Vreid - Welcome Farewell

Vreid – Welcome Farewell

Vreid - Welcome Farewell
Země: Norsko
Žánr: black metal
Datum vydání: 22.2.2013
Label: Indie Recordings

Tracklist:
01. The Ramble
02. Way of the Serpent
03. The Devils Hand
04. Welcome Farewell
05. The Reap
06. Sights of Old
07. Black Waves
08. At the Brook

Hodnocení:
Ježura – 7/10
H. – 7/10
Stick – 8/10

Průměrné hodnocení: 7,3/10

Odkazy:
web / facebook / twitter

Norští Vreid vždycky patřili k tomu druhu kapel, jejichž hudba okolo mě kroužila, ale nikdy se nepřiblížila natolik, abych se na ni mohl podívat zblízka a důkladně. Když tedy nepočítám jedno živé dostaveníčko, aktuální novinka “Welcome Farewell” se dá považovat za první vzájemné zkřížení mečů a její recenze pak příležitost, jak porovnat názor prakticky úplného nováčka s pohledem redaktorů s hudbou Vreid mnohem obeznámenějších. Tak tedy do toho, duel začíná.

Když jsem poprvé kliknul na tlačítko PLAY, čekal jsem necelou tři čtvrtě hodinu ponuré black’n’rollové jízdy, na které si Vreid v uplynulých letech udělali jméno a v jehož duchu se nesla i s předstihem uvolněná klipovka “The Reap”. Stavět na těchto dojmech očekávání byl však asi nejzásadnější omyl, kterého jsem se v případě “Welcome Farewell” dopustil, protože jak se velmi záhy ukázalo, ve skutečnosti si Vreid pro fanoušky připravili trochu jinačí hudební koktejl. Otázku, co to vlastně Vreid nahráli, přináší už otvírák “The Ramble”, jehož charakter s trochou nadsázky platí pro album jako celek. Podstatná část jeho pěti a něco minut nechává posluchače v podivné nejistotě. Na jednu stranu jde celkem snadno rozklíčovat stopy vedoucí k rozvážnému a s potemnělými melodiemi operujícímu black metalu, jakožto i k rock’n’rollové šlapavosti, ale je to zkrátka zvláštní, nezvyklé a nesnadno se v tom hledá krása. A přitom po několika pozorných posleších vyjde najevo, že tam ta krása, nebo chcete-li kvalita, opravdu je, nehledě na to, že závěr ožije v mnohem čitelnějším duchu, než jak tomu bylo do té doby. I tak je to ale pořád značně podivuhodné dílko, které spíš než aby uchvátilo, tak dlouhodobě jitří posluchačovu pozornost a zvědavost.

Zajímavé je, že podobným způsobem, jakým se přelévají rozličné pasáže v “The Ramble”, žije celé album. Podivnou leč v jádru velice zajímavou “The Ramble” střídá o poznání klasičtější skladba “Way of the Serpent”, která už se je tomu, co si lze pod pojmem “typický výraz Vreid“, o pořádný kus blíže, a následující “The Devils Hand” už konečně nechává doposud nejistého fanouška vydechnout úlevou – poprvé ten správný black’n’roll a navíc s pořádnou dávkou přesně takového lehce arogantního výrazu, který tomu dodává potřebné koule. Titulka “Welcome Farewell” však opět ukazuje, že ty podivnosti se na album nedostaly jen tak náhodou, a když přeskočíme solidní, leč drobátko neškodnou “The Reap”, tento trend vrcholí v takřka devítiminutové “Sights of Old”, kterou jsem i přes nespočet protočení nějak nebyl schopen pobrat. Samotný závěr pak opět brnká na klasičtější notu a především “Black Waves” bych se nestyděl označit za skutečně výbornou pecku a rozhodně jeden z nejlepších kusů alba. Jak vidno, Vreid hrají s posluchači zajímavou hru, ovšem otázkou zůstává, nakolik jim to vychází, respektive nakolik se podařilo skloubit klasiku s novými polohami.

Když bych prohlásil, že tak napůl, asi by vám to moc neřekl, takže to zkusím trochu rozvést. V zásadě jde o to, že když Vreid excelují, je to v poloze, na kterou byli doposud zvyklí a songy jako “The Devils Hand” nebo “Black Waves” opravdu fungují na výbornou. Kde to však trochu skřípe, to je asi jasné z předchozích dvou odstavců. Skutečně jde o ty skladby, ze kterých je znát snaha o trochu jinačí muziku, ale rozhodně je nelze jen tak šmahem odsoudit. Zaprvé všechny tyto skladby obsahují velice dobré momenty (čímž mám na mysli zejména pár opravdu vychytaných riffů nebo jiných instrumentálních obratů), ze kterých je poznat, že nejde o žádnou amatéřinu, ale dílo zkušených a autorsky vyzrálých skladatelů (když bych měl vybrat, z trojice skladeb, které se to týká zejména, mě nejvíce oslovila “The Ramble”). Zadruhé je to dílem specifické atmosféry, která se sice prolíná celou deskou, ale z oněch “problémových” skladeb prýští zdaleka nejvíce. V jedné recenzi to její autor velice trefně nazval jistým druhem melancholie, já si k tomu dovolím přidat jakousi všudypřítomnou auru nevyhnutelné pomíjivosti všeho okolo nás, kterou ostatně dokonale ilustruje verš z refrénu “The Reap”: “Nothing is to last…” a svérázným způsobem se projevuje i na velmi zajímavém artworku. A i když je tato atmosféra dost zásadně propojená se skladbami, nad kterými asi kde kdo zakroutí hlavou, sama o sobě je velice působivá a je rozhodně jedním ze zásadních důvodů, proč “Welcome Farewell” i přes řadu výhrad, které k němu mám, nepřestává dráždit moji zvědavost.

Když jsem v úvodu přirovnával celou desku ke skladbě “The Ramble”, v závěru nacházím jejich další vzájemnou paralelu. Stejně jako úvodní skladba je totiž deska ve své podstatě dobrá až velmi dobrá. Některé ze skladeb jsou bez debaty vynikající, a i když to u jiných až tak slavné není, i takové ukrývají řadu kvalit, ke kterým je třeba se postupně propracovat. A to je ostatně i důvod, proč mám trochu problém s vyslovením číselného hodnocení. I přes opravdu poctivou listening session bych totiž opravdu nedal ruku do ohně za to, že jsem se “Welcome Farewell” dostal na kobylku. Moji slušnou sedmičku tedy berte trochu s rezervou. Čert ví, jak to bude za měsíc…


Další názory:

Ačkoliv známka 7/10 podle toho nemusí na první pohled úplně vypadat, pro mě osobně je “Welcome Farewell” trochu zklamáním a vidím v něm spíš krok vzad. Velmi se mi líbilo ono mírně progresivnější pojetí, s nímž Vreid vyrukovali na předcházející desce “V”, a tak trochu jsem doufal, že v něm budou pokračovat, což se ovšem bohužel nestalo a “Welcome Farewell” se opět vrací k dřívějšímu vyznění kapely někde na průsečíku mezi black metalem a black’n’rollem. Nechápejte mě špatně, rozhodně je to sama o sobě dobrá muzika, ostatně proto také hodnotím 7/10, jelikož jakoukoliv nižší známkou bych Vreid zase křivdil, ale výše jít také nemohu. Album možná trochu dojíždí na to, že jsem od něj jednoduše čekal něco trochu jiného a také trochu víc, než mi ve výsledku nabídlo, a tím pádem nevylučuji, že se můj pohled na něj časem změní, v současnosti však ve mně stále převažuje mírné zklamání, přestože samotné “Welcome Farewell” je určitě velmi dobrá práce.
H.

Vreid

Vreid patří mezi kvalitní metalové akvizice, kterým není cizí ani vývoj, při kterém mohou razantněji uhnout z předurčené cesty. To se stalo především s předchozí famózní nahrávkou “V”, na které zpomalili black’n’roll, a výrazně přidali na melancholii a výsledkem byla opravdu epická nahrávka, nemající v historii kapely obdoby. S novým albem “Welcome Farewell” hoši zase trochu přitlačili na pilu, což se někomu může zdát jako krok zpět, nicméně já jsem spokojen. Deska odsýpá, baví mě jak rychlejší části, tak i epičtější skladby, které se ale většinou projevují pod nánosem všeho toho black’n’rollového chrastění. Některé skladby lze považovat přímo za hitovky.
Stick


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.