiálu se mi to zdá jako naprosto vkusně zvolená stopáž a snad nikdo nemůže říct, že by byla deska moc dlouhá, nebo naopak. Onou závažností mám na mysli fakt, že se jedná o snad nejtemnější a nejznepokojivější album, které Kamelot kdy vydali. Na oné pochmurnosti nese značný podíl především duševní stav skladatele a kytaristy Thomase Youngblooda, kterého v průběhu skládání hluboce zasáhla smrt jeho matky, a on své pocity ventiloval právě do nově vznikajícího materiálu. Ač se to může zdát nelidské, dle mého názoru to z čistě pragmatického hlediska albu jen pomohlo. Jakmile se totiž posluchač do novinky plně ponoří, otevře se před ním skutečně působivá scenerie plná emocí, temných vášní a různě pokřivené až zvrácené stylizace.

Naprosto dokonale funguje první skladba, klipovka „The Great Pandemonium“, která dává tušit vývoj věcí budoucích nejen svojí atmosférou, ale také vlastní architekturou hudby. Většina alba totiž stejně jako první skladba rovnoměrně plyne a na první poslech se zdá nevýrazná až nudná. Po hlubším poslechu ale člověk najednou zjistí, že se pod povrchem dějí věci! Různé rafinované motivy se navzájem proplétají a škádlí jen proto, aby v nestřežený okamžik vytryskly na povrch a tu na kratší, tu na delší okamžik projevily svůj nezměrný potenciál naplno. Posluchač tak může užívat kouzla nevtíravých melodických linek v pozadí, které ho přitom neustále udržují v napětí „kdy už to přijde?“ A když to přijde, extáze netrvá nikdy tak dlouho, aby se zajedla… Troufám si tvrdit, že oproti předchozím (neméně chvályhodným) počinům je toto značným posunem a zároveň důkazem tvůrčího potenciálu dua Youngblood–Khan. Bohudík, i na „Poetry for the Poisoned“ jsou k nalezení klasické „Kamelot songy“ – namátkou mohu jmenovat třeba „Hunter’s Season“ nebo „Once Upon a Time“ – a všechny dělají svým, v některých případech již legendárním předchůdcům čest. Třetím typem, který se na „Poetry for the Poisoned“ objevil, jsou čtyři skladby, které dohromady tvoří eponymní opus magnum „Poetry for the Poisoned“, jehož prostřednictvím album famózně graduje až k v porovnání s ostatními skladbami takřka optimismem dýchajícímu finále „Once Upon a Time“…

Samotná hudba je jedna věc, ale obzvláště v případě Kamelot by byl výsledek sotva poloviční nebýt zpěváka Roye Khana. On a nikdo jiný celé dílo korunuje svým nezaměnitelným a dost možná nepřekonatelným hlasem, jehož nesčetná zabarvení a výrazy provází posluchače oním pandemoniem, ke kterému lze celé album bez ostychu přirovnat. Jak je ale u Kamelot dobrým zvykem, Roy není na zpěv sám. „Poetry for the Poisoned“ oplývá řadou hostujících hudebníků (Jon Oliva, Amanda Sommerville, Björn Strid, Gus G.), nade všechny ale musím vyzdvihnout svoji favoritku, rusovlasou krásku Simone Simons (Epica), jejíž mezzosoprán tvoří ve spojení s Khanovým hlasem kombinaci, která nechává všechny posluchače stát v němém úžasu. Kdykoli se tyto dva hlasy potkají v jedné písni, jde o dokonale nadpozemský zážitek…

Kdo se rozhodne investovat do této desky svoje těžce vydělané finance, má jistotu, že se mu dostane nevšedního zážitku. Bude se moci opájet hudbou, jejíž tvůrci naplno popustili uzdu své fantazii a jen ta jim byla limitem. Drobné připomínky by se sice našly, ale jsou tak zanedbatelné a dost možná subjektivní, že není v jejich silách stlačit celkové hodnocení pod takřka absolutních 9/10 z pera fanouška. Kdo doposud plně nedocenil kvality této kapely si může pět procent z tohoto hodnocení odečíst, to ale nic nemění na tom, že je „Poetry for the Poisoned“ skutečně výjimečná deska, kterých nevzniká mnoho, a když si k ní člověk najde cestu, bude se jejími krásami opájet ještě dlouho…