Mare Cognitum - Phobos Monolith

Mare Cognitum – Phobos Monolith

Mare Cognitum - Phobos Monolith
Země: USA
Žánr: atmospheric black metal
Datum vydání: 3.11.2014
Label: I, Voidhanger Records

Tracklist:
01. Weaving the Thread of Transcendence
02. Entropic Hallucinations
03. Noumenon
04. Ephemeral Eternities

Odkazy:
facebook / bandcamp

K recenzi poskytl:
I, Voidhanger Records

Ačkoliv malovaná, možná až trochu komiksová obálka může působit všelijak, skutečně se pod ní skrývá black metal. Sice to není black metal, který by měl ambice aspirovat na titul největšího a nejblasfemičtějšího pekla široko daleko, jelikož Mare Cognitum produkují atmosférickou podobu žánru (familiárně přezdívanou jako atmospheric black metal), ale i v tomhle stylu asi může podobně pestrobarevný přebal leckoho překvapit.

Ono to tvrzení, že Mare Cognitum produkují atmospheric black metal, však vlastně není úplně přesné. Jeho nepřesnost ovšem neplyne ze špatného pojmenování žánru, ale z tvaru slovesa… správně je totiž „produkuje“. Jedná se o jednočlenný projekt z Kalifornie, za nímž stojí jistý Jacob Buczarski. Jméno Mare Cognitum se na scéně sice objevilo teprve v roce 2011, tudíž se nejedná o žádného veterána, nicméně od té doby se Jacob nijak zvlášť neflákal a stihl vydat už tři dlouhohrající alba a také jeden split. Jenže zatímco první dvě desky „The Sea Which Has Become Known“ (2011) a „An Extraconscious Lucidity“ (2012) ještě vyšly vlastním nákladem, zmiňované splitko „Sol“, na němž Mare Cognitum sdílel nosič s obdobně laděným projektem Spectral Lore z Řecka, už zaštítil v undergroundu velmi dobře zavedený label I, Voidhanger Records, jenž se posléze postaral i o doposud poslední nahrávku s názvem „Phobos Monolith“, jež vyšla v listopadu loňského roku.

Trochu mi přijde, že atmospheric black metalové skupiny tohoto typu se poměrně běžně snaží vytvářet dlouhatánské opusy s někdy až přehnanou délkou… ostatně, stačí opětovně vzpomenout na již jmenovaný projekt Spectral Lore, jehož poslední album „III“ trvalo hodinu a půl, anebo třeba Midnight Odyssey (to abychom zůstali u stejného vydavatele), jehož čerstvá deska „Shards of Silver Fade“ dosahuje neuvěřitelné stopáže 140 minut. Oproti tomu může „Phobos Monolith“ – svému monolitickému názvu navzdory – působit se svými 50 minutami na první pohled ještě poměrně skromně. Ve skutečnosti byste ale měli i od Mare Cognitum očekávat opusy, jež se nebojí stopáže o mnoha minutách. Ostatně, oněch 50 minut na „Phobos Monolith“ je rozděleno do pouhých čtyř skladeb, z nichž i ta nejkratší si poradila s časem osmi minut a zbylé přesahují 13 minut.

U spousty atmospheric black metalových projektů, které pracují na takových plochách, není vůbec od věci očekávat spíše monotónnější produkci a trpělivé vrstvení hypnotické atmosféry, jež se s každou další minutou čím dál tím víc zadírá pod kůži. Mare Cognitum však není tak úplně přesně tímhle příkladem, ačkoliv i zde je samozřejmě hlavním cílem právě tvorba atmosféra. Jacob Buczarski tak ale nečiní pomocí dlouhých monotónních ploch, jelikož jeho hudba je relativně rozmanitá a strukturovaná, plná různých zákrutů a vybavená velkým množstvím melodií. Jistě, bylo by bláhové očekávat střídání motivů co pár vteřin, to se určitě neděje, ale i tak se muzika pozvolna hýbe kupředu a na zvraty rozhodně nemusíte čekat dlouhé minuty.

Tenhle přístup má jeden zajímavý důsledek. Jak už tomu tak bývá u atmosférických desek s malým počtem dlouhých písní, nedají se příliš vybírat vrcholy – a takové ty pověstné hitovky taktéž ani náhodou. Jednoduše řečeno, je to prostě jeden velký nedělitelný celek. Na druhou stranu, díky relativní rozmanitosti není problém udržet pozornost, jednotlivé skladby mezi sebou rozeznávat, a když na to přijde, tak vlastně ani si najít nějaké ty svoje oblíbené momenty (třeba já se vždycky těším na jeden kus závěrečné „Ephemeral Eternities“, který vzdáleně připomíná australské zlo Portal). Sice mám subjektivně radši tu druhou možnost, tedy když je album třeba monotónnější, ale zase vás prostě stáhne, ztratíte pojem o tom, co se děje a jaký song zrovna hraje či nehraje, a z transu se proberete až na konci, což se mi u „Phobos Monolith“ tak úplně nestalo, ale to už je asi otázka osobních preferencí, a jestli se podobně jako já vyloženě nevyžíváte v konstantní hudební hypnóze, pak vám ten styl, jakým na to jde Mare Cognitum, bude sedět možná i více.

Tak či onak, „Phobos Monolith“ je stále vysoce kvalitní nahrávka, v jejíchž útrobách je ukryta spousta skvělých pasáží, má to atmosféru a především – má to co říct. Z tohoto pohledu asi nelze polemizovat o tom, že třetí dlouhohrající deska Mare Cognitum minimálně za tu zkoušku stojí. Pokud v muzice nutně potřebujete zapamatovatelné refrény a při písničkách delších pěti minut už si vaše pozornost bere dovolenou (což nemyslím ve zlém, každý to prostě máme nastavené jinak a je to tak v pořádku), pak je jasné, že „Phobos Monolith“ není nahrávkou pro vaše uši. Jestli vám ale zní lákavě představa čtvrt hodinových skladeb, jejichž gró tvoří atmosférický black metal s množstvím melodií, pak není důvod vám tuhle desku nedoporučit, protože pravděpodobnost, že byste ji zahodili jako nezáživnou nudu, je podle mě docela malinká.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.