Yeruselem - The Sublime

Yerûšelem – The Sublime

Yerûšelem - The Sublime

Země: Francie
Žánr: industrial metal
Datum vydání: 8.2.2019
Label: Debemur Morti Productions

Tracklist:
01. The Sublime
02. Autoimmunity
03. Eternal
04. Sound over Matter
05. Joyless
06. Triiiunity
07. Babel
08. Reverso
09. Textures of Silence

Hrací doba: 36:24

Odkazy:
facebook

K recenzi poskytl:
Debemur Morti Productions / Dewar PR

Hádám, že většina z vás, ne-li dokonce všichni, už dávno víte, co je projekt Yerûšelem zač. Ostatně se toho o něm v posledních měsících namluvilo docela dost. Ne snad, že by si tu pozornost nezasloužil. Vše, co souvisí s francouzskou avantgardně blackmetalovou veličinou Blut aus Nord totiž bývá vysoce zajímavé a vlastně už jen tahle spojitost samotná je dostatečným důvodem, abychom se o Yerûšelem intenzivně zajímali.

Hudební svět Blut aus Nord je široký a rozmanitý, to je asi známá skutečnost. Už jen jejich vlastní diskografie se rozbíhá do mnohých směrů a různých tematických či náladových odboček, z nichž některých případně vznikají další projekty či přinejmenším plány, které však ani zdaleka ne vždy dojdou finální realizace v podobě publikace oficiální nahrávky. Spíš většinou zatím nedošly a zůstávají jen jako nápady, o jejichž progresu něco ví jedině sám hlavní mozek Vindsval.

Yerûšelem nicméně patří k těm vedlejším projektům, které se svého zhmotnění nakonec dočkaly. Kromě samotného Vindsvala se v sestavě objevuje ještě druhá stálice ze sestavy Blut aus Nord, W. D. Feld.

Yerûšelem potažmo debutová deska „The Sublime“ měla svým pojetím navázat na sound, jejž Blut aus Nord představili na splitu „Codex obscura nomina“Ævangelist, které vyšlo v roce 2016. S čímž lze nakonec docela souhlasit. Osobně bych k tomu dodal ale ještě další vliv z dřívější tvorby Blut aus Nord. „The Sublime“ nechá svou náladou vzpomenout i na trilogii „777“, především tedy na její prostřední část „The Desanctification“ z roku 2011. Což je směřování, které mně osobně plně vyhovuje, protože „777 – The Desanctification“ považuji za jedno z obecně nejzajímavějších děl Blut aus Nord.

Vedle toho nebude od věci mluvit ani o podobnosti s legendárními Godflesh – ostatně to ani zdaleka není poprvé, co se tohle srovnání s Vindsvalovou tvorbou objevuje – anebo třeba P.H.O.B.O.S., s nimiž nakonec Blut aus Nord v roce 2014 také vydali splitko „Triunity“. Asi nepůjde o náhodu, vždyť se na „The Sublime“ objevuje skladba „Triiiunity“, jejíž hrubá baskytara může připomenout obě zmiňované formace. A nejde o jediný song, dále viz třeba „Babel“. Jde nicméně jen o hrubé nástřely, aby šlo nějak přiblížit sound Yerûšelem. Vindsval totiž jako vždy inspiraci (?) taví a ohýbá podle potřeb a představ svého vlastního génia. Což je ve výsledku přesně to, kvůli čemu mají Blut aus Nord takové výsadní postavení.

„The Sublime“ ovšem není bezchybné. Samozřejmě bych byl radši, kdybych mohl říct, že jde o dokonalý prožitek, ale je tu jedna píseň, které bych se já osobně s klidným srdcem zbavil. Jde o úvodní a zároveň titulní track „The Sublime“. Její kytarové linky jsou podle mě až moc melodické; přestože zvukově navazují na charakteristickou „mimozemskou“ náladotvornost kytar Blut aus Nord, zde mi přijdou zbytečně neškodné a nezajímavé. Docela zvláštní, že svou nejslabší chvilku si deska vybere hned na svém počátku. Druhá „Autoimmunity“ už posune laťku o hodně výš a konečně se v ní dostává ke slovu hloubka, jakou člověk od projektu jako Yerûšelem chce a očekává. To nejlepší je ale teprve před námi.

Yerûšelem

Opravdu do tuhého totiž začne jít až se třetí „Eternal“. Vrchol „The Sublime“ se pak nachází mezi dvěma ambientními mezihrami „Sound over Matter“ a „Textures of Silence“, které se obě mohou pochlubit vesmírně-uklidňující náladou. Kvartet „Joyless“, „Triiiunity“, „Babel“ a „Reverso“ pak snese nejpřísnější měřítka.

„The Sublime“ jako celek je samozřejmě výborná deska s jediným slabším článkem v podobě titulní písničky. Jinak jsou jednotlivé tracky skvělé. Co ale z alba dělá velkou věc, jsou celkové dojmy. Ať už jde o mimořádný sound kombinující metalové hřmění, brutální baskytarový zvuk, silné beaty, atmo kytary a zastřené vokály nebo pohlcující atmosféru, již lze považovat za jednu z největších předností Yerûšelem. Tak či onak, „The Sublime“ je bezesporu záležitost, kterou byste měli slyšet.


5 komentářů u „Yerûšelem – The Sublime“

  1. Yeruselem je asi nejhorší věc, kterou BAN (potažmo Vindsval) stvořili. Je to mdlé, na industrial málo industriální, na temný industrial zase málo temné, celkově nevýrazné a dělá to na mě dojem, jakoby na desce nebylo co objevovat. A souhlasím, že první skladba je určitě ta nejhorší. Kdyby byli Yeruselem noname seskupení bez tak výrazných jmen, tak jsem si skoro jistý, že by byly ohlasy spíše vlažné.

    1. Já jsem si skoro jistej, že kdyby to bylo bez výraznejch jmen a narazil jsem na to, furt by se mi to líbilo :)

  2. To je paráda, takový kontrroverze okolo hudby mám rád… je to úžasná deska a hrozně mně baví, jak si visí ” někde ” sama za sebe bez ohledu na cokoliv.. nemám LP ještě pořádně naposlouchané, ale až bude, lehnu za tmy a nechám se tím prostoupit. Co jsem zatím mohl prohnat ušima.. skvělé :)

  3. Mě to taky spíše nudí, i když desku nevnímám tak negativně jak Hjnvrn. Svoje momenty to má, vždycky jsem chtěl slyšet BAN s výraznou basou, takže si na své přijdu aspoň tady (Triiiunity imho vraždí). Jinak víc než industrial z toho cítím post-punk (proto je to asi takové hezoučké a mírné) a víc než Desanctification tam cítím Cosmosophy.

    Jinak co se týče toho původně plánovaného soundu, co měl navázat na splitko s Aevangelist. V téhle původní formě Yeruselem měl nahrát bicí Bjarni ze Sinmary, Wormlust (atd., atd.), ale pak z toho sešlo, takže tipuju, že se dost změnila i ta myšlenka kapely. Nakonec asi Feld naklikal beaty, Vindsval podle nich něco složil a bylo hotovo. Aspoň něco oznámeného dotáhli do konce, haha.

    + stojí za přečtení
    https://www.webzinelescribedurock.com/2019/01/interview-vindsval-blut-aus-nord.html
    http://everythingisnoise.net/premieres/yeruselem-will-turn-your-world-on-its-head-with-reverso/

  4. po počiatočnom rozčarovani z prvych ukazok nakoniec vyborny album…. pritomnost Cosmosophy nalad viac nez vitana…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.