Žrec - Paměti

Žrec – Paměti

Žrec - Paměti
Země: Česká republika
Žánr: folk / pagan metal
Datum vydání: 21.4.2012
Label: Murderous Music Production

Tracklist:
01. 1066
02. Smrt a mráz
03. Vítr na polích
04. Čarovná vrba
05. Bída
06. Paměti

Hodnocení:
Zajus – 8,5/10
H. – 8,5/10

Průměrné hodnocení: 8,5/10

Odkazy:
web / facebook / bandzone

První pohled (Zajus):

Žrec na hudební scéně působí již dobrých osm let a nejpozději po debutu “Žertva” se stali respektovanou jednotkou na poli folk metalu. Je tak trošku moje ostuda, že se k jejich kouzelné hudbě dostávám až s druhým albem “Paměti” a “Žertvu” tak dodnes vlastně neznám. Doufám však, že mě to nečiní nekompetentním a že vám tak novinku “Paměti” mohu představit v celé její kráse.

A že je co představovat. Na rovinu totiž říkám, že lepší folk metal jsem neslyšel již dlouhou dobu. Zatímco některé kapely využívání folklórních nástrojů provozují takřka z povinnosti (neb je to v módě), u Žrec jsem narazil na něco úplně opačného, totiž že jejich využití je velmi přirozené. Není to však jen přítomnost houslí či flétny co z “Paměti” činí folk metalovou nahrávku, je to totiž celková nálada alba. Lidové melodie jsou přítomny také ve zpěvu a občas mám dojem, že i v kytarových partech. “Paměti” je ultimátní ukázka alba, které si na nic nehraje a lidovost z něj vyloženě čiší, což se brzy ukáže jako jedna z jeho nejsilnějších stránek.

Pouhých šest skladeb díky nadprůměrné délce dává dohromady více než 45 minut hudby. Vše začne “1066”, jedna z nejtvrdších skladeb. Veselé trylkování houslí a flétny na jejím začátku váš možná mylně povede k přesvědčení, že hudba Žrec je podobná hospodským hopsačkám typu Korpiklaani, jenže tak tomu bohudík ani zdaleka není. Veselejší momenty se na “Paměti” občas vyskytují, ovšem vždy jsou velmi důstojné a navíc je často rychle vystřídá pasáž s mnohem temnější náladou. Tak tomu je i v “1066”, kde po pozitivně laděném nástupu přichází nefalšovaný metalový nářez. Úvodní skladba odhalí i vokály, které jsou podle mě asi tím nejlepším, co na “Paměti” nalezneme. Tvrdší řev i jemnější zpěv se zde prolínají vcelku pravidelně a přirozeně a kvalita obou je fenomenální. Zejména čistý zpěv jsem si naprosto zamiloval. Má mnoho podob, a ať jde o jeho vypjatější podobu, jež uslyšíme třeba v refrénu “1066”, či folklórnější a melodičtější tvář, kterou nalezneme prakticky ve všech písních, zpěvák Ingvarr odvedl jednoduše skvělou práci a zaslouží za ni hlubokou poklonu. Další z nejlepších momentů úvodní skladby přichází chvíli před jejím koncem, kdy se Torhamova sóla začnou prolínat se skvělými houslovými pasážemi. Jakkoliv mám rád souboje dvou sólujících kytar, souboj kytary s houslemi je jednoduše mnohokrát lepší.

Následující “Smrt a mráz” je skladba mnohem temnější. Odehrává se v pomalejších rytmech a z několika důvodů ji sám považuji za vrchol alba. Prvotně jde o skvělý text, ovšem skvělé jsou i vokální melodie a ve chvíli, kdy píseň vygraduje do monumentálního refrénu “zimo, zimo, zimo, hybaj hej”, je jakákoliv snaha odolat a naprosto se do písně neponořit je již zcela marná. Další razantní změna ovšem přijde hned v zápětí, “Vítr na polích” je postaven úplně jinak a největší prostor zde dostává dlouhá instrumentální sekce. V ní nejprve dominuje výrazná baskytara, jenže jak se píseň rozvíjí, přebírá hlavní roli jemně sólující kytara, která skladbu vynese až do extatického závěru.

“Čarovná vrba” je v mnoha ohledech podobná úvodní “1066”, byť fakticky jde samozřejmě o zcela samostatnou skladbu. Ani zde však nechybí unikátní momenty, jako třeba krátký moment kolem čtvrté minuty, jenž by snadno zapadl na desku plnou atmosferického black metalu. Netrvá to dlouho a i do něj se přidají housle a naprosto změní jeho temnou náladu. “Bída” oplývá dalším z mnoha povedených refrénů a výjimečně pozitivním vyzněním a poslední skladba “Paměti” částečně shrnuje děj celého alba, jak to u správné závěrečné písně má být.

Jsou aspekty alba, kterým jsem se vůbec nevěnoval, či se o nich zmínil jen okrajově. Instrumentálně je vše v naprostém pořádku, ať už jde o bicí či baskytaru, každý z hudebníků odvedl velmi dobrou práci. Stejně tak je to i se zvukem. Nezní zbytečně moderně (to by ostatně u tohoto žánru bylo kontraproduktivní) ovšem na jeho čistotě a preciznosti vyvážení jednotlivých nástrojů nelze hledat žádné chyby. Co je u Žrec důležité, jsou samotné písně a ty jsou tak dobré, že bych je s radostí poslouchal, i kdyby je kapela nahrála ve zkušebně na mobilní telefon. Šest skladeb na “Paměti” dohromady tvoří skvělý celek a já jsem nadmíru potěšen skutečností, že v Čechách máme další skvělou folk metalovou kapelu.


Druhý pohled (H.):

Dlouho nepamatuji takhle skvělý folk metal z České republiky! Vlastně… takhle z hlavy si celkově nevzpomínám na nějakou čistokrevnou žánrovou nahrávku z Čech, která by mne natolik bavila – a to myslím zcela vážně. Ona už první deska Žrec byla velice dobrá a věštila, že v budoucnu by kapela mohla vytvořit opravdu výtečně věci, ale budoucno v podobě “Paměti” je ještě mnohem lepší, než jsem čekal. Rozhodně nečekejte žádný laciný rádoby folk, ale propracované kompozice s povedenou atmosférou, když je potřeba, Žrec umí vytáhnout nejeden pěkný dřevní riff; linky folkové nástrojů jsou výborné a působivé a hlavně opravdu folklórní, rozhodně se nejedná o nějakou pivní kravinu, jak je v současné době (bohužel) mnohokrát zvykem.

Žrec naopak dokázali na své desce vykouzlit přesně tu atmosféru, jak folk (tím myslím opravdový folk, nikoliv folk metal) vnímám – sice je z něj cítit, že lidé se i v dobách dávno minulých chtěli bavit, ale vespod “pod povrchem” se nejedná o nic vyloženě veselého, právě naopak je v té hudbě slyšet jakási zádumčivost. A přesně takhle znějí i “Paměti”, akorát je na nich navíc kytara, rytmika a growling. Ostatně, ani vokální výkony nelze při zmínce o nahrávce vynechat. Zpěvák a baskytarista Soulburner chroptí opravdu skvěle, o tom žádná, ale ještě mnohem více pozornosti na sebe strhávají čisté linky, které jsou mnohdy opravdu famózní, viz třeba v celkově fantastické kompozici “Vítr na polích”, jíž osobně asi považuji za vrchol celého alba. Nicméně, “Paměti” se vydařily po všech směrech, o tom není radno pochybovat!


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.


Hradby Samoty VII.