Caladan Brood - Echoes of Battle

Caladan Brood – Echoes of Battle

Caladan Brood - Echoes of Battle
Země: USA
Žánr: atmospheric black metal
Datum vydání: 15.2.2013
Label: Northern Silence Productions

Tracklist:
01. City of Azure Fire
02. Echoes of Battle
03. Wild Autumn Wind
04. To Walk the Ashes of Dead Empires
05. A Voice Born of Stone and Dust
06. Book of the Fallen

Hodnocení:
Ellrohir – 9/10
H. – 7/10

Průměrné hodnocení: 8/10

Odkazy:
facebook / bandcamp

Po nedávné recenzi na italský projekt Emyn Muil je dnes v mém hledáčku další “kopie” velikánů epic black metalu Summoning. Tentokrát pochází z velmoci za velikou louží, konkrétně z vyprahlého Salt Lake City v Utahu. Samotného by mě zajímalo, zda je to náhoda, že se v krátkém období objevila nezávisle na sobě hned dvě alba vzdávající hold skvělé atmosférické hudbě, která vtahuje člověka do víru fantasy krajin a bitev, nebo jestli to snad nějakým způsobem odráží očekávaný “návrat krále” s albem “Old Mornings Dawn” ohlášený na květen. Fanoušci Summoning včetně mě nemohou dospat a datum vydání se zdá nekonečně daleko. Caladan Brood se svým debutem “Echoes of Battle” nám však mohou zpříjemnit čekání.

Caladan Brood se svým vzorům Summoning v něčem výrazně podobají – také jsou na tvorbu dva, také mají na obalu alba úžasné malby fantasy krajin ohromující svým tichým majestátem – a v něčem výrazně liší – především v tom, že tematickou inspiraci nečerpají v Tolkienovi, nýbrž ve světě kanadského autora Stevena Eriksona, jež je popsán v megacyklu “Malazká kniha padlých”. Odráží se to hned v názvu kapely, který je shodný se jménem jedné z postav (ačkoliv mě prve slovo “Caladan” odkazovalo na stejnojmennou planetu z “Duny” Franka Herberta, ale to je asi jen náhoda, či nechtěná inspirace autora “Malazké knihy”). Tento svět pohříchu neznám a myslím, že to budu muset velmi brzo začít napravovat a začít postupně louskat těch deset knih, ze kterých se teprve nedávno dokončená série sestává.

Jelikož se v reáliích světa neorientuju, nemůžu nikterak hodnotit textovou a příběhovou stránku, krom toho, že to zní dobře a že některé verše jsou přímo úžasné. Králem mezi všemi je pak refrén třetí skladby (viz níže).

Ne snad že by mělo jít o nějaké univerzální poselství metafyzické pravdy o lidské smrtelnosti a nicotnosti. Spíš myslím, že výtečně shrnuje filosofii Eriksonova díla, kde není žádný jeden hrdina, kolem kterého se točí svět, nýbrž se zde nemilosrdně točí nezměrná kola dějin a drtí mezi sebou stovky jednotlivých osudů. Pokaždé když autor dokáže několika slovy vystihnout podstatu věci, o které zpívá, tak zaslouží hold. A už vůbec nemluvím o tom, že song “Wild Autumn Wind” patří svým provedením k naprostým klenotům atmospheric black metalu vůbec a je u mě zcela nesporně v té kategorii “slyšet a zemřít”.

“The bones of beasts and the bones of kings
Become dust in the wake of the hymn
Mighty kingdoms rise, but they all will fall
No more than a breath on the wind”
(Wild Autumn Wind)

Ani další kousky na album nezůstávají pozadu. Ač je jich jen šest, tak stopáž alba se natáhla na 71 minut. Epičnost u dlouhých a propracovaných skladeb je tedy zaručena. U Emyn Muil jsem si stěžoval, že většina skladeb neobsahuje výrazné momenty, které by si posluchač zapamatoval. To tady nehrozí. V každé je co si najít, když nic jiného tak jsou tu bombastická outra s výraznými refrény. A mnohdy stačí pouhá “obyčejná” sloka, kde skvěle vymyšlená hudba doprovází ještě skvělejší zpěv. Sem tam nějaký výrazný předěl s výraznou klávesovou melodií. Zejména “To Walk the Ashes of Dead Empires” v tomhle vyniká a řadí se hned těsně pod vrchol, kterým je výše zmíněná “Wild Autumn Wind”.

Když se podíváme na zdroje hudební inspirace, tak jistě platí, že Summoning byli hlavním a velmi silným vzorem. Mnohé pasáže zní takřka přesně stejně, jako by je měli na svědomí Rakušané Protector a Silenius a nikoliv američané Shield Anvil a Mortal Sword. Dokonce jsem byl v pokušen vyhledávat, kterou přesně skladbu od Summoning mi ta která část připomíná. Ovšem dříve, než by někdo prohlásil Caladan Brood za prostou a neinovativní kopírku, za jakousi “tribut” kapelu, tak by přinejmenším měl vzít do úvahy, že jsou tu i další prvky. Jednak se mnohem častěji objevuje čistý vokál (a ne jen zhudebněné samply z rozhlasového nastudování “Pána prstenů”), také co se týká použití kytar, tak umí být chvílemi velice nápadité – například v opěvovaném “Wild Autumn Wind” je okolo deváté, desáté minuty taková pasáž, která málem zavání progresivní metalem, a to jsem si naprosto jist, že nikde u Summoning nenajdu. Celý tenhle song mi navíc mnohem spíš připomíná “A Whisper Underneath the Bark of Old Trees” z posledního alba Nargaroth (mimochodem další z těch “slyšet a zemřít”:)). Čistý zpěv v druhé polovině “Echoes of Battle” zase například zní jako z dílny Woods of Ypres. Takže pokud kopírují, tak rozhodně ne jen jednu kapelu. A už to, že jsou schopni spojit dohromady více vlivů, u mě znamená inovaci. Navíc v jejich podání bych sežral i s navijákem, i kdyby tam žádná přidaná hodnota nebyla.

Hodně jsem uvažoval nad finálním hodnocením. Jsou chvíle, kdy bych bez váhání vysolil desítku a snad dokonce i jedenáctku, kdyby to šlo. Na druhou stranu album není úplně krátké a sem tam dojde na úseky, které jsou o něco slabší, že by to byl geniálně vybroušený skvost od začátku do konce, to zase zaslepeně tvrdit nebudu. Navíc je tu přeci jen nepopiratelný fakt, že nejde úplně o “vlastní” tvorbu, protože vliv Summoning je nesporný a na mnoha místech jasně slyšitelný. Taky ovšem úplně nejde album vychválit do nebe, což jsem výše udělal, a pak dát nějakou sedmičku, kterou už jsem dříve rozdal kdekomu, včetně alb, která jsou zcela jistě výrazně horší, méně nápaditější a nudnější než “Echoes of Battle”. Nakonec jsem se tedy rozhodl přeci jen udělit devět bodů s poznámkou, že velkou roli hraje subjektivní pocit (to ostatně vždy) z těch geniálních míst, kterých je na albu prostě dost a prostě stojí za to. Rok 2013 sice bude ještě dlouhý, ale zatím je to pro mě jednoznačně album roku.

Caladan Brood


Další názory:

Osobně musím kolegovi malinko oponovat. “Echoes of Battle” je jistě solidní a povedená deska, o tom není sporu, dle mého skromného názoru však nikoliv natolik uchvacující, aby si zasloužila tak vysokou známku. Je rozhodně pravda, že některé momenty jsou výborné, zejména závěry skladeb ve středu desku, nicméně bych problém viděl v tom, že ty opravdu zajímavé chvíle jsou rozmělněné velkou částí hrací doby, která vesměs omílá to samé pořád dokola. Sice to není špatné, pořád se to poslouchá příjemně, ale myslím si, že je to trochu škoda. Pokud by Caladan Brood evidentně nebyli přesvědčeni, že epická nahrávka prostě musí být strašně dlouhá, jinak že to prý nejde, a místo toho radši ty nejzajímavější nápady zahustili na kratší plochu, výsledek by vyzníval mnohem lépe. Deska má 70 minut, přičemž si myslím, že za nějakých 40-45 minut by toho “Echoes of Battle” zvládlo říct úplně stejně, akorát míň roztahaně a záživněji. Přesto jde stále o relativně slušnou nahrávku, která může být příslibem do budoucna, i když bych byl radši, kdyby se Caladan Brood přece jen pokusili zbavit se okaté inspirace u Summoning, jelikož to na rozdíl od kolegy opravdu nepovažuji za nic chvályhodného…
H.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.