 |
| Země: Velká Británie Žánr: symphonic / gothic metal Datum vydání: 28.5.2012 Label: Listenable Records Tracklist: Hodnocení: Průměrné hodnocení: 5,5/10 Odkazy:
|
Moje seznámení s možností recenze na “Malediction” od Sarah Jezebel Devy bylo více než zajímavé. Byla jsem všelijak upozorňována, že si mám k počítači přinést kýbl a že jestli to bude stejná kvalita a nápady jako předchozí “The Corruption of Mercy”, o “A Sign of Sublime” ani nemluvě, nemám se bát ho použít. Navíc už mě po předchozích zkušenostech děsila ta věčně zmiňovaná skutečnost s Cradle of Filth. Tak se přiznám, že jsem si prostě poslechla pár dostupných písní na YouTube a nechala to osudu, ostatně nějak zrecenzovat se dá všechno. Ta malá ukázka mě nijak nenadchla, a tak jsem se upřímně modlila, ať se stane malý zázrak a on se podle mě víceméně stal.
Když si poslechnete napoprvé ty tři skladby, které se na EP nalézají, možná, že vás stejně jako mě napadne, že spolu mají pramálo společného. Přijde mi to spíš jen jako takový výčet možností. Na gothic metal mi sedí jen dvě z nich, a i když to beru neustále kolem a kolem, daří se mi horko těžko najít něco, co by měly společného, tedy kromě některých hudebníků, kteří je stvořili. Takže by opravdu bylo záhodno si je teď rozebrat trochu popořadě.
Úvodní “Lies Define Us” je právě tou nejméně gotickou a na druhou stranu nejvíce chytlavou a líbivou písní. Vlastně spíš zní jako jedna z oddechovek na albu některé z metalových skupin, zařazených spíše do symfonickového poweru. Sama Sarah na ní zní díky tomu víceméně tuctově a sama se přiznám, že bych měla chutě si ji plést s nějakým pro mě více známým jménem. To, co tvoří celou píseň více zajímavou, je spojení s Björnem Stridem ze Soilwork, který celému songu přidává zajímavou dramatičnost, a nutno říct, že oba dva dohromady znějí ještě zajímavěji. Takže ano, není to nic, co byste museli poslouchat se velkým zájmem, je to spíše změť tónů, u které vám připadá, že už jste ji možná někde slyšeli, i když to nemůže být pravda, text je víceméně klasika a od bicích až po zpěv vás na tom jednoduše nemůže nic překvapit. Je to něco, co neurazí, ale těžko zaručit, že to budete mít za měsíc v živé paměti.
Další je “This Is My Curse“, na které pro změnu hostuje Dani Filth. Je značně temnější a hned od začátku i zajímavější. Nakonec musím konstatovat, že celkově má svoje silné a slabé momenty. Ty silné se ukazují opět ve spojení vokálů. Sarah tohle samozřejmě sedí mnohem lépe. Zní to víc proměnlivě a nápaditě a asi by vás to udrželo bdělé po delší dobu. Ale popravdě, když říkám, že je to silnější song, myslím tím jen to, že vás to prostě neunudí, že to má svojí světlou i temnou stránku a že se mi líbí nejspíš taky ty symfonické pasáže a vokály. Takže zase žádná revoluce.
A když už se Sarah pokusí ve třetím songu o nějakou tu “revoluci”, tak to stojí za nic. U “When ‘It’ Catches Up with You” vás zaskočí hlavně samotný zvuk. Doteď vážně přemýšlím, jestli je to naschvál, ale asi ano. Jinak si to nelze vysvětlit. A zrovna tenhle song se mi zdál po hudební stránce nejvíc zajímavý. Vlastně jsem čekala, že se to pak jaksi “vyčistí” a přestane to znít jako špatná nahrávka. Byl by to zajímavý prvek a zvedlo by to moje hodnocení. Takhle vůbec nevím, co si o tom myslet. Snad jen to, že i tak to dokazuje, že Sarah nepotřebuje žádného hosta, aby jí pomáhal. Vokály v tomhle songu by se daly zbožňovat. Stejně tak jako spojení všech nástrojů, které nakonec vytváří samy o sobě zajímavý spád a dramatičnost. Je to kupodivu nejsilnější song, jen kdyby to – nejspíš schválně – nebylo nahráno tak špatně. Ráda bych to slyšela “čistě” znovu.
Opět to shrnu do pár vět. Nezvracela jsem a ani se k tomu zatím nechystám. Nedá se říct, že by to bylo něco revolučního, ale to bychom asi jednoduše žádali moc. A ten poslední song mě opravdu štve, ale stejně sám o sobě zvyšuje hodnocení. Po prvních dvou bych dala maximálně za 5, takhle si to zaslouží pěknou 6. A musím ještě dodat, že kdyby další album Sarah bylo stejně dobré a nápadité jako ten poslední song, tak bych se i začala těšit.
Další názory:
Po psychickém traumatu, jaký mi způsobilo debutové album “A Sign of Sublime“, jsem se do poslechu “The Corruption of Mercy”, druhého alba Sarah Jezebel Deva, po mnoho let známé jako doporovodná vokalistka Cradle of Filth, příliš nehrnul, vlastně jsem se na něj naprosto na férovku vybodnul, přočež je pro mne aktuální EP “Malediction” teprve druhým setkání s tvorbou této nepřehlédnutelné (doslova) hudebnice. Musím říct, že je “Malediction” určitě minimálně o třídu výše než “A Sign of Sublime”, tudíž se už člověku při poslechu nedělá špatně od žaludku, nicméně v rámci širšího úhlu pohledu se stále jedná o slaboučký čajíček, který kolem vašich uší prohučí bez jakéhokoliv náznaku nějakého slušného zážitku, takže si na něj druhý den už ani nevzpomenete. Ze tří přítomných písniček se jako hudebně nejzajímavější jeví ta poslední, “When ‘It’ Catches Up with You”, sráží ji však poněkud divně zahuhlaný zvuk, který je značně rozdílný oproti předchozím songům, jako by se jednalo jen o demo nahrávku. “Lies Define Us” a “This Is My Curse” zaujmou pouze svými hosty, jinak je to docela nezáživný odvar s nepříliš velkými ambicemi. Suma sumárum je “Malediction” počin, který se dá bez problémů poslechnout, jestli potřebujete nějakým způsobem zabít dvanáct a půl minuty, ale pokud máte něco lepšího na práci, což asi máte, rozhodně o nic nepřijdete, když tohle ípko neuslyšíte…
H.
