Země: Finsko Žánr: progressive doom / death metal Datum vydání: 24.3.2015 Label: Century Media Records Tracklist: 01. From the Depths of Spring 02. Howl 03. Frozen Processions 04. A Shapeless Derelict 05. Set Alight 06. On Lonely Towers 07. Chaos, The Songs Within 08. The Vault Odkazy: web / facebook / twitter

Před dvěma roky jsem na stránkách Sicmaggotu vychválil Barren Earth a jejich povedenou směsici death metalu s progresivním rockem na albu „The Devil’s Resolve”. Povídání o novince „On Lonely Towers” bude v mnohém podobné a podobné bude i hodnocení (byť dnes již jen slovní). Barren Earth totiž dodrželi trend vzestupné kvality a nahráli album, které oba předchozí počiny překonává. Vraťme se ale o pár kroků nazpět.

V Barren Earth se sešly poměrně výrazné osobnosti a byť budu pro mnohé mlátit prázdnou slámu, alespoň telegrafní zopakování si prostor zaslouží: Marko Tarvonen (Moonsorrow, October Falls), Janne Perttilä (živá sestava Moonsorrow), Sami Yli-Sirniö (Kreator, Waltari), Kasper Mårtenson (ex-Amorphis) a Olli-Pekka Laine (ex-Amorphis). Jednoho člena jsem však záměrně vynechal, neboť je v sestavě nováčkem. Barren Earth se v době mezi alby rozloučili se zpěvákem, jímž nebyl nikdo menší než Mikko Kotamäki (Swallow the Sun). Nakolik lze pochybovat o kvalitách Kotamäkiho domovské formace, zpěvák to je rozhodně dobrý, a tak nalézt náhradu nemohlo být nejjednodušší. Mně dosud neznámý Jón Aldará, kterého kapela na novince angažovala (a do původně čistě finské sestavy si tím vpustila Faeřana), však dokázal Kotamäkiho strčit do kapsy.

„Hiding is
A life for some
We wait for the storms to come
Maybe they
Are always there
Striking down on others where we can’t go”
(Set Alight)

Je to právě Aldarův zpěv, který vám uvízne v paměti od prvního poslechu. Nejdříve mě mírně iritoval svým „power-metalovo-operně-čistým” zpěvem v „Howl”, ovšem po troše zvykání musím uznat, že i tato poloha mu jde dobře. Je to však jen jedna z jeho mnoha tváří a právě ty zbylé nemají chybu. Tichý, uklidňující čistý zpěv, jaký předvádí například v „A Shapeless Derelict”, je krásný a skvěle kontrastuje s hlubokým, domy bořícím growlingem, který má na albu výsadní postavení. V celkové kombinaci je tak „On Lonely Towers” z pohledu vokálů jedním z nejpůsobivějších alb poslední doby a o řád výše než jeho už tak povedený předchůdce.

Jistě však budete souhlasit, že jen na zpěvu žádné album stát nemůže (pokud nepočítáme a cappella zrůdnosti), a tak by špatně napsaném albu sebelepší vokalista nepomohl. Dobrou zprávou je, že Aldaróva bezchybnost je jen jedním dílkem z celé povedené skládačky. Jestliže mezi debutem a „The Devil’s Resolve” prošli Barren Earth přesunem z převážně (melodického) death metalu ke kombinaci s progresivním rockem, „On Lonely Towers” představuje posun přinejmenším stejně výrazný. Více než kdy dřív vystrkují ze všech stran růžky doom metaloví čertíci, kteří albu propůjčují správně hrobovou atmosféru. Progresivní rock byl navíc z části nahrazen svou matkou psychedelií. Barren Earth se tak dále roztahují do šířky a přijímají pod svá křídla další a další vlivy, přičemž zvládají znít semknutěji než kdy dřív.

Skladby na „On Lonely Towers” se na škále hrací doby pohybují od kratších pětiminutovek po dvě rozsáhlé jedenáctiminutové kompozice. Nelze přitom říct, že by některý z formátů šel kapele líp, a troufnu si tvrdit, že vzhledem ke kvalitě materiálu rozhodně nebudete koukat na tracklist a kontrolovat, kolik skladeb do konce ještě zbývá. Po krátkém intru nastupuje „Howl”, prezentující poprvé široký rozsah „nových” Barren Earth. Dobře zapamatovatelná první polovina, stojící převážně právě na výše kritizovaném zpěvu představuje přívětivější tvář kapely, zatímco druhá, nastartovaná těžkým a pomalým riffem a chorobným murmurem naopak tu méně přívětivou. „Howl” je však výjimkou, neboť si většina skladeb drží jednotnou náladu a pozornost spíše než změnami atmosféry udržuje pozornost jednoduše vysokou kvalitou materiálu.

„Frozen Processions” je téměř hard rockový kousek, jehož celou hrací dobou se line povedené kytarové sólo s několika výraznými vrcholy. „A Shapeless Derelict” je naopak posmutnělá balada s nádherným zpěvem, povedenou basovou linkou a skvěle zvládnutou gradací od úvodního „ticha” do závěrečného death metalového pekla. Podobně vyznívá i „Set Alight”, byť je svou strukturou méně čitelná. Nejdelší kousek alba, titulní skladba „On Lonely Towers”, využívá hrací doby s maximální pečlivostí a obsahuje několik z nejlepších momentů alba, jmenovitě krásné kytarové sólo na pozadí hlubokých growlů okolo třetí minuty a pomalou dojemnou část s čistým zpěvem okolo minuty sedmé. Na závěr pak přichází „The Vault”, další z netradičních skladeb, s rozsáhlou progresivně-psychedelickou instrumentální částí ukrytou ve svém nitru.

„A smile of the crazed
Comes, settles and stays
Empty before me, empty behind
And the sun forever shines”
(A Shapeless Derelict)

Asi není překvapením, že další z důležitých faktorů, tedy instrumentální preciznost, je na „On Lonely Towers” dotažena do dokonalosti. Milovníci výrazných kláves (piana, varhan a dalších mačkacích nástrojů) si přijdou na své stejně jako obdivovatelé kytarových sól, výrazných baskytar či nápaditých bubenických hrátek. Když ke všemu přičtu výborný zvuk, asi těžko mohu vyslovit něco jiného než obrovské doporučení.

Letos již vyšla řada dobrých nahrávek a „On Lonely Towers” se řadí mezi ty nejsilnější. Není sice tak geniální jako „Beware the Sword You Cannot See” ani propracované jako „Hand. Cannot. Erase.” (zatím jediná letošní alba, která mě baví víc než „On Lonely Towers”), zato je nesmírně dobře napsané, promyšlené i zahrané. I to je dobrý důvod k poslechu.

„Here we walk
Every day
Searching and dreaming ourselves out of the grey”
(Set Alight)