Archiv štítku: action horror

Gargoyle (2004)

Gargoyle (2004)

Země: USA
Rok vydání: 2004
Žánr: action horror

Originální název: Gargoyle
Český název: Gargoyl

Režie: Jim Wynorski
Hrají: Michael Paré, Sandra Hess, Kate Orsini

Hrací doba: 90 min

(Budou spoilery.)

Když saháte po filmu, pod nějž se režijně podepsal sám Jim Wynorski, tak existují jen dvě možnosti. Tou první a výrazně bolestivější variantou je, že nemáte tušení, kdo to je Jim Wynorski. V takovém případě pro vás bude následující hodina a půl velmi nepříjemná a s největší pravděpodobností to ani nebude hodina a půl, protože to vypnete mnohem dříve. Druhou možností je, že naopak moc dobře víte, jaký kanón Jim Wynorski je, jste fanoušci zetkové kinematografie a dostali jste zrovna náladu si: a) zkurvit den, b) o další kousek zkurvit vkus, c) dokurvit hromadu dalších mozkových buněk.

Kdo ale potřebuje mozkové buňky? Hlavní je se pořádně zasmát a Jimovy perly (tuhle sice natočil pod pseudonymem Jay Andrews, ale to nehraje roli) jsou pro tenhle účel jako stvořené. Máte-li pochopení pro příšerné bijáky, tak to bývá obrovská prdel. „Gargoyle“ – též známé jako „Gargoyles“, „Gargoyle’s Revenge“ anebo „Gargoyle: Wings of Darkness“ – v tomto ohledu není výjimkou ani v nejmenším. Máte-li rádi filmovou žumpu, pak vám tohle veledílo jistě udělá radost. Echt stvrzenkou naprostého braku budiž i účast dalšího protřelého sračkáře Michaela Parého v hlavní roli, pro nějž se ostatně nejedná i jedinou spolupráci s Wynorskim (vrána k vráně, však to znáte), protože spolu dále natočili ještě majstrštyky jako „Crash Landing“ nebo „Komodo vs. Cobra“. Prostě je evidentní, že když si „Gargoyles“ pustíte, strávíte devadesát minut ve fakt exkluzivní společnosti.

Že půjde o vysoce epickou podívanou, jasně ukáže už intro filmu. Podíváme se do Rumunska roku 1532, kde jakási lepá děva nápadně podobná na Xenu jede na povozu. Na rozcestí (značky psané v angličtině) se vydá doprava. Na první akci se nijak dlouho nečeká, hned po setmění ji napadne gargoyl. A právě v tomhle momentě poznáte, že to bude stát kurva za to, protože příšera je fakt pokokot špatně a nepřirozeně umělá. Jasně, já to chápu, asi to tak nevyznívá, poněvadž špatným trikům ve špatných filmech se zde vysmívám dost často, ale tohle je fakt perla. Asi nejde o úplný strop (dno?) zoufalství, protože konkurence je vysoká, ale v pomyslném žebříčku trikových failů by se myslím „Gargoyle“ zařadilo do nadprůměru.

„Gargoyle“ každopádně není žádný historický brak. Dobové kulisy a kostýmy – nebo přinejmenším jejich náznak – by vyšly na moc peněz, takže hned poté, co se bandě vesničanů a knězovi s krutopřísnou kuší podaří příšeru uvěznit v zemi pod kamenem, se přesuneme do současnosti. Sledujeme dva agenty CIA (jednoho z nich hraje zmiňovaný Paré), kteří do Rumunska přijeli, aby tu od únosců vyzvedli syna velvyslance. Ale nebojte, tohle je jenom trapný subplot, o nějž tam vůbec nejde. Po automobilové honičce (což byla nejspíš nejnákladnější scéna celého bijáku, protože za tu obludně animovanou obludu snad nemohl dostat nikdo zaplaceno) najdou agenti po jednom z únosců jen krvavý flek, jenž krev nepřipomíná ani zdaleka. Jeho tělo se pak najde o kilometry daleko připíchnuté na věži nějakého hradu.

Gargoyle (2004)

A teď koukejte, jak tyhle zetkové pecky dokážou být vtipně ujeté a splácat dohromady tolik věcí. Na hradě dělají mejdla uctívači Draculy (odehrává se to v Rumunsku, co jste čekali?!), takže následné vyšetřování agenty zavede třeba do gotického klubu jak z péčkového „Bladea“, jejž vlastní motorkář v kožených kaťatech, co se považuje za přímého potomka Draculy. Jeho problémy s konkurenčním gangem vyřeší – gargoyl. Z pohledu na něj se potom motorkář zblázní. Netvor se dále předvede i na pouti, kde si z ruského kola vyzobne jednoho retarda, anebo v zoo, kde sežere ženskou, co tam zůstala po zavíračce.

Vtipné ale je, že o nic z tohohle tam ve finále taky nejde. Důležitý je až kostel, kde probíhají archeologické práce a kde se zároveň hádají dva knězi – odcházející a jeho nástupce. Archeologové na hřbitově kostela objeví podzemní místnost a shodou náhod jde o přesně tu díru v zemi, v níž se podařilo gargoyla v historickém intru pohřbít. Zároveň tam nakladl vajíčka, co vypadají jak vajíčka od vetřelce. Nějak jsem si ani nevšimnul, jestli to měl být hermafrodit, anebo tam těch gargoylů bylo víc.

Gargoyle (2004)

Tak či onak, celé to je strašně trapné, ale zábavu na úrovni udržuje docela častý výskyt epizodek s gargoylem, na jehož příšernou animaci se nejde vynadívat. Fakt palba. Jestli toužíte se zasmát nějaké fakt zhovadilé příšerce, tak věřte, že „Gargoyle“ vás v tomhle ohledu uspokojí. Všechno ostatní je jen balast mezi scénami s obludou. Film pomalu doklopýtá k finální konfrontaci agentů s gargoylem, dojde i na plamenomet a frajer Paré nakonec netvora odpraví kuší.

„Gargoyle“ je samozřejmě sračka jak řemen a nic jiného byste od toho neměli čekat. Jedná se ale o takovou tu milou sračku, která je ve vší své demenci a debilitě fakt zábavná. Když se kecá, je to o ničem, ale akční scény umí pobavit. A naštěstí se jich tu najde docela dost a titulní monstrum drtí bránice dost zodpovědně. Milovníkům filmových hoven tedy mohu doporučit!

Gargoyle (2004)


Dog Soldiers (2002)

Dog Soldiers (2002)

Země: Velká Británie / Lucembursko / USA
Rok vydání: 2002
Žánr: action / werewolf horror

Originální název: Dog Soldiers
Český název: Psí vojáci

Režie: Neil Marshall
Hrají: Sean Pertwee, Kevin McKidd, Emma Cleasby, Liam Cunningham

Hrací doba: 105 min

Zdroj fotek: IMDb.com

(Budou spoilery.)

Vzpomínám si, že když jsem byl na základce, o „Dog Soldiers“ kolovaly doslova legendy. Že je to ultra drsná podívaná, kde běhají hustí vlkodlaci, trhají lidi na kusy a týpkovi tam vypadnou střeva. Kdo měl to neskonalé štěstí, že se mu tuhle perlu podařilo navzdory zákazu rodičů zhlédnout, ten byl za největšího husťáka na celé chodbě a všem ostatním vyprávěl, jak to bylo zkurveně kruté a jak se u toho vůbec nebál. Ale v noci si určitě pochcával peřiny ještě měsíc. Akorát s tím už se samozřejmě nikomu nechlubil.

Já osobně jsem k těm několika málo vyvoleným nepatřil a na první zhlédnutí „Dog Soldiers“ jsem si musel počkat ještě pár let, když jsem byl na střední škole a moje máma už se tak trochu smířila s tím, že čumím na horory, kde lidem vypadávají střeva. Ale možná dobře, alespoň jsem si nemusel pochcávat peřiny. „Dog Soldiers“ se mi napoprvé každopádně dost líbilo a po následující roky jsem si to pamatoval jako mocně zábavný akčně hororový výplach. Dost často se sice stává, že film, jejž si člověk nostalgicky pamatuje jako povedený, jej při zhlédnutí po letech spíš zklame. Tohle ovšem naštěstí není případ „Dog Soldiers“. Nedávno jsem si jej kvůli tomuhle psaní připomněl a můžu směle prohlásit, že to pořád byla prdel.

Jistě, není nutné z „Dog Soldiers“ dělat nějaké velké umění, protože ničím takovým tenhle biják není a hlavně ani nemá ambice být. „Dog Soldiers“ je béčko jak noha a zároveň je to film, jenž se za svou béčkovost vůbec nestydí, a dokonce z ní dělá i jednu ze svých největších předností. Filmy Neila Marshalla se ostatně vždy vyznačovaly nepříliš velkou myšlenkovou hloubkou, zato jim ale nechyběla velká stylovost a pořádné koule. Stejně tak umí svoje počiny natáčet tak, aby vypadaly mnohem lépe, než na kolik skutečně přišly. Už na jeho vlkodlačím debutu lze tohle všechno vidět dost jasně, ačkoliv u „Dog Soldiers“ ten nepříliš vysoký rozpočet trochu poznat jde. Ale nakonec i vzhledem k tématu a ladění nijak nevadí, že se většina snímku odehrává ve tmě.

S příběhem se nemá cenu úplně zdržovat, protože, ruku na srdce, ten hraje u filmů jako „Dog Soldiers“ druhořadou roli, a kdoví jestli ne ještě menší. Můžeme to shrnout asi tak, že ve skotské vysočině máme vojenskou jednotku na cvičení, ale to cvičení bude o dost ostřejší, než si asi představovali, a to včetně borce, co si furt stěžuje, že mu zrovna utíká důležitý fotbalový zápas. V místních lesích se totiž prohání banda vlkodlaků, takže je jasné, že o rušnou noc bude postaráno.

„Dog Soldiers“ do toho nebuší do plných hned od začátku, nějakou dobu se buduje očekávání a chvíli to trvá, než naše jednotka narazí na prvního agresivního chlupáče. Ale ani tahle část filmu není nudná a dobře připraví půdu pro to hlavní. Jakmile nastoupí vlkodlaci na scénu, tak už se to řeže hlava nehlava až do úplného konce a moc času na odpočinek není. Ačkoliv se prakticky všechno odehrává v jednom baráku a okolních lesích, tempo je celou dobu vysoké a pro nudu vesměs není prostor. Samá přestřelka, každou chvíli někdo zařve anebo mu, jak už padlo výše, alespoň vypadají vnitřnosti z pupku, aby si je posléze posbíral, kolega mu ránu zalepil lepidlem a hobluje se dál.

Dog Soldiers (2002)

Už jen z téhle momentky je asi jasné, že byste u „Dog Soldiers“ neměli nějak zaníceně přemýšlet. Pokud ale toužíte po zběsilém akčním hororu s povedenou atmosférou skotských hlubokých lesů (i když se natáčelo v Lucembursku, haha) a dobře udělanými maskami vlkodlaků (žádný CGI shit), ještě rozhodně na správné adrese.

„Dog Soldiers“ samozřejmě není žádný skutečný majstrštyk, ale má svoje kouzlo a dovolím si tvrdit, že se nejedná o náhodu, že si tenhle biják dodnes mnozí z nás pamatují a že má stále fanoušky, kteří touží po pokračování. O něm se poměrně dlouhou dobu mluvilo a probíhaly přípravy, mělo se jmenovat „Dog Soldiers: Fresh Meat“. Také se v průběhu let objevily zvěsti o možném prequelu anebo dotáhnutí „Dog Soldiers“ rovnou na trilogii. Dokonce padlo i několik dat možného vydání sequelu. Projekt byl nicméně pokaždé odložen, až postupně zdechnul úplně. Což mi přijde škoda, protože další nášup téhle vlčí krasojízdy bych si já osobně klidně nechal líbit. Vypadá to ovšem, že toho už se nikdy nedočkáme.

Dog Soldiers (2002)


From Dusk Till Dawn 2: Texas Blood Money (1999)

Od soumraku do úsvitu II: Krvavé peníze

Země: USA
Žánr: action / vampire horror

Český název: Od soumraku do úsvitu 2: Krvavé peníze

Rok vydání: 1999
Režie: Scott Spiegel
Hrají: Robert Patrick, Bo Hopkins, Duane Whitaker, Muse Watson, Brett Harrelson, Raymond Cruz

Hrací doba: 88 min

Zdroj fotek: IMDb.com

Natáčet pokračování bijáků, které se u diváků staly kultem, je vždycky docela ošemetná záležitost, jež může dopadnout šeredně špatně (a jistě by si každý z nás vzpomněl na x případů, kdy to tak skutečně dopadlo). Ale vykládejte to filmařům. Možnost natočit za pár šupů druhý díl a vytřískat na známé značce nějaký ten dolar… to je prostě příliš lákavá záležitost na to, aby ji nikdo nevyužil.

Původní „Od soumraku do úsvitu“ byl ve své podstatě brak, ale… sakramentsky stylový a s áčkovou hereckou sestavou. Dvojka s podtitulem „Krvavé peníze“ je hned na první pohled laciný odvar, který ztratil vlastně všechno, co bylo na jedničce tak cool a kvůli čemu je tato dodnes uctívaným počinem. Zbyla jen trochu nablblá historka s hloupoučkým příběhem, do níž se nějak nacpou upíři, aby to jakože mělo aspoň naoko něco společného se světem „Od soumraku do úsvitu“.

Pětice kriminálníků se rozhodne, že by nebylo zas tak špatné si trochu přivydělat, a jak známo, nejrychlejším a nejpohodlnějším způsobem, jak přijít k hromadě prachů, je vykrást banku. V Mexiku. Sraz si dají v jednom motelu, ale vedoucí skupiny má po cestě menší nehodu – s netopýrem. Shodou náhod se tak stane nedaleko již známého pajzlu Titty Twister. Tady nepotká nikoho jiného než místního barmana Dannyho Treja (ten se objevuje na plakátech, ačkoliv ve filmu je vidět sotva tak pět minut), což je také jediný herec, jenž se vrátil z jedničky (no a co, že tam zdechnul – tady hraje jinou postavu), a navíc si jako jediný zahrál ve všech třech dílech. No, asi tušíte, že při tomhle setkání sehrají svou roli upíří špičáky.

Setkání v motelu a výlet do mexické banky však pokračují, při vhodné příležitosti zločinec-upír přetahuje další členy týmu na upírskou stranu. Nicméně v jednom případě se mu podaří spustit alarm, takže k bance dorazí armáda policajtů. Upřímně, až sem se to vlastně dá s určitou dávkou tolerance sledovat. Jednou. Na druhý pokus už je to samozřejmě nuda jako prase, ale když to člověk vidí poprvé, tak je to nepříliš dobré, stále však stravitelné céčko. A když nic jiného, musím říct, že při jedné hlášce jsem se opravdu upřímně a nahlas zasmál. S kvalitami jedničky má však „Od soumraku do úsvitu 2: Krvavé peníze“ společného máloco, pryč je ta původní estetika, špinavá atmosféra a všechny tyhle věci. A rádoby prďácké záběry kamer jako třeba z upíří tlamy nebo skrze šňůru od telefonu to fakt nenahradí.

První dvě třetiny se sice dají strávit, ale při domnělém vyvrcholení filmu v podobě velké přestřelky / bitky upíři versus policajti se už postupně dostavuje trochu nuda, protože je ta scéna zbytečně natahovaná. Asi aby měl film alespoň těch 80 minut a mohl to být celovečerák. Člověk jen nostalgicky zavzpomíná na nestárnoucí krvavou lázeň z jedničky.

Od soumraku do úsvitu II: Krvavé peníze

Samozřejmě, že je dvojka slabší než původní „Od soumraku do úsvitu“. A to o hodně. Nic jiného se asi čekat ani nedalo, přesto takhle citelný propad vůbec nepotěší. Na dvojce je vidět, že to je levný biják točený rovnou pro videodistribuci a možná tak jako výplň televizního vysílání v jednu ráno. Víc než jednou se na to moc koukat nedá a i napoprvé to je místy nuda. Jedna povedená hláška, Robert „Terminátor T-1000“ Patrick v hlavní roli a štěk Bruce Campbella na začátku to bohužel nespraví. Zbytečné pokračování a nejhorší film z trilogie „Od soumraku do úsvitu“.


From Dusk Till Dawn (1996)

Od soumraku do úsvitu

Země: USA
Žánr: action / vampire horror

Český název: Od soumraku do úsvitu

Rok vydání: 1996
Režie: Robert Rodriguez
Hrají: George Clooney, Quentin Tarantino, Harvey Keitel, Juliette Lewis, Ernest Liu, Tom Savini, Fred Williamson, Salma Hayek, Danny Trejo

Hrací doba: 108 min

Odkazy: facebook

Zdroj fotek: IMDb.com

„Od soumraku do úsvitu“ patří k těm filmům, které jsou v jádru strašná blbost, přesto se těší kultovnímu statusu. Ale to nemyslím nijak zle. Naopak, já mám ten biják dost rád a nejenže jeho kultovnost plně chápu, dokonce sám patřím k těm, kdo tuhle devadesátkovou jízdu uctívají. Ono je tu totiž úplně všechno tak zkurveně cool a badass, že víc už to jde jen těžko.

Nejprve ovšem několik nudných faktografických kydů, kdyby se mezi vámi náhodou našel takový ignorant, který neví, kdo má „Od soumraku do úsvitu“ na svědomí. Na režisérskou sesli se neposadil nikdo jiný než Robert Rodriguez, jenž už sice v té době měl na kontě „Desperado“, přesto myslím, že nic nezkurvím prohlášením, že i „Od soumraku do úsvitu“ patří k jeho zásadním kouskům, díky nimž na jeho jméno slyší tolik lidí. Tyhle dva bijáky patří k vrcholům jeho tvorby, k nimž se znovu dokázal přiblížit až za hodně dlouhou dobu s vizuálně geniální komiksovkou „Sin City – město hříchu“. Ono co si budeme povídat, píčoviny jako „Spy Kids“, které točil v mezičase, jsou opravdu… no, píčoviny.

Ještě větší formát ovšem najdeme v roli producenta a scénáristy – sám Quentin Tarantino. A nejen to, Tarantino si ve filmu zahrál i jednu z hlavních rolí. V hereckém obsazení však najdeme i další známá jména, jmenovitě hlavně George Clooneyho, Harveyho Keitela, Juliette Lewis, ve vedlejších úlohách pak i Salmu Hayek, Toma Saviniho nebo Dannyho Trejo. Obzvláště Clooney si evidentně vychutnal, že si jednou mohl zahrát drsného hajzla, který se s ničím nemaže. Jak ale jistě sami uznáte, celá sestava je sakra epická.

S nadsázkou řečeno, „Od soumraku do úsvitu“ vlastně není film, nýbrž dva filmy v jednom. Děj se točí okolo bratrů Setha (Clooney) a Richieho (Tarantino) Geckových. První polovina je v podstatě krimi road movie, kdy bratři zdrhají před zákonem do Mexika. Ten první totiž seděl a druhý jej osvobodil, při tom zabili pár policajtů a po cestě trochu omylem přidali několik dalších zářezů včetně rukojmí, takže jako nové rukojmí seberou rodinku otce, syna a dcery. Společně s nimi se jim nakonec přece jenom podaří skrz menší lapálie a trvalý přísun tvrdých hlášek dostat do Mexika. Zatím super biják, má to švih a není místo pro nudu. Ani v nejmenším to ovšem nenaznačuje, co bude následovat.

Určitě vám zážitek z filmu nezkurvím (ono je to totiž napsané úplně všude a myslím, že to lze považovat za obecnou znalost), když vykecám, o čem je druhá polovina. Při oslavě přejetí hranic v mexickém pajzlu, kde se bráchové mají za úsvitu potkat se svým mexickým kontaktem, se totiž situace trochu zvrtne a snímek se z minuty na minutu překlopí do akčně-hororového nářezu. Onen bar s názvem Titty Twister totiž provozují upíři, kteří žijí z motorkářů a řidičů náklaďáků. Po vcelku normální hodince tedy začnou jatka, která trvají až do konce. Zbytek bijáku je jeden velký krvavý nářez, v němž se to všechno mydlí hlava nehlava, hlavní hrdinové (bratrská dvojice, rodinka a také několik nejdrsnějších návštěvníků baru) kosí krev-sající obludy po desítkách a někteří z nich rovněž odpadávají značně brutálním způsobem.

Od soumraku do úsvitu

Paradoxně ale tohle rozdělení do dvou nesourodých částí snímku nijak neškodí. První polovina se i navzdory několika zábavným momentům bere relativně vážně a vlastně se jedná o drsnou kriminálku. V upírské části ale nastoupí brutální nadhled a spousta krvavých vtípků, létajících končetin, zábavných smrtí a upířích hnusáků, kteří jen čekají na to, aby jim někdo ultimátně drsňáckým způsobem proklál srdce nohou od stolu nebo kulečníkovým tágem, aby se jejich zbytky posléze mohly rozprsknout všude po okolí. Pokud jste se tomu až doteď divili, tak právě tady vám dojde, proč je „Od soumraku do úsvitu“ v některých kruzích tak uctívané. Jen třešničkou na dortu pak budiž také výtečný soundtrack.

Od soumraku do úsvitu

Jistěže to není ten nejúchylnější snímek, jaký si můžete pustit. Všichni labužníci určitě znají i mnohem zvrácenější záležitosti, z nichž se obyčejnému člověku bude chtít blít. Přesto by „Od soumraku do úsvitu“ nemělo chybět na seznamu žádného filmového zvrhlíka, byť se u toho bude díky jisté nadsázce především smát. Zcela zasloužený status kultu tomu ovšem upřít nelze. Co si budeme nalhávat, tohle je jeden z těch bijáků, díky nimž mají RodriguezTarantino takovou pověst, jakou mají. A to se kurva počítá!