Before the Dawn - Rise of the Phoenix

Before the Dawn – Rise of the Phoenix

Before the Dawn - Rise of the Phoenix
Země: Finsko
Žánr: melodic death metal
Datum vydání: 27.4.2012
Label: Nuclear Blast Records

Tracklist:
01. Exordium
02. Pitch-Black Universe
03. Phoenix Rising
04. Cross to Bear
05. Throne of Ice
06. Perfect Storm
07. Fallen World
08. Eclipse
09. Closure
10. Unbreakable [bonus]
11. Deliverance [bonus]
12. Reflection [bonus]

Hodnocení:
Zajus – 7/10
H. – bez hodnocení
Kaša – 6/10

Průměrné hodnocení: 6,5/10

Odkazy:
web / facebook / twitter

Before the Dawn mají na svém kontě pěknou řádku alb, jež je rychle vynesla mezi nejuznávanější melodic death metalové kapely. Zakládající (a dodnes nepostradatelný) Tuomas Saukkonen však před nahráváním sedmého alba “Rise of the Phoenix” musel řešit nečekaný problém, a to odchod bubeníka Atte Palokangase a basáka/zpeváka Larse Eikinda. Zejména v druhém případě šlo o ztrátu výraznou, jelikož Eikindův charakteristický čistý zpěv se rychle stal jedním z hlavních poznávacích znaků Before the Dawn. Saukkonen se však této ztráty nezalekl, k base a bicím posadil nové hudebníky a rozhodl se pokračovat dál bez čistého zpěvu.

Že jde o změnu výraznou, není nutné psát dvakrát. Stačí si poslechnout loňské album “Deathstar Rising”, abyste poznali, že čisté vokály tvořily (alespoň na této desce a dost možná by to tak pokračovalo i na deskách budoucích) dobrou polovinu všeho zpěvu. Zcela přirozeně také patřily mezi nejzapamatovatelnější aspekty hudby. Právě lehká zapamatovatelnost (a snadný poslech obecně) byla nejspíš největší zbraň Before the Dawn proti silné konkurenci daného žánru. Končí tak tato jedinečná výsada spolu se ztrátou čistého zpěvu? Ne tak úplně. Druhou nejmelodičtější složkou tvorby této finské kapely byly chytlavé kytarové riffy a vyhrávky, jež se do mozku posluchače zakously stejně snadno jako čistý zpěv v refrénech. Právě těmi Saukkonen vyvažuje Eikindovu nepřítomnost a “Rise of the Pheonix” je tak, troufnu si říci, nejkytarovější album Before the Dawn za dlouhou dobu.

Vše otevře akustické intro “Exordium”, které vás, stejně jako “First Snow” na minulém albu, nasměruje přímo k následující skladbě a jejímu ústřednímu riffu. Melodičnost ovšem nevydrží dlouho, připravte se totiž na nekompromisní masakr death metalového zrna. Není to zdaleka naposled, kdy se na “Rise od the Phoenix” Before the Dawn vracejí k základům a počátkům žánru a mnohem častěji než dřív tak sahají i k jeho tvrdším kořenům. V refrénu pak Saukkonen předvádí, že to jde i bez čistého zpěvu. Tyto momenty, kdy growling vytváří silné a chytlavé melodie, mám zvlášť v oblibě. Vedle nedávno recenzovaných In Mourning jsou tak Before the Dawn další kapelou, která na tom úspěšně staví.

V podobném tempu pokračuje i “Phoenix Rising”. Je místy stejně nekompromisní jak její předchůdce, ovšem snad ještě více staví na chytlavých kytarách, jež ji provází po téměř celou druhou polovinu. Lehká změna nastává s “Cross to Bear”. Ačkoliv jde opět o rychlou jízdu, nikdo jí nemůže upřít příslušnost na desku kapely, která se ještě donedávna řadila mezi posluchačsky nejpřijatelnější stranu melodic death metalu. Se svými třemi a půl minutami je navíc citelně kratší, což je další předpoklad pro tvorbu úspěšné hitovky. Na koncertech bude “Cross to Bear” slavit velký úspěch. Na úplně opačnou strunu ovšem hraje “Throne of Ice”. Epická, téměř sedmiminutová skladba staví na silné kytarové melodii, jež se táhne celou její délkou. Zvláště závěr, ve kterém se k ní přidá ještě fantastické sólo, a tyto dvě kytarové linky se tak elegantně promíchávají, je jednoduše skvělý. Přesně toto jsou ti Before the Dawn, na které jsem se těšil, i když v trochu jiném podání.

Nemá cenu do detailu rozepisovat zbylé skladby, pointu jste ostatně jistě pochytili. Before the Dawn dokázali zakomponovat do každé písně něco, kvůli čemu si jí budete dobře pamatovat, a ani k tomu nepotřebovali čistý zpěv. Za zmínku však stojí závěrečná “Closure”, která vyroste z krátké akustické předehry. Tato píseň obsahuje jednu z nejdojemnějších (dá-li se to tak říci) kytarových melodií posledních let a její pomalé mizení v dáli opravdu funguje jako výborný konec desky. Jako bonus si pak kapela připravila kompletně akustickou “Deliverence” (jež je ovšem na některých edicích údajně pod názvem “Starless Tranquility”), skladbu “Reflection” nahranou jakožto demo v roce 1999 a nově nahranou “Unbreakable” z debutového alba kapely. Právě ta ukazuje, že se toho za devět let vlastně moc nezměnilo, samozřejmě kromě mnohem lepšího zvuku nové nahrávky.

Zbývá tak už jen verdikt, který nebude nijak jednoduchý. Smekám před Saukkonenem a jeho schopností vytvořit tak velké množství opravdu kvalitní hudby. Kupříkladu jen jeho sólový projekt Black Sun Aeon vydal za poslední tři roky tři kvalitní desky, nemluvě samozřejmě o téměř každoroční pravidelnosti, se kterou přichází s novým albem Before the Dawn. Se ztrátou zpěváka se vypořádal důstojně a jeho growling spolu s kytarovými melodiemi Eikindův hlas snadno nahradil, přesto mi zde něco chybí. Je to, jako by kapela lehce změnila směr svého vývoje a vracela se k počátkům melodic death metalu. Nezanevřela při tom na svou vlastní tvář, ovšem ono kouzlo chytlavosti a zábavnosti již při prvním poslechu částečně vyprchalo. “Rise of the Phoenix” je tak velmi dobré album a relativně nízké hodnocení dostává spíše ze subjektivních důvodů.


Další názory:

S “Rise of the Phoenix” mám trochu potíž. Technicky je na té nahrávce vše v nejlepším pořádku, kapele to hraje, má dobré nápady, skladby jsou zajímavé – ani náznak čehkoliv špatného. Přesto mi toho poslech příliš nedává. Nemůžu tvrdit, že by mě to vyloženě nudilo nebo dokonce otravovalo, to ani v nejmenším, jenom vždy zanedlouho po začátku upadnu do jakési posluchačské letargie a přestanu “Rise of the Phoenix” vnímat, myšlenky odletí jinam a po uplynutí čtyřicetiminutové hrací dojem nezůstane veskrze žádný, což je škoda, jelikož – jak jsem již řekl – technicky vzato tam je vše na správném místě. Ani bych netvrdil, že tento stav je chybou ze strany Before the Dawn, spíše jsme se prostě jenom nepotkali, ačkoliv je pravda, že já ten úplně nejlepší materiál na hodnocení melodického death metalu nejspíš nejsem. Nicméně jsem přesvědčen, že jak fanoušci celého žánru, tak příznivci samotných Before the Dawn budou spokojeni.
H.

Before the Dawn mi z celé té odnože melodického death metalu byli vždy o něco sympatičtější než ostatní kapely. Nevím proč, ale tak nějak na mě jejich hudba působí o něco upřímněji než vyumělkované srágory, které se až moc začaly přátelit s popovými refrény a serou je s prominutím všude. Novinka “Rise of the Phoenix” je dalším z řady alb kapely tvořené okolo ústředního mozku – Tuomase Saukkonena. Dostane se nám tedy pěkné dávky tvrdých vokálů s melodickým hudebním podkladem. Technicky je všechno v pořádku, pořádně hutný zvuk se fakt povedl, ten bych vyzdvihl především, ale tak nějak mě album nechává oproti svým předchůdcům chladným a připadá mi trošku jako rutina. Spoustu motivů už Tuomas v minulosti použil a deska tak nemá moc míst, kde by dokázala překvapit a vyloženě nadchnout. Nachází se na něm však jedna skladba, výjimka, kterou řadím do zlatého fondu Before the Dawn, a sice “Throne of Ice”. Ta se z klidného akustického úvodu postupně vyvine v brutální jízdu, která si mě získala na první poslech. Většina ze zbytku alba působí přeci jen trošku vatovitě, takže u mě průměr, ke kterému se v budoucnu vracet nebudu.
Kaša


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.