Archiv štítku: Yeruselem

Yerûšelem – The Sublime

Yerûšelem - The Sublime

Země: Francie
Žánr: industrial metal
Datum vydání: 8.2.2019
Label: Debemur Morti Productions

Tracklist:
01. The Sublime
02. Autoimmunity
03. Eternal
04. Sound over Matter
05. Joyless
06. Triiiunity
07. Babel
08. Reverso
09. Textures of Silence

Hrací doba: 36:24

Odkazy:
facebook

K recenzi poskytl:
Debemur Morti Productions

Hádám, že většina z vás, ne-li dokonce všichni, už dávno víte, co je projekt Yerûšelem zač. Ostatně se toho o něm v posledních měsících namluvilo docela dost. Ne snad, že by si tu pozornost nezasloužil. Vše, co souvisí s francouzskou avantgardně blackmetalovou veličinou Blut aus Nord totiž bývá vysoce zajímavé a vlastně už jen tahle spojitost samotná je dostatečným důvodem, abychom se o Yerûšelem intenzivně zajímali.

Hudební svět Blut aus Nord je široký a rozmanitý, to je asi známá skutečnost. Už jen jejich vlastní diskografie se rozbíhá do mnohých směrů a různých tematických či náladových odboček, z nichž některých případně vznikají další projekty či přinejmenším plány, které však ani zdaleka ne vždy dojdou finální realizace v podobě publikace oficiální nahrávky. Spíš většinou zatím nedošly a zůstávají jen jako nápady, o jejichž progresu něco ví jedině sám hlavní mozek Vindsval.

Yerûšelem nicméně patří k těm vedlejším projektům, které se svého zhmotnění nakonec dočkaly. Kromě samotného Vindsvala se v sestavě objevuje ještě druhá stálice ze sestavy Blut aus Nord, W. D. Feld.

Yerûšelem potažmo debutová deska „The Sublime“ měla svým pojetím navázat na sound, jejž Blut aus Nord představili na splitu „Codex obscura nomina“Ævangelist, které vyšlo v roce 2016. S čímž lze nakonec docela souhlasit. Osobně bych k tomu dodal ale ještě další vliv z dřívější tvorby Blut aus Nord. „The Sublime“ nechá svou náladou vzpomenout i na trilogii „777“, především tedy na její prostřední část „The Desanctification“ z roku 2011. Což je směřování, které mně osobně plně vyhovuje, protože „777 – The Desanctification“ považuji za jedno z obecně nejzajímavějších děl Blut aus Nord.

Vedle toho nebude od věci mluvit ani o podobnosti s legendárními Godflesh – ostatně to ani zdaleka není poprvé, co se tohle srovnání s Vindsvalovou tvorbou objevuje – anebo třeba P.H.O.B.O.S., s nimiž nakonec Blut aus Nord v roce 2014 také vydali splitko „Triunity“. Asi nepůjde o náhodu, vždyť se na „The Sublime“ objevuje skladba „Triiiunity“, jejíž hrubá baskytara může připomenout obě zmiňované formace. A nejde o jediný song, dále viz třeba „Babel“. Jde nicméně jen o hrubé nástřely, aby šlo nějak přiblížit sound Yerûšelem. Vindsval totiž jako vždy inspiraci (?) taví a ohýbá podle potřeb a představ svého vlastního génia. Což je ve výsledku přesně to, kvůli čemu mají Blut aus Nord takové výsadní postavení.

„The Sublime“ ovšem není bezchybné. Samozřejmě bych byl radši, kdybych mohl říct, že jde o dokonalý prožitek, ale je tu jedna píseň, které bych se já osobně s klidným srdcem zbavil. Jde o úvodní a zároveň titulní track „The Sublime“. Její kytarové linky jsou podle mě až moc melodické; přestože zvukově navazují na charakteristickou „mimozemskou“ náladotvornost kytar Blut aus Nord, zde mi přijdou zbytečně neškodné a nezajímavé. Docela zvláštní, že svou nejslabší chvilku si deska vybere hned na svém počátku. Druhá „Autoimmunity“ už posune laťku o hodně výš a konečně se v ní dostává ke slovu hloubka, jakou člověk od projektu jako Yerûšelem chce a očekává. To nejlepší je ale teprve před námi.

Yerûšelem

Opravdu do tuhého totiž začne jít až se třetí „Eternal“. Vrchol „The Sublime“ se pak nachází mezi dvěma ambientními mezihrami „Sound over Matter“ a „Textures of Silence“, které se obě mohou pochlubit vesmírně-uklidňující náladou. Kvartet „Joyless“, „Triiiunity“, „Babel“ a „Reverso“ pak snese nejpřísnější měřítka.

„The Sublime“ jako celek je samozřejmě výborná deska s jediným slabším článkem v podobě titulní písničky. Jinak jsou jednotlivé tracky skvělé. Co ale z alba dělá velkou věc, jsou celkové dojmy. Ať už jde o mimořádný sound kombinující metalové hřmění, brutální baskytarový zvuk, silné beaty, atmo kytary a zastřené vokály nebo pohlcující atmosféru, již lze považovat za jednu z největších předností Yerûšelem. Tak či onak, „The Sublime“ je bezesporu záležitost, kterou byste měli slyšet.


Redakční eintopf – únor 2019

Funereal Presence – Achatius

H.:
1. Candlemass – The Door to Doom
2. Departure Chandelier – Antichrist Rise to Power
3. Funereal Presence – Achatius

Metacyclosynchrotron:
1. Funereal Presence – Achatius
2. Doombringer – Walpurgis Fires
3. Nasheim – Jord och aska

Cnuk:
1. Overkill – The Wings of War
2. Yerûšelem – The Sublime

H.

H.:

Nejdřív jsem si prakticky ani nevšimnul, že má v únoru vyjít nová fošna Candlemass. Vypuštěné ukázky mě ale baví fakt mocně, takže jsem na poslední chvíli musel přehodnocovat svůj eintopfový výběr. Obálka „The Door to Doom“ sice možná až moc odkazuje na debut, asi aby opravdu nikdo nepřehlédnul, že se do kapely vrátil Johan Längquist, ale pokud bude zbytek alba stejně dobrý jako „Astorolus – The Great Octopus“ a „The Omega Circle“, jsem ochoten s tím žít.

Dost jsem zvědavý i na debut „Antichrist Rise to Power“ mezinárodního projektu Departure Chandelier, který se v textech věnuje napoleonským válkám. Kapela mě dost zaujala na splitku s Blood Tyrant z roku 2017, ale ceněný je i její demosnímek „The Black Crest of Death, the Gold Wreath of War“ (2011), jejž jsem ale já osobně doteď neslyšel, panč jsem kokot. V případě „Antichrist Rise to Power“ každopádně doufám, že půjde o černého koně měsíce.

Vynechat nelze Funereal Presence. Debut „The Archer Takes Aim“ byla řádná jeba, takže novinka „Achatius“ má rozhodně na co navazovat.

Metacyclosynchrotron

Metacyclosynchrotron:

Už jenom fakt, že Funereal Presence je kapela bubeníka z Negative Plane, by měl každého metalového fanouška nalákat dostatečně. Je-li to nedostatečná záruka kvality (pche!), tak co třeba tvrzení, že „Achatius“ nabízí padesát minut nadmíru vyspělého, avšak ortodoxně archaického, ryzího black metalu ve stylu Tormentor, Poison, Darkthrone nebo Bathory? Nic? No já album poslouchám v posledních dvou týdnech takřka denně a absolutně se ho nemůžu nabažit, takže za mě největší povinnost února.

Dema polských Doombringer byla parádní, následující EP, split a první full-length „The Grand Sabbath“ už méně, ale minimálně debut stále nabídnul pár silných pasáží. Ukázka z novinky „Walpurgis Fires“ naznačuje, že se kapela opět pokusí o něco jiného, ale jisté je, že to bude staroškolský black/death s unikátní čarodějnou atmosférou. Doombringer navíc budou kvůli desce hodně koncertovat, vidět bych je měl aspoň jednou, takže jsem logicky zvědav, s čím se vytasí.

„Solens vemod“ je přehlížená perla atmosférického black metalu a doufal jsem, že Nasheim na něj naváží ještě s větší silou, ale zatím o tom nejsem přesvědčen. Zmíněný debut bych doporučil třeba fanouškům Fyrnask a Drautran, jenže novinka mi přijde zjemnělá až moc, takže nevím, zda nebude spíše sedět fanouškům black metalem inspirovaných post-záležitostí. Tím ovšem nechci říct, že by „Jord och aska“ byla afektovaná, ukňouraná sračka, co nestojí za pozornost.

Cnuk

Cnuk:

Na nové album Overkill se těším docela fest. Konečně zase bude k poslechu nějaký thrash metal, navíc od kapely, na kterou je spoleh. Sice si říkám, že by jim neuškodilo dát si od nepřetržitého natáčení studiovek větší pauzu, protože co si budeme namlouvat, kvalitu „návratového“ „Ironbound“ se žádné následující placce nepodařilo dorovnat, avšak v daném žánru toho za minulý rok vyšlo tak málo, že snad „The Wings of War“ poslouží jako dobrá záplata.

S prvotinou se představí kapela Yerûšelem, což je projekt členů Blut aus Nord. Ukázky z „The Sublime“ zní velice slibně, jako by Godflesh přičuchli ke Killing Joke a gotické vlně. Doufám, že s celou deskou také více vynikne atmosféra, kterou Vindsval a Feld umí tak dobře vykreslit ve svém domácím působišti.


Yerûšelem: dvě skladby k poslechu

Yerûšelem, nový projekt pánů z Blut Aus Nord, se představuje s dvěmi skladbami „Babel“ a „Autoimmunity“. První jmenovanou si můžete pustit zde, tu druhou lze slyšet na kompilačce „Servants of Chaos“, kde naleznete další exkluzivní skladby umělců vydávaných Debemur Morti. Debut „The Sublime“ vyjde 8. února.