Archiv štítku: Z movie

Gargoyle (2004)

Gargoyle (2004)

Země: USA
Rok vydání: 2004
Žánr: action horror

Originální název: Gargoyle
Český název: Gargoyl

Režie: Jim Wynorski
Hrají: Michael Paré, Sandra Hess, Kate Orsini

Hrací doba: 90 min

(Budou spoilery.)

Když saháte po filmu, pod nějž se režijně podepsal sám Jim Wynorski, tak existují jen dvě možnosti. Tou první a výrazně bolestivější variantou je, že nemáte tušení, kdo to je Jim Wynorski. V takovém případě pro vás bude následující hodina a půl velmi nepříjemná a s největší pravděpodobností to ani nebude hodina a půl, protože to vypnete mnohem dříve. Druhou možností je, že naopak moc dobře víte, jaký kanón Jim Wynorski je, jste fanoušci zetkové kinematografie a dostali jste zrovna náladu si: a) zkurvit den, b) o další kousek zkurvit vkus, c) dokurvit hromadu dalších mozkových buněk.

Kdo ale potřebuje mozkové buňky? Hlavní je se pořádně zasmát a Jimovy perly (tuhle sice natočil pod pseudonymem Jay Andrews, ale to nehraje roli) jsou pro tenhle účel jako stvořené. Máte-li pochopení pro příšerné bijáky, tak to bývá obrovská prdel. „Gargoyle“ – též známé jako „Gargoyles“, „Gargoyle’s Revenge“ anebo „Gargoyle: Wings of Darkness“ – v tomto ohledu není výjimkou ani v nejmenším. Máte-li rádi filmovou žumpu, pak vám tohle veledílo jistě udělá radost. Echt stvrzenkou naprostého braku budiž i účast dalšího protřelého sračkáře Michaela Parého v hlavní roli, pro nějž se ostatně nejedná i jedinou spolupráci s Wynorskim (vrána k vráně, však to znáte), protože spolu dále natočili ještě majstrštyky jako „Crash Landing“ nebo „Komodo vs. Cobra“. Prostě je evidentní, že když si „Gargoyles“ pustíte, strávíte devadesát minut ve fakt exkluzivní společnosti.

Že půjde o vysoce epickou podívanou, jasně ukáže už intro filmu. Podíváme se do Rumunska roku 1532, kde jakási lepá děva nápadně podobná na Xenu jede na povozu. Na rozcestí (značky psané v angličtině) se vydá doprava. Na první akci se nijak dlouho nečeká, hned po setmění ji napadne gargoyl. A právě v tomhle momentě poznáte, že to bude stát kurva za to, protože příšera je fakt pokokot špatně a nepřirozeně umělá. Jasně, já to chápu, asi to tak nevyznívá, poněvadž špatným trikům ve špatných filmech se zde vysmívám dost často, ale tohle je fakt perla. Asi nejde o úplný strop (dno?) zoufalství, protože konkurence je vysoká, ale v pomyslném žebříčku trikových failů by se myslím „Gargoyle“ zařadilo do nadprůměru.

„Gargoyle“ každopádně není žádný historický brak. Dobové kulisy a kostýmy – nebo přinejmenším jejich náznak – by vyšly na moc peněz, takže hned poté, co se bandě vesničanů a knězovi s krutopřísnou kuší podaří příšeru uvěznit v zemi pod kamenem, se přesuneme do současnosti. Sledujeme dva agenty CIA (jednoho z nich hraje zmiňovaný Paré), kteří do Rumunska přijeli, aby tu od únosců vyzvedli syna velvyslance. Ale nebojte, tohle je jenom trapný subplot, o nějž tam vůbec nejde. Po automobilové honičce (což byla nejspíš nejnákladnější scéna celého bijáku, protože za tu obludně animovanou obludu snad nemohl dostat nikdo zaplaceno) najdou agenti po jednom z únosců jen krvavý flek, jenž krev nepřipomíná ani zdaleka. Jeho tělo se pak najde o kilometry daleko připíchnuté na věži nějakého hradu.

Gargoyle (2004)

A teď koukejte, jak tyhle zetkové pecky dokážou být vtipně ujeté a splácat dohromady tolik věcí. Na hradě dělají mejdla uctívači Draculy (odehrává se to v Rumunsku, co jste čekali?!), takže následné vyšetřování agenty zavede třeba do gotického klubu jak z péčkového „Bladea“, jejž vlastní motorkář v kožených kaťatech, co se považuje za přímého potomka Draculy. Jeho problémy s konkurenčním gangem vyřeší – gargoyl. Z pohledu na něj se potom motorkář zblázní. Netvor se dále předvede i na pouti, kde si z ruského kola vyzobne jednoho retarda, anebo v zoo, kde sežere ženskou, co tam zůstala po zavíračce.

Vtipné ale je, že o nic z tohohle tam ve finále taky nejde. Důležitý je až kostel, kde probíhají archeologické práce a kde se zároveň hádají dva knězi – odcházející a jeho nástupce. Archeologové na hřbitově kostela objeví podzemní místnost a shodou náhod jde o přesně tu díru v zemi, v níž se podařilo gargoyla v historickém intru pohřbít. Zároveň tam nakladl vajíčka, co vypadají jak vajíčka od vetřelce. Nějak jsem si ani nevšimnul, jestli to měl být hermafrodit, anebo tam těch gargoylů bylo víc.

Gargoyle (2004)

Tak či onak, celé to je strašně trapné, ale zábavu na úrovni udržuje docela častý výskyt epizodek s gargoylem, na jehož příšernou animaci se nejde vynadívat. Fakt palba. Jestli toužíte se zasmát nějaké fakt zhovadilé příšerce, tak věřte, že „Gargoyle“ vás v tomhle ohledu uspokojí. Všechno ostatní je jen balast mezi scénami s obludou. Film pomalu doklopýtá k finální konfrontaci agentů s gargoylem, dojde i na plamenomet a frajer Paré nakonec netvora odpraví kuší.

„Gargoyle“ je samozřejmě sračka jak řemen a nic jiného byste od toho neměli čekat. Jedná se ale o takovou tu milou sračku, která je ve vší své demenci a debilitě fakt zábavná. Když se kecá, je to o ničem, ale akční scény umí pobavit. A naštěstí se jich tu najde docela dost a titulní monstrum drtí bránice dost zodpovědně. Milovníkům filmových hoven tedy mohu doporučit!

Gargoyle (2004)


Big Freaking Rat (2020)

Big Freaking Rat (2020)

Země: USA
Rok vydání: 2020
Žánr: natural horror

Originální název: Big Freaking Rat

Režie: Thomas J. Churchill
Hrají: Scott C. Roe, Dave Sheridan, Caleb Thomas

Hrací doba: 85 min

(Budou velké spoilery.)

Humorných zvířecích hororů se směšnými monstry je k mání vždycky hromada, což je jenom dobře, protože podobných zvrhlostí není nikdy dost. Svou troškou do letošního mlýnku vraždící fauny přispěl také americký kousek se všeříkajícím názvem – „Big Freaking Rat“. Všechno, co jste o tomhle bijáku nechtěli ani nepotřebovali vědět, prozrazuje už tenhle epický titul.

„Big Freaking Rat“ ovšem tuhle názornost dotahuje ještě dál. Aby se film nemusel zdržovat s vysvětlovat proč, kdo a jak, původ mutace titulní krysy objasní již úvodní titulky. Ty s roztomile příšernou animací ukážou, jak nějaký dobytek vylil chemikálii do vody, ta se odsud dostala do tunelů, kde se radioaktivní louže nalemtala naše krysa. A abyste to jakože fakt pochopili, takže ještě během titulků – pořád ve zvrhle ohavné animaci – zabije jelena.

Ve filmu jde jinak asi tak o následující (ale připravte se na to, že to bude velice prosté): park / rekreační oblast se chystá na pořádné otevření a přijíždějí první turisté. Začne řádit krysa. Hrdinní zaměstnanci se jí budou muset postavit a zneškodnit ji. Do toho se ještě zamíchá místní pobočka italské mafie a deratizátor. Snad jediným „překvapením“ budiž standardní vtípek se smrtí hlavní postavy, o níž si máte celou dobu myslet, že problém vyřeší.

Ale jasně, kvůli ději se na tyhle hovadiny beztak nikdo nekouká. Dobré zvířecí zetko udělají vždycky dvě věci: a) tupé a příšerně zahrané postavy s ohavně napsanými dialogy; b) mega vtipně udělané zvíře. Snad nemusím dodávat, že druhý zmiňovaný aspekt má výrazně vyšší prioritu.

„Big Freaking Rat“ obě podmínky zdánlivě studuje. Scénáře je děravější než oběti titulního krysáka, herci nejsou herci, nýbrž parodie na herce, a z huby jim padají sračky o velikosti bobků titulního krysáka. Asi jste podle názvu pochopili, že krysa je fakt velká, takže si pravděpodobně zvládnete domyslet, že nejspíš kadí big freaking bobky.

Problém nicméně tkví v tom, že „Big Freaking Rat“ působí trochu nuceně. Nejde o takovou tu roztomilou blbost, kdy se někdo snažil natočit film, ale neměl soudnost, takže mu z toho vylezla strašná sračka. Někdy se ale poštěstí a z téhle sračky vzniká trashové zlato. Tyhle případy jsou nejlepší. U „Big Freaking Rat“ lze jasně poznat, že tvůrci točili hnůj záměrně a chtěli udělat zábavně směšné zvěrstvo.

I to je legitimní přístup, nicméně i točení zetek se musí umět, aby výsledek skutečně bavil. V případě „Big Freaking Rat“ si zřejmě někdo maloval, že postačí, když to celé bude jen strašně špatné. Stačí to k tomu, aby se příznivci zvířecích odpadů mohli na výsledek v klidu podívat a občas se zasmát. Do trashového zlata má ale „Big Freaking Rat“ hodně daleko – a nejen proto, že výsledek vypadá, jako kdyby snad měl i nějaký (byť miniaturní) rozpočet a produkční zázemí.

Big Freaking Rat (2020)

Co mě ale namíchlo nejvíc – „Big Freaking Rat“ bohužel příliš nezachraňuje ani titulní krysí zmetek. Nechápejte mě špatně, krysa je udělaná fakt příšerně nevěrohodně, což beru jako velké plus, protože přesně takhle to máme rádi. Jenže film obludu odmítá pořádně ukázat. Za mě dost špatný přístup u počinu, který se jmenuje „Big Freaking Rat“. Chápete? Už svým titulem se biják snaží nalákat na obrovskou špatně udělanou krysu, ale pak vám ji odmítne ukázat v celé její kráse.

Tohle mi připadá, jako kdybyste šli sexovat s top modelkou, ale ona vás nechala jen párkrát štrejchnout a pak utekla, než se stačíte udělat (čtenářky a homosexuální čtenáři si jistě zvládnou vymyslet analogický příklad). Stejně tak „Big Freaking Rat“ jen sem tam ukáže detail oka, detail držky, krysí pařát, kus ocasu, prostě dá jen ochutnávku, ale celou krysu nikoliv. Toho se dočkáte až v úplném závěru a jen na pár prašivých vteřin. Za mě velké zklamání, protože jde o fest legračního plyšáka, tudíž jeho nepochopitelné schovávání považuji za promarněnou příležitost.

Big Freaking Rat (2020)

Díky tomu všemu patří „Big Freaking Rat“ spíš k zetkovému průměru. Sledování nebolelo, ale aby byl faktor guilty pleasure zábavy vyšší, chtělo by to méně křeče v lidské rovině a víc krysy v krysí rovině. Takhle jde o záležitost hodnou pozornosti jen pro fanatiky do špatných zvířecích hororů; pro vás ostatní to bude jen ztráta času.


Killer Barbys vs. Dracula (2002)

Killer Barbys vs. Dracula (2002)

Země: Španělsko
Rok vydání: 2002
Žánr: žumpa

Originální název: Killer Barbys vs. Dracula

Režie: Jesús Franco
Hrají: Silvia Superstar, Enrique Sarasola, Aldo Sambrell

Hrací doba: 86 min

Zdroj fotek: WIPFilms.com

V roce 1996 natočila španělská punk-rocková kapela The Killer Barbies svůj vlastní film, jehož režie se ujal vyhlášený španělský maniak Jesús Franco, jenž proslul natáčením totálních škvárů někde na hranici mezi amatérským hororem a amatérským pornem. Šlo – samozřejmě! – o neskutečnou hovadinu, ale svým roztomilým způsobem jsou tyhle debilní horůrky strašně zábavné. Což do jisté míry platilo i o „Killer Barbys“, ačkoliv se ani v rámci pokleslé kinematografie nejednalo o žádný zázrak. Osobně mohu s klidem prohlásit, že znám i mnohonásobně zábavnější hororovou žumpu. Pár zábavných věcí jako naháněčka lesem nebo smrt parním válcem (kulttypičo!) se tu ovšem našlo a celkově mi byl tenhle počin sympatický.

Prostřednictvím „Killer Barbys“ však spolupráce mezi skupinou a Jesúsem Francem neskončila ani náhodou. O šest roků později totiž společně dali dohromady další biják s všeříkajícím názvem – „Killer Barbys vs. Dracula“. Nicméně tentokrát sledování opravdu bolí, protože „dvojka“ je totální píčovina, kterou nelze obhajovat ani s láskou k filmovým škvárům. Tady je prostě všechno špatně.

„Dvojku“ jsem dál záměrně do uvozovek. „Killer Barbys vs. Dracula“ totiž není pokračováním „Killer Barbys“, přinejmenším ne přímým a přinejlepším hodně volným. Jinými slovy, pokud jste neviděli starší biják, požitek (haha!) z „Killer Barbys vs. Dracula“ vám to nijak nezkurví. Každopádně, věci se mají asi následovně:

The Killer Barbies jsou teď velká kapela, protože je sponzoruje nějaký prachatý kretén s fetišem na zpěvačku Silvii Superstar. Formace se připravuje na turné v zábavním parku, do něhož ovšem ve stejné době dorazí hrabě Drákula v rakvi. Do toho ale v místní putyce nasává jinačí dement převlečený za Drákulu, který tvrdí, že právě on je pravý Drákula. Ten tam ale nehraje žádnou roli, jen ho za chvíli vrchní upír zakousne, takže tohle říkám jen tak pro srandu. Každopádně, Drákulu z jeho spánku probudí song The Killer Barbies, který k němu zní z jejich zkoušky, načež vstane a vypraví se tam, aby si na jejich muziku trochu zatrsal (fakt!) a při tom se náhodou zamiloval do zpěvačky (v překladu: dostal neodolatelnou chuť zabořit svoje velké… zuby do jejího… krku).

Poté už následuje dementní honička, v níž Drákula zakousne, koho potká, a šklebí se u toho jak totální kokot (ale zdaleka není sám – herecké výkony jsou naprosto epické od všech zúčastněných). Na místo dorazí nějaký lovec vampýrů, který je sice slepý, nicméně dokáže upíry cítit. Což jen tak dokáže hned ve své první scéně, kdy zahlásí, že tu cítí něco zkaženého, načež mu jeho bázlivý poskok odvětí, že stojí přímo před vchodem na hajzly. Vše vrcholí v naprosto odzbrojující scéně, kdy je Drákula chycen do lasa, a následně se všichni okolo poperou o to, kdo mu zatluče kůl do srdce. Do toho je nastrkána hromada písniček The Killer Barbies, takže to ještě víc vypadá jako celovečerní videoklip než první film.

Killer Barbys vs. Dracula

Každopádně, všechna sranda stranou, tohle je totální odpad, na němž není dobře vůbec nic. Jestli jsem o „Killer Barbys“ napsal, že jde o nechtěně trapný, levný a amatérský horor, tak to beru s omluvou zpátky, protože oproti „Killer Barbys vs. Dracula“ šlo ještě o veledílo. Druhý biják je skrz naskrz absolutní arci-sračka a přes to prostě nejede vlak. Ne snad, že bych se během filmu nesmál. Naopak, smál jsem se jak blázen, protože nic jiného se při vší té trapnosti ani dělat nedá. Ale i to je po půlhodině docela nuda, protože se vleče, nic se tam neděje, příběh nic, atmosféra nula, zábava na bodu mrazu.

„Killer Barbys vs. Dracula“ dokonce postrádá i základní atributy céčkového trashového hororu jako pořádné gore a erotika, což jsou obojí věci, s nimiž Jesús Franco neměl ve své kariéře nikdy problém. Zrovna tady si to ovšem odpustil, což rozhodně považuji za přešlap. Ve finále jediné, na co se tu dá alespoň trochu koukat, je sama Silvia Superstar, jíž to v „Killer Barbys vs. Dracula“ sekne ještě víc než ve starším bijáku, a nadto se předvede v několika sexy outfitech. Je to ale dostatečný důvod k tomu, aby mělo smysl se na tuhle kravinu koukat? Rozhodně ne.

Killer Barbys vs. Dracula

Rozhodně nemám problém s brakovými horory, vlastně mám pro ně spíš slabost a většinou si je dost užívám. A to včetně těch, které jsou už dnes spíš nechtěné komedie. „Killer Barbys vs. Dracula“ je nicméně tak hloupá záležitost, že nefunguje ani z tohohle ohledu, a navíc to nejde omlouvat ani stářím, poněvadž se jedná o relativně novější film (rok 2002). Selhání vidím na všech frontách – není to strašidelné, není to napínavé, ani krvavé, ani směšné, prostě nic. Vydávat tohle za horor je jednoduše výsměch. Summa summarum jde o naprostý fail a neexistuje jediný důvod, proč byste se na tohle měli koukat. Ruce pryč.