Země: USA Žánr: drone Datum vydání: 25.10.2019 Label: Southern Lord Recordings Tracklist: 01. Frost (C) 02. Kingdoms (G) 03. Ampliphædies (E) 04. Ascension (A) Hrací doba: 43:58 Odkazy: web / facebook / bandcamp / bandcamp 2 / instagram K recenzi poskytl: Rarely Unable

Když Sunn O))) dříve v roce 2019 ohlašovali „Life Metal“, prozradili zároveň, že vyjde „Pyroclasts“ – deska zachycující čtyři bezmála dvanáctiminutové dronové seance, prostřednictvím kterých Greg Anderson, Stepehn O’Malley a hosté T.O.S Nieuwenhuizenem, Tim Midyett a Hildur Guðnadóttir započínali nebo završovali nahrávání.

„Pyroclasts“ je tak oproti „Life Metal“ takřka čistě improvizační. Jediným pevnějším záchytným bodem, s nímž deska operuje, jsou individuální tóniny (uvedené v závorce za názvy), na nichž jednotlivé kompozice budují. „Pyroclasts“ tak nabízí čistý, na kost ohlodaný drone. Drtivá většina autorství a experimentace putovaly do zmíněného předchůdce.

Rozdíl v podílu invence však není to jediné, co staví tyto dva počiny do kontrastu. „Pyroclasts“ se na rozdíl od „Life Metal“ pyšní daleko temnější atmosférou, což je dáno zejména tím, že je zde minimum externích elementů, který by těžkotonážní zvukové vibrace vytrhovaly z monotónnosti (rozpoložení desek efektivně reflektují i jejich covery). Materiál díky tomu působí „ambientněji“, skoro až meditativně. Každá skladba započíná vazbením, které přechází v danou kytarovou linku. Na tuto základnu Sunn O))) postupně pokládají další vrstvy, s čímž efektivně graduje intenzita a celková hutnost zvuku.

Na čtyřech minimalistických stopách lze však stále najít dostatek variability. Nízko položený otvírák „Frost (C)“ sází na uhrančivou atmosféru. „Kingdom (G)“ staví na podobném, ale zvukovou zeď obohacuje strohými aranžemi v podobě výše posazených kytarových tónů. „Ampliphædies (E)“ se vrací k mohutné jednolitosti, ale díky tomu, že je výše posazená, vyznívá více euforicky.  Závěrečná “Ascension (A)„ pak vazby vyhání tak vysoko, že v daných momentech působí až hlukově.

„Pyroclasts“ tak evokuje auru, pro kterou jsou Sunn O))) nejvíce známi a oblibováni. Od „Monoliths & Dimensions nic takto čistě dronového a nepropustně temného kapela nestvořila. Intenzity, temnoty a grandiozity nejzásadnějších počinů nicméně „Pyroclasts“ nedosahuje. Na to je až příliš prvoplánová. Album však vyzdvihuje vynikající zvuk, o který se postaral Steve Albini z Big Black.

Na „Pyroclasts“ jsem se z počátku díval jako na poměrně zbytečnou desku. Z první totiž vypadala jako pouhý kalkul ze strany kapely, která jednoduše počítá s tím, že jim skalní sežerou z ruky i to největší hovno, pokud ho prodají v pěkném balení a s dostatkem omáčky kolem. K tomu přispěl fakt, že jsme se v promu mohli dočíst cosi o tom, že účelem „Pyroclasts“ je vytvořit posluchači ideální prostor k plnohodnotnému prožití „Life Metal“. Chápu. Avantgarda je avantgarda, ale rozehřívat se třičtvrtěhodinovou drone deskou na dalších podobně ražených 70 minut zavání solidním neviděním si do prdele. „Pyroclasts“ ale nakonec paradoxně baví sama o sobě, a to dokonce více než její předchůdce. Je temná, příjemně opresivní a asi nejblíže zprostředkovává to, co lze slyšet na živých vystoupeních Sunn O))) (tedy vyjma live nahrávek). Srovnání s „Black One“ nebo „Monoliths & Dimensions“ neustojí. Funguje spíše v momentech, kdy přijde chuť na čistokrevný drone.