Země: Rakousko Žánr: black metal Datum vydání: 14.6.2018 Label: selfrelease Tracklist: 01. Wine, Song and Sacrifice 02. Carvings 03. The Dionysos Whip Hrací doba: 22:58 Odkazy: facebook / bandcamp K recenzi poskytl: Sanguinary Trance

Sanguinary Trance je doposud neznámá formace z Rakouska, která v polovině loňského roku vydala své první minialbum s názvem „Wine, Song and Sacrifice“. Na informace je kapela dost skoupá a mnoho toho z oficiálních zdrojů dohledat nejde. A když už něco, tak spíš jen takové střípky okolo, například že mastering debutového EP obstaral Kark z Dødsengel nebo že některými kytarovými party jako host přispěl kytarista Der Blutharsch and the Infinite Church of the Leading Hand. Ale nic moc navíc, natožpak o samotné skupině. Z méně veřejných zdrojů mohu dodat, že se jedná jednočlenný projekt a že vznik se datuje až k roku 2013.

Mně to nicméně nevadí. Hra na tajemno může vypadat jako klišé, ale mně to bude vždycky mnohonásobně sympatičtější, než když někdo musí být všude vidět, všude se cpe a hraje si na krále sociálních sítí. Což je obzvláště o blackmetalových kapel / muzikantů dost směšné a dotyčný si říká akorát tak o to, aby jeho muziku skalní fans nebrali příliš vážně. Přístup Sanguinary Trance, kdy má namísto fotek na Instagramu hlavní slovo muzika, se mi vždycky bude líbit víc a ocením jej.

Zejména s vědomím, že ona muzika je vlastně fakt dobrá. Což „Wine, Song and Sacrifice“ dle mého splňuje. Člověk by od podobných neznámých záležitostí asi neměl čekat příliš, vždyť k tomu reálně ani nemá žádný důvod, takže ani jsem od Sanguinary Trance nečekal zázraky. O to víc pak potěší, když najdete něco takhle dobrého.

„Wine, Song and Sacrifice“ rozhodně není nějaká vysoce nápadná záležitost, jejíž vydání by blackmetalovou scénou mělo rezonovat (ostatně od vydání už uběhl půlrok a moc se o něm neví), ale to nic neříká o jejích kvalitách. Dovolím si tvrdit, že hudba Sanguinary Trance má v sobě onoho pověstného ďábla, jehož přítomnost nakonec ospravedlňuje i použití výrazu trans v názvu kapely. Zpočátku se mi tomu nechtělo ani moc věřit, ale při odpovídajícím naladění umí „Wine, Song and Sacrifice“ skutečně přivést k jistému vytržení, což je nakonec přesně to, co v hudbě hledáme, nebo snad ne? Netvrdím, že se tu bavíme o nějakém geniálním nebo výjimečném počinu, ale pocit, že v případě Sanguinary Trance nemáme co do činění s nějakou tuctovkou, ve mně přetrává už delší dobu.

Zajímavé na tom je, že se „Wine, Song and Sacrifice“ spoléhá spíše na již známé postupy a dávno objevené možnosti, jakými lze black metal interpretovat. Svým zvukem Sanguinary Trance míří do hloubi devadesátých let. Toto sdělení byste zde nicméně měli chápat v tom nejlepším možném slova smyslu. Není to totiž zpátečnická degenerace, nýbrž tradicionalismus, který myslím ocení i mnoho příznivců starého dobrého black metalu mezi vámi.

Jednoznačným vrcholem „Wine, Song and Sacrifice“ je úvodní a zároveň titulní skladba. Jde o třináctiminutový atmosférický kus s několika exkluzivními momenty. Pokud bych měl k někomu přirovnat, nebál bych se poukázat na krajany Abigor v jejich zlaté éře. Druhá „Carvings“ představuje agresivnější, avšak stále tradicionalistickou tvář Sanguinary Trance. Zvláštně pojatá je finální „The Dionysos Whip“, která si zachovává zvukovou patinu devadesátých let, ale vkrádá se do ní disharmonie a krkolomnost typická pro mnohem pozdější vývojové fáze žánru. Podobně jako v titulní kompozici se však daří píseň působivě vygradovat, aby na samém konci učinila vteřinový noisový dovětek za celým EP.

Asi netřeba více rozebírat, že se mi „Wine, Song and Sacrifice“ hodně líbí, proto radši dodám jinou věc. Počin vyšel digitálně a na audiokazetě, které bylo vyrobeného pouhých padesát kopií. Vyprodáno doposud není, takže kdyby vás nahrávka také zaujala, ještě pořád máte šanci jeden kus do své sbírky ulovit.