 |
| Země: Česká republika Žánr: alternative rock Datum vydání: květen 2014 Label: Červený kůň Tracklist: Hodnocení: 7,5/10 K recenzi poskytl:
|
Plum Dumplings jsou formací, jež na první letmý pohled docela klame tělem. Třeba podle jazyka, jakým zpívají, byste si nejspíš netipli, že pocházejí z Brna, nicméně i přes lyrickou stránku kompletně ve francouzštině tomu tak je. Mimoto i samotný název skupiny nenapovídá tomu, jak vypadá realita… když někdo svou kapelu pojmenuje “Švestkové knedlíky”, očekával bych od toho spíš nějaký sranda grind (ostatně, jedna knedlíková grindovka už v republice je – Smashing Dumplings), ale i to, jak se hned záhy ukáže, je úplně vedle…
Samotní Plum Dumplings o sobě tvrdí, že hrají alternativní rock… což vlastně výsledku opravdu odpovídá. Jejich podání rocku je opravdu takové vlastně poměrně nerockové, zcela jistě alternativní a svým způsobem vlastně i poměrně neotřelé, což je samozřejmě plus. Nevím z jakého důvodu, ale osobně jsem před samotným poslechem očekával, že půjde o záležitost laděnou ještě o trochu víc do popu (respektive spíš french popu), což se sice nakonec až tak úplně nekoná, ale ve výsledku mi to vůbec nevadí, a to hned ze dvou důvodů…
Tím prvním je to, že ačkoliv debutová deska “L’épitaphe des papillons” stylově mou představu stoprocentně nenaplnila (předchozí dema neznám, živě jsem Plum Dumplings doposud neviděl), ihned od prvního poslechu mě ohromně bavila a okamžitě jsem měl chuť to poslouchat i nadále (což mě jen tak mimochodem doposud nepřešlo). Tím druhým důvodem je pak to, že Plum Dumplings mojí představu úplně stoprocentně naplnili v jiném ohledu – nehledě na jakékoliv škatulky či žánry jsem doufal, že půjde o hodně lehkou a přístupnou hudbu, která ovšem bude stále inteligentní – a přesně tohle o “L’épitaphe des papillons” platí zcela bezezbytku.
Muzika Plum Dumplings opravdu není nic nestravitelného, naopak je to vlastně velice příjemná a od začátku sympatická záležitost, s níž je člověk kamarád již při prvním poslechu alba. Jak ale “L’épitaphe des papillons” ukazuje, tohle se nijak nevylučuje s trvanlivostí – v žádném případě se totiž nejedná o nahrávku, která by po nějakém třetím, čtvrtém poslechu neměla co říct a dát, což se mi ohromě líbí, protože poslední dobou se mi zdá, že víc jak polovině desek, které poslouchám na recenze, naopak někde kolem třetího, čtvrtého poslechu těžce dochází dech.
Vtipné je na tom ale to, že ve své podstatě opravdu nejde o nic extrémně složitého – Plum Dumplings totiž prostě a jednoduše bodují “jenom” moc chytře napsanými písničkami, pěknými, ale nevtíravými melodiemi a skvělým vokálem zpěvačky Adély, která – jak už bylo jednou zmíněno – zpívá ve francouzštině, což u české skupiny není úplně standardní. Osobně francouzsky neumím ani slovo, tudíž tak nějak nejsem schopen posoudit, jestli tam v něčem jsou nebo nejsou jakékoliv chyby, ale čistě z laického pohledu mi všechno přijde v pořádku a nemám ohledně cizího jazyka žádný problém… vlastně spíš naopak, protože se mi z nějakého důvodu vždycky líbily skupiny, jimž nic nerozumím. Navíc právě ta francouzština je jednou z věcí, díky nimž Plum Dumplings znějí tak osobitě, takže jednoduše řečeno i tohle je super.
Když se tedy jedná o nahrávku s pěknými písničkami, jakéže jsou ty nejhezčí? Ono jakkoliv to může znít klišovitě, vlastně skoro všechny. Popravdě řečeno mě ze všech deseti skladeb úplně neoslovila jen jediná, a sice “Sur de soleil”, avšak ani ta není ničím, co bych měl potřebu třeba přeskakovat. Ten zbytek je ovšem skvělý a v jeho čele pro mě osobně stojí “La marionnette”, “Nadja” (určitě stojí za zmínku, že když jsem viděl její klip, ihned jsem věděl, že chci slyšet i celé album – až takhle moc je konkrétně tenhle kus dobrý), “La cage” s trochu hutnější baskytarou nebo “Le rap japonais”. Hodně mě ale baví třeba i taková “Le labyrinthe”, kterou v jednom momentě ozvláštní sotva znatelná elektronika v pozadí. Vlastně se mi zdá, že obecně ve druhé polovině alba Plum Dumplings začínají lehounce a stále v rámci svého stylu jakoby experimentovat, což bude možná i tím důvodem, proč je ten počin zábavný až do svého konce a člověk nemá potřebu si myslet něco o jednotvárnosti.
“L’épitaphe des papillons” je po všech směrech sympatická nahrávka, jež má vlastně v podstatě všechno, co by člověk od takové hudby mohl čekat, navíc ve svěžím podání. Ačkoliv se jedná o debutovou dlouhohrající desku, rozhodně tam nejsou znát nějaké dětské nemoci začínajících kapel, naopak – Plum Dumplings se zde prezentují jako dospělá a především zajímavá formace s muzikou, která je inteligentní i přístupná zároveň.