The Agonist - The Escape

The Agonist – The Escape

Caelestia - Beneath Abyss
Země: Kanada
Žánr: melodic death metal / metalcore
Datum vydání: 27.8.2011
Label: Century Media Records

Hodnocení:
Ježura – 8/10
H. – bez hodnocení

Odkazy:
facebook / twitter

The Agonist jsou zvláštní případ. Jak nemůžu drtivou většinu metalcoru ani cítit, tak tady je to přesně naopak – čas od času na ně dostanu takovou náladu, že neposlouchám nic jiného. Debaty o škatulkování si však protentokrát odpustím a zůstanu u tvrzení, že The Agonist jsou rozhodně víc než obyčejný metalcore – ať už uměleckou hodnotou nebo snad nezpochybnitelným zastoupením dalších žánrů. Ať už hrají co chtějí, jejich dvě řadovky mě k tomu naprosto přikovaly, a proto jsem EP “The Escape” vyhlížel s nemalým zájmem. Co na tom, že obsahuje jenom dvě skladby a jeho stopáž jenom lehce přesahuje 8 minut…

Při takové konstelaci poměrů poněkud ztrácí na významu rozepisovat se o nějakých společných rysech “alba”, takže se uchýlím k tomu málu, co si pro nás tahle kanadská pětice připravila. Skladba numero uno nese název “Lonely Solipsist” a působí jako vyložený otvírák budoucího alba, na kterém se obě skladby z “The Escape” mají objevit. Pravda, úplný začátek mi nejdřív dělal trochu vrásky, ale nakonec do celku vesměs organicky pasuje. Celá skladba pěkně graduje a přibližně od jedné minuty jde bez debat o sbírku skvělých riffů, vyhrávek, čistých i agresivních vokálních linek a vůbec všeho, co se v průběhu let stalo pro The Agonist typickým. Je to skladba pestrá, až na první nepatrně unylejší minutu značně návyková a je radost ji poslouchat.

Skladba v pořadí druhá a zároveň poslední – titulní “The Escape” se oproti “Lonely Solipsist” nese v poněkud přímočařejším duchu. Docela mě překvapilo, když jsem si uvědomil, že to tempo nasazené hned ze začátku svým charakterem dovede asociovat různé epické black metalové kousky… Jak jsem už naznačil, přímočarost skladby si vybrala svou daň na lehkém omezení pestrosti. I přesto je to skladba chytlavá a dovede nehorázně nakopnout…

Co dodat obecně? Snad jen, že jsem navýsost spokojený. Půvabná (eufemismus pro hot-as-hell) Alissa White-Gluz zpívá a řve pořád stejně fantasticky, jak jsme zvyklí, kytary pořád hrají ty perfektní technicky vyspělé a prdele-trhající riffy, pořád je tam cítit lehký závan klasické hudby a pořád je to nářez jako sviňa – to všechno bez známky vykrádání sebe sama! Pravda, úplný majstrštyk to sice není, ale při vší snaze považuji za největší slabinu EP jeho zanedbatelnou délku, to ticho, co nastane po osmi minutách a deseti vteřinách totiž působí skutečně nepatřičně. Příslib příštího alba ale snad ani nemohl dopadnou lépe…


Další názory:

Kam jsme to dopracovali, že už děláme recenze i na osmiminutové počiny? Ale dejme tomu, jednou se to nezblázní. Co se týče samotných dvou nových songů, jež Kanaďané The Agonist na EP “The Escape” nabízejí jakožto ukázku z chystaného alba, které vyjde v příštím roce, mám z nich trochu rozporuplný pocit. Moná že očekávání byla po poslední výtečné desce “Lullabies for Dormant Mind” až moc vysoká, ale tak nějak mě ani jeden z těch nových válů moc nezaujal. Ani napoprvé, ani po vícero posleších. Formálně je to vše v pořádku, veškerý ten jejich trademark (který je, co si budeme povídat, postavený především na nádherné zpěvačce) je přítomen, ale prostě se mi zdá, že tentokrát to není tak úplně ono. Ale podle dvou písniček a osmi minut se dá těžko soudit, tak holt uvidíme s celou deskou. Prozatím jsem však tak trochu skeptický…
H.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.