Flotsam and Jetsam - Ugly Noise

Flotsam and Jetsam – Ugly Noise

Flotsam and Jetsam - Ugly Noise
Země: USA
Žánr: thrash / power metal
Datum vydání: 21.12.2012
Label: selfrelease

Tracklist:
01. Ugly Noise
02. Gitty Up
03. Run and Hide
04. Carry On
05. Rabbit’s Foot
06. Play Your Part
07. Rage
08. Cross the Sky
09. Motherfuckery
10. I Believe
11. To Be Free
12. Machine Gun

Hodnocení:
Kaša – 4,5/10
Stick – 4/10

Průměrné hodnocení: 4,25/10

Odkazy:
web / facebook / twitter

Někteří to možná znáte. Roky míjíte kapelu, o které víte, že by se vám snad i mohla líbit, protože se hudebně pohybuje v mantinelech vašeho oblíbeného stylu, a přestože na scéně existuje již pěknou řadu let a je obecně považována za pionýry žánru, nemáte žádnou výraznou potřebu se nějak blíže seznamovat s její tvorbou. Takhle nějak to mám s thrashery Flotsam and Jetsam, od nichž jsem kdysi slyšel pouze debut “Doomsay for the Deceiver” a vůbec se netajím tím, že to bylo pouze ze zvědavosti k albu, na kterém hrál Jason Newsted před svým nástupem do Metallicy. To bylo někdy před deseti lety a od té doby stihli vydat tři alba včetně aktuálního “Ugly Noise”, jemuž se nyní mrknu na zoubek.

“Ugly Noise” je spojeno hned s několika návraty. Poprvé po šestnácti letech se jedná o album, na kterém se podíleli původní členové Michael Gilbert, jenž obstarává kytaru, a bubeník Kelly David Smith. Do jaké míry se jedná o přínos, nechám na zkušenějších posluchačích, kteří můžou srovnávat, já jsem s hudebními výkony spokojen. Návrat z největších však znamená spoluúčast Jasona Newsteda na řadovém albu poprvé od zmíněného debutu, a i když se jedná pouze o skladatelskou výpomoc v několika písních, jde o “divácky” natolik atraktivní skutečnost, že rozhodně přiláká pozornost. Zbytečného tlachání na úvod už ale bylo dost, takže přejdu pomalu a nenásilně k hodnocení osmnáctého studiového alba arizonské party.

Hned během několika prvních skladeb mě překvapil fakt, že přestože se má jednat o thrash metalové album, tak tam poněkud postrádám ten thrash metal. Thrashových kousků bych s přehledem napočítal na prstech jedné ruky a možná by mi nějaký ještě zbyl, ale tohle není výtka nebo poukázání na nedostatek, jen jsem byl v šoku, protože jsem čekal něco jiného. Vlastně ani nevím, jak přesně hudbu Flotsam and Jetsam popsat, mísí se v ní totiž heavy metalové vokály, power/thrashové riffy s progresivním nádechem a občas nějaké to piáno. Hned mě napadli Nevermore, jejichž asociace není úplně od věci, protože některé momenty jsou jejich tvorbě dost podobné. Co bych v případě “Ugly Noise” neměl opomenout vytknout, je takový umělý, ne úplně přirozený zvuk. Nevím, do jaké míry to byl záměr, ale kytary znějí nevýrazně a bicí jako by měl na starosti automat, což je škoda, protože tím z “Ugly Noise” necítím potřebný drive, který zrovna u thrash metalu (pokud o něm v případě tohoto alba vůbec může být řeč) je dosti důležitý.

Dalším, tentokrát už opravdu závažným problémem je nevyrovnaná stopáž “Ugly Noise”. I když se průměrná délka skladeb pohybuje kolem čtyř minut, tak nemůžu říct, že by všechny šlapaly tak, jak by měly, nebo alespoň jak bych si přál. Týká se to zejména druhé poloviny nahrávky, která je slabá až běda. Slušná hitovka “Rage” je poslední skladbou, která opravdu za něco stojí a kterou z průměru vytáhlo valivé tempo a chytlavý refrén doplněný sborovým halekáním “Rage”, které sice působí lacině, leč efektivně. Povedené kytarové sólo téhle písni taky nijak neublížilo a spolu s úvodní titulkou bych se nebál je oznámkovat jako nejpovedenější čísla. Tyhle dvě spolu s několika dalšími světlými momenty z první poloviny alba doslova vyčnívají a zbytek na mě působí víc než jako plnohodnotné skladby, jako nedokončené demoverze plné podprůměrných nápadů a slabých riffů, ze kterých Flotsam and Jetsam tak nějak neumí vykličkovat. Za všechny jmenuji stupidní kousky “Motherfuckery”, “I Believe” nebo “Cross the Sky” s místy až neposlouchatelným vokálem Erica Knutsona. Nijak unešený jsem nebyl ani z rockovějších věcí, které mezi zbytek vůbec nezapadaly a narušovaly celkovou atmosféru, aniž by měly nějaké opodstatnění. Vlezlá “Rabbit’s Foot” je asi nejklasičtějším příkladem. Jaký byl záměr s “Run and Hide”, také nechápu, protože pokus o navození dramatické atmosféry díky klávesám je úsměvný. Kdybych tak to pokračoval dál, tak bych vyjmenoval víc než polovinu skladeb, které mi přišly vyloženě slabé a nepovedené, takže těch pozitivních dojmů zas tak moc nezbývá.

Tak si říkám, jestli to byl dobrý nápad snažit se do tvorby Flotsam and Jetsam dostat přes slabé “Ugly Noise”, protože mi zanechala na patře takovou pachuť, že nemám vůbec zájem se do dalších záseků na pažbě je jich diskografie pouštět. Nejsem schopný posoudit, zda se jedná o nejhorší desku v kariéře, ale tak nějak doufám, že ano, protože si nedokážu představit, že by kapela s relativně velkým jménem byla schopná ještě většího kotrmelce. Očekávání sice nebyla kdovíjak vysoká, ale tohle je fakt průser, který nestojí za řeč.


Další názory:

Kapela, jejíž první dvě alba patří k základu amerického power/thrashe, už kdysi celkem ztratila nit, a přes nadějnou minulou řadovku “Cold” se jí jaksi nepodařilo navázat. Na “Ugly Noise” i přes skoro klasickou sestavu postrádám nějaké svěží nápady a výrazné momenty. Kapela se plácá v mlýnku provařených a celkem primitivních riffů, které občas doprovodí schopné sólo. Chvílemi mi deska rve uši, protože se blíží až někam k zábavové formě hard rocku. Jestli něco stojí za zmínku, tak úvodní temná titulní skladba a rychlá hitovka “Rage”. Na kapelu, která před více než pětadvaceti lety formovala styl, kurevsky málo.
Stick


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.