The Agony Scene - Get Damned

The Agony Scene – Get Damned

The Agony Scene - Get Damned
Země: USA
Žánr: metalcore
Datum vydání: 23.10.2007
Label: Century Media Records

Tracklist:
01. Barnburner
02. Predation
03. Dances with Devils
04. Adversary
05. White Nights
06. Rapture
07. Deliverance
08. Rattle Me Bones
09. The Opposition
10. Will to Bleed
11. Old Scratch

Hodnocení: 8,5/10

Odkazy:
facebook

Co si člověk představí pod pojmem „metalcore“? Dnes už spíše tisíce kapel skakajících do vlaku bez lokomotivy. Během těch několika let, kdy prožívala celosvětový „boom“, na nás metalcorová scéna – v tomto případě se nebojím použít slovo – „vyblila“, strašná kvanta nic neříkajících kapel, samozřejmě i kvalitních, ale těch rozhodně není mnoho. Dnes se situace již stabilizuje a na povrch vyplouvá kvalitní materiál, kterého jsem si nemohl nevšimnout. Řeč je o kapele The Agony Scene, která fanoušky tohoto žánru potěšila ke konci loňského roku svou třetí řadovkou nazvanou „Get Damned“.

Sám jsem byl zvědav, jak si s tím pánové poradí. Poté, co opustili Roadrunner Records a dali sbohem bubeníkovi Brentovi Mastersovi, to s novou deskou vypadalo na déle, ale kapela našla za bicí Ryana Foldena a podepsala se Century Media, a tak nahrávaní mohlo začít. Produkce se ujal Andreas Magnusson, který má prsty v tvorbě například The Black Dahlia Murder nebo Scarlet. Tak to by myslím stačilo ke kapele a nyní, skočme do vlaku, který pilotují The Agony Scene, a projeďme si jednotlivé vagóny.

První vagón „Barnburner“ spouští to, co se od této kapely čeká – nářez, rychlý nářez a zase nářez. Díky kytarám Johnnyho Loyda a Chrise Emmonse tuto skladbu považuji za opravněný první singl z této desky. Ovšem největší zbraní je vokál Micheala Williamse, který ví, jak útočit, a dělá to od prvních sekund této desky. Jdeme do dalšího vágonu jménem „Predation“, skladba stejně řízná jako „Barnburner“, ovšem riff této skladby je to, co z této skladby dělá naprostou slast pro uši, naprosto jednoznačně nejlepší song na albu. Bicí nejsou tak rychlé, což je jedině dobře, protože to dává prostor kytarám a úžasnému zpěvu, i když chvílemi je zpěv na můj vkus přeefektovaný.

Jdeme dál, „Dances with Devils“ je další peckou vhodnou pro romatické večery, trochu ostrosti od kytar, hodně tvrdosti od zpěvu a bicí dodávají pořádný říz. Další „Adversary“ nás posouvá zběsilou jízdou řevu a hodně rychlých riffů dál. Na této skladbě mě zaujal zpětný vokál v refrénu, jinak je to stále na to samé téma, čímž ovšem trpí celistvost alba, protože jsem zatím nenarazil na žádné střídaní nálad, celkově jsou zatím ty skladby dost dobré, ale hodně podobné, tudíž rychleji omrzí.

Další vagón jménem „White Nights“ je dalším peklem na zemi, v této skladbě teprve pořádně oceňuji řev Michaela Williamse, jehož poté střídá jakýsi záznamník, stěžující si na dnešní svět. Dále je tu „Rapture“, jedna z věcí na albu, která se jakýmsi způsobem liší od všech ostatních. Rozhodně tato skladba patří k pilířům desky. Vagón s číslem 7, „Deliverance“, nám moc změn nepřináší, opět končíme u velmi úderných riffů, dech beroucího zpěvu a hodně rychlých bicích. „Rattle Me Bones“ jede v rytmu celé desky, takže člověk sedí a nutí ho to aspoň mlátit nohou o zem, prostě hudba na pořádné zapaření. Pomalu se dostáváme na konec vlaku, ale ještě nás čeká „The Opposition“, která ovšem nepřináší mnoho nového do kotle. Další megalomanská skladba, která opravdu udeří tam, kde má, otázkou je, jestli to má cenu, když už před ní takto udeřily všechny předchozí skladby. „Will to Bleed“ přichází stejně rychle jako všechny ostatní skladby, bohužel i stejně rychle odchází. Poslední vagón „Old Scratch“ nás zavádí do cílové rovinky a cílová rovinka je to nádherná, protože konečně přichází změna, dá se říci, že v poslední skladbě Michael Williams i zpívá a jde mu to opravdu skvěle.

Album je hodně kvalitní, zvuk alba je vynikající, až na bicí, neboť si myslím, že zvuk bicích mohl být o něco průraznější, zvláště potom u bubínku. Deska má velké plus i mínus v jedné věci, je to od začátku do konce nářez. Plus, pokud si chcete zapařit nebo prostě zaposlouchat skvělou tvrdou muziku, mínus, protože dle mého názoru deska rychle omrzí a osloví jen určitou skupinu fanoušků, samozřejmě nepočítaje fanoušků dřívějších. Pokud ale mohu doporučit, tak si poslechněte předchozí album „The Darkest Red“, protože nejspíše teprve potom pochopíte, o čem to tady vlastně píšu.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.