Taran - Taran

Taran – Taran

Taran - Taran
Země: Polsko
Žánr: black metal
Datum vydání: únor 2015
Label: Odium Records

Tracklist:
01. Intro
02. Reign of Hellfire
03. Dominus muscarum
04. March of Shadows
05. Divine Plague
06. Popioły 2014 A.Y.P.S.
07. The Black Mark
08. …of Sin
09. Outro
10. Unsilent Storms in the North Abyss [Immortal cover]

Odkazy:
facebook / bandcamp

K recenzi poskytl:
Propaganda Chaosu

Black metalového zla údajně není nikdy dost, a tak tu máme další undergroundovou smečku z polské provenience. Jakkoliv ovšem Taran nemají zrovna zaběhnuté jméno a mohou tím pádem působit jako mladá a nezkušená kapela, ve skutečnosti to až takoví začátečníci nejsou, přestože svůj dlouhohrající eponymní debut vydali až nyní. Tato polská čtveřice má totiž odkrouceno již více jak dekádu, během níž toho však – a to je pravda – moc nevydala. Nicméně jak se říká, lepší pozdě nežli vůbec, tak se pojďme podívat na to, jak onen debut dopadl.

Reklamní letáky se všem snaží namluvit, že jsou Taran v polském podzemí údajně kultovní kapelou, já bych si ovšem dovolil odhadovat, že to budou spíš jen kecy. Neoddiskutovaným faktem ale zůstává, že v sestavě kapely se pár relativně známějších lidí vyskytuje – vokál zde například obstarává Armagog, jehož většina z nás bude znát jakou současného vokalistu Arkony, což nakonec není jediný člen téhle kultovní (tady je to tohle pojmenování teprve na místě, sakra práce) formace v řadách Taran. Zakladatelem předmětu našeho povídání je totiž kytarista Nechrist, jenž se k Arkoně přidal v letošním roce. Zajímavé je však i portfolio bubeníka Zaala, který do bicích třískal třeba u Supreme Lord, Christ Agony nebo Demogorgon. A když nic jiného, Taran už za sebou mají společná splitka s dalšími veličinami polského undergroundu jako Moontower nebo Besatt, což také o něčem svědčí.

Zkušenosti tedy v Taran zcela jistě jsou. Poláci se je pokusili přetavit do muziky, která si vůbec na nic nehraje a představuje svůj žánr v naprosto čistokrevné a naprosto neobjevné formě. To v překladu znamená, že od “Taran” by člověk neměl očekávat nic jiného než black metal lehce agresivnějšího ražení. Bohužel právě v této poloze, jež tvoří drtivou většinu hrací doby desky, jsou Taran poměrně nezáživní. V podstatě jen máloco lze jejich pojetí sypacího černého kovu vytýkat, některé vály jako třeba “The Black Mark” šlapou docela slušně, ale sednout na zadek si z toho může maximálně tak naprostý žánrový mlíčňák. Je pravda, že v některých nápadech je cítit poměrně dost potenciálu, nicméně když už se něco takového objeví, onen potenciál je zabrzděn sice undergroundovým, ale jinak vcelku uniformním soundem, který není problém zaměnit se spoustou dalších obdobně zaměřených formací. Inu, ani mastering ve studiu jako Necromorbus nemusí být všechno.

Nejvíce zábavné je tedy “Taran” v těch momentech, kdy Poláci vytáhnou nějaké ozvláštnění… tedy, přesněji řečeno ozvláštnění v rámci jednotlivých písní případně tohoto alba, nikoliv v obecném slova smyslu, protože použití kytarových melodií fakt není nic, z čeho by člověk v roce 2015 musel sbírat spodní čelist pod stolem. Přesto to stačí k tomu, aby si posluchač relativně melodičtější kus jako “Popioły 2014 A.Y.P.S.” zapamatoval. Pár slušných momentů se však najde i v dalších písničkách – třeba “Divine Plague” má několik docela povedených nápadů, “…of Sin” se zase blýskne výtečným melodickým sólem před polovinou třetí minuty a občas i zábavnou prací Zaala za bicími.

Jenže ani toto, ani obecně vysoká formální úroveň Taran podle mě z nahrávky jako celku nedělá nic zvláštního nebo snad dokonce pamětihodného. Dojem z alba je totiž přibližně následující – Poláci pustí intro, pak půl hodiny hoblují, špatné to jako není, poslouchá se to úplně v pohodě, ale pak přijde outro a cover “Unsilent Storms in the North Abyss” od Immortal jako dovětek a nějaký zážitek po dohrání jaksi nezůstane, chuť pustit si to znovu se taktéž nedostavuje.

“Taran” určitě není sračková deska. Jak již nejednou padlo, úroveň tam určitě je a vlastně se to poslouchá dobře. Akorát je to prostě takové obyčejné. Ačkoliv proti poslechu podobného alba vesměs nic nemám, myslím, že bychom měli nazývat věci pravými jmény: průměr. Nemáte-li do čeho píchnout, proč ne, párkrát se ta placka dá otočit bez sebemenších potíží, nepočítejte ovšem s tím, že byste dostali něco zvláštního…


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.