 |
| Země: Švédsko Žánr: power / heavy metal Datum vydání: 30.7.2013 Label: Scarlet Records Tracklist: Hodnocení: 5/10 K recenzi poskytl:
|
Švédští power metalisté Twins Crew jsou pro mě jedním z těch devíti miliard božích jmen, které mě do současné chvíle úspěšně míjelo. Důvody, proč se tak dělo, jsou všeho všudy dva. Za prvé, hrají power metal. Za druhé, v té vší záplavě power metalu chybí hudbě Twins Crew buď dobrý nápad a nebo dostatek reklamy ze strany vydavatelství. Případně obojí. “The Northern Crusade” totiž není nic jiného než další power metalové album z mnoha.
To ovšem nic nemění na tom, že stejně jako kterékoliv jiné album si zaslouží pořádnou recenzi se vším všudy. Bylo by značně nefér, kdybych článek utnul po prvním odstavci a všechny důvody svého hodnocení prachsprostě vypustil. A když už jsem svůj verdikt tak nějak nakouskl na úvod, i zbytek recenze vezmu račím způsobem pozpátku. Fakt, že “The Northern Crusade” je jen dalším power metalovým albem, jakých ročně vychází spoustu a jakých už vyšlo opravdu nepřeberné množství ještě neznamená, že by nešlo o neposlouchatelnou hudbu nebo vyložený propadák. Když nic jiného, pánové umí za své nástroje vzít jak se patří a jejich hudba je dosti šlapavá a místy i docela chytlavá na to, aby z ní byla velmi příjemná letní jednohubka. Aby ne, oba kytaristé Dennis a David Janglövovi (dvojčata, odtud také pochází název kapely) absolvovali Guitar Institute of Technology v americkém Hollywoodu a technické stránce jejich hry se nedá vytknout vůbec nic. Naopak, pokud bych měl něco vyzdvihnout, jsou to právě sóla, která ční nad moře místy nezajímavého a kolovrátkového power metalu. Jako u většiny materiálu na albu nejde o nic vyloženě prvotřídního, ale pořád jsou o několik levelů výš než zbytek obsahu, který na “The Northern Crusade” naleznete.
Nemůžu ani říct, že by na albu bylo něco vyloženě špatně, kromě toho, že je od začátku do konce jedno velké klišé klasického heavy/power metalu. To je první a poslední věc, která mi nevoní. Najdete tu všechno, co ke klasice žánru patří. Hutné riffy, rychlá sóla, melodické vyhrávky, klávesový podmaz, uječený vokál stejně jako sborový zpěv. Rychlé, odsýpající songy, šlapavé hymny i pár pomalejších, klidnějších kousků. Ale nic víc, všechno se točí v rámci žánru, čistá esence metalu, který se hraje už x let a ještě se x let hrát bude (přinejmenším dokud tu budou kapely jako Twins Crew), což je na můj vkus prostě příliš málo a od současné kapely čekám něco trochu jiného než recyklaci něčeho, co tu už nespočetněkrát bylo. Neříkám, že jsem si občas nepodupával nohou do rytmu nebo že bych si nepamatoval, co to vlastně hrálo (jak se mi stává u většiny kapel v žánru), ale není tu nic co by mě nutilo se k nahrávce později vrátit a pustit si ji znovu, neb na odreagování znám věci mému uchu i srdci milejší. Jak jsem již řekl, po technické stránce není albu co vytknout, zvuk je na vynikající úrovni, nástroje jsou vyvážené. Navíc nejen dvojčata, ale i členové kapely za ně umí řádně vzít, a tak žádný nezaostává, jejich výkon rozhodně zaslouží pochvalu. Zpěv bych také zařadil mezi ty lepší, a když Andreasi Larssonovi pomáhá kapela sborovým zpěvem, jsou z toho nejlepší pasáže na albu, ze kterých bych tak před šesti, sedmi lety, kdy jsem metalové vody objevoval, měl slušné mrazení v zátylku. Jenže co bylo včera už dnes fungovat nemusí a to je v mém případě přesně to, na co “The Northern Crusade” dojíždí. Bohužel pro Twins Crew. Kapele nutno přiznat alespoň fakt, že svoji hudbu nebere nijak vážně a spíše s nadhledem, než aby ze sebe dělala nějaké true metalisty.
Nevím, jestli je sen téhle relativně mladé party kluků ze švédského Stockholmu jednou zastoupit světoznámá jména power metalu, nebo být jednou z mnoha kapel. Aby toho ale dosáhli toho prvého, museli by přidat trochu koření navrch, protože zatím jsou pouze tím druhým. “The Northern Crusade” je sice docela dobrou nahrávkou – ale pořád jen dobrou a aby z toho bylo něco víc než pět bodů z deseti, musela by dvojčata Janglövovi dát do své hudby něco víc než jen dobře odvedenou práci.