Svartsyn - Black Testament

Svartsyn – Black Testament

Svartsyn - Black Testament
Země: Švédsko
Žánr: black metal
Datum vydání: 28.5.2013
Label: Agonia Records

Tracklist:
01. Intro
02. Revelation in the Waters
03. Venom of the Underworld
04. Demoness with Seven Names
05. Carving a Temple
06. Eyes of the Earth
07. Rising Beast
08. Black Testament

Hodnocení:
Atreides – 6,5/10
H. – 6,5/10

Průměrné hodnocení: 6,5/10

Odkazy:
web / facebook

28. května se po dvou letech od vydání předchozího alba “Wrath Upon the Earth” opět přihlásilo švédské jednočlenné těleso, jež na scéně černého kovu pobírá více či méně kultovního statusu – Svartsyn. Hned na úvod se přiznám, že “Black Testament” je první dlouhohrající deskou z Orniasovy dílny, kterou jsem vyslechl, od začátku do konce a předešlou tvorbu znám jen velice sporadicky. Po “Black Testament” jsem sáhl především pro rozšíření obzorů na poli black metalu, neboť moje povědomí o undergroundové scéně dostává poslední dobou poměrně závažné trhliny, které je třeba zacelit. Nutno podotknout, že ačkoliv jsem vybíral víceméně na základu jména (rovná se z kapel, o kterých jsem slyšel, v ideálním případě na ně slyšel i kladné ohlasy, ale nikdy se nedokopal k tomu, abych si je pustil), nevybral jsem špatně.

Hned na první poslech mě docela mile překvapilo, že se nejedná o tak moc přímočarou rubanici a nekonečný vodopád sypaček, jaký jsem tak nějak očekával – což pro posluchače znalé předchozí tvorby hadám jistě nebude žádnou novinkou. Třeba se však najdou i tací, kteří jsou hudbou Svartsyn dosud nepolíbeni, tak jako jsem byl donedávna já. Pro ně je třeba říct, že v případě “Black Testament” nejde ani o žádné technické orgie nebo avantgardní kotrmelce – na to je niterná esence černého kovu je v hudbě pořád dostatečně cítit a Ornias se k ní hrdě hlásí. Přesto mi celá nahrávka přijde na black metal docela uhlazená, za což může nejspíše čistý a dospělý zvuk, kterému sice nechybí agresivita, místy však v kontrastu s blackovou mrazivou temnotou působí dojmem sterilně bílé protézy, takže zhruba jako pěst na ucho. Trocha zahulenosti a niterné zloby bublající v pozadí by na úkor dospělosti rozhodně prospěla a přidala skladbám na hutnosti i atmosféře. Dalšími základními kameny jsou pro black metal naprosto charakteristicky řezavé kytary, střední a rychlejší tempa, stejně jako docela časté střídání riffů, což vytváří dojem, že se pořád něco děje. Dlouhé repetetivní plochy tak nenajdete, ostatně zrovna v tomhle případě by hádám spíše uškodily, než aby byly ku prospěchu věci. Občas se najde nějaká klidnější pasáž (v rámci black metalu), Ornias ale podobně šetří i lavinami sypajících se bicích, což budí dojem jakés takés vyváženosti.

Nevýhoda podobných one man shows je, že dotyčný je na většinu věcí sám (kromě bicích, pod nimiž je podepsán Hammerman, kterého můžete znát třeba z belgických Fractured Insanity). Na tom v mých očích nejvíc tratí vokál, který sice není špatný, ale je to prostě black metalový skřehot, nic víc. Myslím, že by hudbě Svartsyn slušel trochu temněji zastřený vokál, přinejmenším na tomto albu, a to klidně i z hrdla někoho jiného. Největší průser “Black Testament” ale vidím jinde, a totiž v repetetivnosti. Občas jsem měl z poslechu dojem, že tohle jsem už někde slyšel – čemuž se v zavedeném žánru prostě nevyhnete, pokud nespácháte nějakou naprostou avantgardu nebo si nenajdete svůj originální, nezaměnitelný ksicht, což se podaří jen zlomku kapel – a do něj Svartsyn rozhodně nespadá. V případě “Demoness with Seven Names” jsem došel až k tomu, že něco podobného mi alespoň částečně před chvíli hrálo v rámci stejného alba, což považuji za mnohem horší. Obecně mi skladby hodně splývají v jeden celek a občas je nedokáži dostatečně dobře odlišit od sebe. Nevím, jestli je to chyba na straně autora, nebo na straně mojí (ačkoliv si myslím, že nahrávce jsem věnoval během poslechu dostatek pozornosti a jen málokdy hrála roli pouhé kulisy), nicméně se tomu tak děje a mám za to, že to není tak úplně košer.

Když k tomu připočítám, že jsem na albu nenašel nic, z čeho bych šel vyloženě do kolen nebo sral maggi v kostkách, myslím, že šest a půl bodu je adekvátní hodnocení. Nevím, jak deska obstojí v porovnání s předešlou tvorbou, ostatně mám z alba tak trochu pocit, že je spíš sázkou na jistotu, než aby posunulo kapelu zas o krok dál, to jej ale v mých očích nijak nesráží, na rozdíl od toho, co jsem napsal i odstavec výše. I přes všechny nedostatky je však “Black Testament” velmi dobrým albem, což dokazuje slušná řada dobrých a občas i vyloženě silných momentů, v rámci black metalu se tu bavíme o jasném nadprůměru.


Další názory:

Ve své podstatě není “Black Testament” vůbec špatné. Vlastně musím říct, že když jsem desku poprvé doposlouchal, tak jsem si odnesl pocit, že se mi to dost líbilo a že i když mi to z voleje nic moc nedalo, cítím v tom velký potenciál proto, aby ta nahrávka postupně vyrostla, odkryla, co v ní je, a stala hodně působivým poslechem. A s tímhle na mysli jsem se pustil do dalšího vstřebávání… jenže ono nakonec vůbec nic nepřišlo. Ať jsem novinku Svartsyn poslouchal sebevíc, křížem krážem, tam a zpátky a pomalu i pozpátku, nic jsem v ní nenašel a pořád zůstává úplně stejná jako na začátku… jakože dobré, jenže by to chtělo něco trochu navíc… ale ono to tam určitě je, jen to najít. Ačkoliv si cením toho, když album nevysází všechny trumfy hned na prvním rande, “Black Testament” už jsem slyšel tolikrát a nedokázal v něm nic najít, že jsem již prostě přestal věřit, že tenhle black metal v sobě něco hlubšího má. Z mého pohledu se tedy jedná o ne úplně špatný, ale zbytečně jednotvárný a nepříliš uchvacující poslech. V jádru je to v pohodě muzika a určitě si to svoje fanoušky najde, o tom nepochybuji, ale mě osobně “Black Testament” příliš neoslovilo – jednoduše jsem od Svartsyn čekal o dost víc. Hodně slabá 6,5. Jako nejzajímavější song mi přijde “Demoness with Seven Names” s několika slušnými melodickými postupy.
H.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.