 |
| Země: Česká republika Žánr: rock Datum vydání: 2014 Label: Avik Tracklist: Hodnocení: 6,5/10 K recenzi poskytl:
|
Jak známo, domácí podhoubí přetéká přemírou kapel, které tu a tam vystrčí růžky s nějakou deskou, když se snaží prorazit do podvědomí širší veřejnosti. Do téhle poměrně široké škatule by se dala zařadit i kapela Selfish Son, kteří letos vydali svoji prvotinu – EP “Bed Dancer”, respektive pět songů o celkové délce šestnácti minut.
Kapela se snaží zařadit kamsi do vod indie rocku, nicméně oné nezávislosti na mainstreamu nenaleznete zdaleka tolik. Skladby jsou laděny spíš do poprockové polohy – což ale ještě nemusí být špatně, jen posluchač by mohl od pohledu očekávat trochu jinou muziku. Hudba, kterou Selfish Son nabízejí, však vůbec není špatná – příjemný, melodický rock ubíhá snad až příliš rychle na to, aby se člověk mohl do tvorby plzeňské čtveřice alespoň trochu zaposlouchat. Pětice skladeb tak působí spíš jako lehké letní pohlazení, které za chvíli odezní, jakkoliv by člověk uvítal přinejmenším dvojnásobný nášup.
“Bed Dancer” mísí do rockových poloh občas až minimalistickou práci kytary a klavírní melodie, které jsou střídány synťákovými party. Je trochu škoda, že Selfish Son nemají i druhou kytaru, která by mohla hlouběji prokreslit jednotlivé skladby a zároveň trochu upozadit bicí, jejichž hra je zdaleka nejpestřejší a nejzajímavější. Bubeník Václav Touš si svou soupravou škopků vyhrál, nejsem si ale jistý, jestli bicí mají být tou nejvýraznější devizou indie/poprockové hudby. Klavírní melodie linoucí se zpod rukou Pavla Kutka jsou příjemným doplňkem kytary Petra Boháče, trochu bohatosti by jim ale rozhodně prospělo – propracovanější linky by skladbám rozhodně prospěly. Nebo více syntetizátorů, které zaslechnete jen ve skladbě “Dashboard”.
Nestává se mi ale příliš často, že bych narazil na kapelu, která svého výraziva dokáže využít tak obratně, jako to dělají Selfish Son. Ačkoliv bych našel několik nedostatků, čtveřice muzikantů je většinou dokáže zakrýt. Jediné, co tak vyloženě bije do očí, je vokál. Sám o sobě je na můj vkus až příliš nevýrazný, mnohem víc mi ale vadí angličtina zpívaná se silným českým přízvukem. Sborové pasáže jsou parádní, ale jakmile dojde na samotný vokál, je to vcelku nic moc a dojem z alba to docela sráží.
Pokud bych tedy měl “Bed Dancer” nějak shrnout, na jedné straně jde o velmi povedenou prvotinu, na druhé straně však trpí několika dětskými nemocemi s vokálem v čele. Zejména klavír a syntetizátory by mohly být propracovanější a druhá kytara by se rozhodně také neztratila – i když Petr Boháč se svojí šestistrunkou v rámci žánru umí skoro čarovat, místy mi naopak přijde dost nevýrazný. Selfish Son i přesto ale mají potenciál k tomu, aby pustili do světa delší materiál než jen čtvrthodinové ípko. Nadprůměrné hodnocení je tak nanejvýš zasloužené.