Země: Francie Žánr: folk / rock Datum vydání: 22.4.2014 Label: #14 Records Tracklist: 01. Running on My Own 02. The Dark Horse 03. Lady Belle 04. Let There Be Light 05. Walk It Down 06. Pistols and Guns 07. On My Mind 08. Sister Beware 09. Hard Times to Come Hodnocení: H. – 8/10 Ježura – 8/10 Průměrné hodnocení: 8/10 Odkazy: web / facebook / bandcamp K recenzi poskytl: #14 Records

Grand March by klidně mohl být dost parádní název pro nějakou vykrádačku švédského black metalového komanda Marduk, ve skutečnosti však tato skupina nemá s nějakým metalem společného zhola nic. Tihle Američané totiž… počkat, vážně jsem řekl Američané? Pardon, to bylo nedopatřením. Grand March jsou totiž Francouzi, konkrétně sídlící ve Štrasburku. Kdyby vám ale jejich hudbu někdo pustil jen tak, aniž by vám o ní cokoliv řekl, s velkou pravděpodobností byste si tipnuli, že opravdu pochází ze zámoří.

Grand March na své nové desce “One Crowded Hour…” produkují velice lehký a provzdušněný rock, nebo spíše ještě lépe řečeno folk rock (plus nejeden další vliv), jímž opravdu prostupuje takový mírně americký feeling. Tedy alespoň zpočátku během prvních poslechů mi to tak přišlo, později už tolik ne, což však bude nejspíš dáno tím, že jsem si na tu hudbu prostě a jednoduše zvyknul. Možná na tom třeba budete podobně, možná to tam nebudete cítit vůbec, možná vás ten pocit neopustí jako mě, ale rozhodně byste prohloupili, kdybyste alespoň nezkusili, do jakého z těchto tří možností spadnete, protože ať už Grand March hrají cokoliv, zcela nepochybně je to hodně moc super.

Je velice příjemné, že ve své podstatě se na “One Crowded Hour…” nenachází vůbec nic složitého, ať už co do žánru, jeho pojetí nebo přístupu, naopak je to vlastně velmi jednoduché, možná až prosté. Grand March se totiž soustředili na ten úplně nejtriviálnější způsob, jakým dělat hudbu – soustředili prostě na písničky. Nejsou to žádné dvacetiminutové monolity plné uhrančivé gradace a zvukové masy, jsou to prostě jenom moc příjemné jednoduché písničky a “One Crowded Hour…” není nic jiného než příjemné jednoduché písničkové album.

Nemám sebemenších pochyb o tom, že když se to řekne takhle, nejspíš si řeknete, že to asi nic moc zvláštního nebude. Jenže jakkoliv jsem mluvil o jednoduchosti, Grand March vám hravě ukážou, že to se nijak nevylučuje s tím, aby šlo pořád o inteligentní záležitost, která má co říct; že jednoduše se automaticky nerovná hloupě – a právě v tom je ten vtip, ono pověstné jádro pudla, třešnička na dortu, gró a dalších tisíc pojmenování, jaké si jen vymyslíte pro to, co je stěžejní. A to už by mohlo znít trochu zajímavěji, no ne?

Především, muzika Grand March se sice na první pohled opravdu tváří jednoduše a přívětivě (protože taková je), zároveň však ukrývá velké množství velmi chytrých detailů a právě (ovšem nejen) díky nim se to tak hezky poslouchá… tak hezky a tak dlouho. Asi na tom budeme stejně, že když se o něčem řekne, že je to písničková deska, tak si zrovna nepředstavíme něco, co by nám vydrželo na nějaký dvojciferný počet poslechů, ale opět chyba lávky – přinejmenším u mě “One Crowded Hour…” vážně funguje již dlouhou dobu a v žádném případě to nevypadá, že by to mělo nějak brzo přestat. A popravdě řečeno, poslední dobou nevychází zas tolik alb, o nichž bych mohl tohle tvrdit. Nějaká vyložená genialita to sice stále není, ale to vůbec nevadí, když to takhle parádním způsobem funguje i ve stávající podobě.

Přejděme už však ke konkrétním skladbám, nezmíním však každou do jedné, abyste neřekli, že vám vykecám úplně všechno. Nicméně pojďme na věc a začněme třeba hned s úvodním kouskem “Running on My Own”. Ten je sice velmi dobrý, ale nedá vám úplně přesnou představu o tom, co se bude dít v následující půlhodince, jelikož jde asi o nejrockovější song celé kolekce. Na druhou stranu se tu ale hned ve skvělém světle ukáže zpěvačka Hélène Braeuner, jejíž vokál patří mezi další ozdoby “One Crowded Hour…”. Sice to možná není nejoriginálnější hlas, jaký jste kdy slyšeli, ale do samotné muziky pasuje přímo výtečně a stejně jako u všeho dalšího na desce – i zde je radost to poslouchat.

To o té chytré muzice a chytrých detailech Grand March poprvé v plné síle předvedou ve druhé “The Dark Horse”. Klidnou kytaru, umírněnou rytmiku a opět výtečnou Hélène zde totiž v pozadí doplňují fantastické klávesy, díky nimž si možná vzdáleně vzpomenete na psychedelii ze 60. let nebo na nějakou krautrockovou zkouřenost (které tento odkaz udržují dodnes) v mnohem stravitelnějším a jednodušším podání… ostatně, rozhodně to není naposled, co hudba Grand March působí trochu vintage dojmem. Ale funguje to úžasně a pro mě osobně se jedná o jeden z vrcholů “One Crowded Hour…”. Podobnými klávesami se na chvilinku blýskne třeba i “Let There Be Light”, ale zde už opravdu hrají roli pouhého doplňku, protože mnohem větší pozornost na sebe poutá třeba povedená pasáž s harmonikou těsně před polovinou písně nebo gradace do zajímavého kytarového sóla s trochu bluesovým feelingem.

Začíná vám připadat, že to až tak jednoduché nebude a že to naopak začíná znít jako splácanina kdovíčeho? Nerad vám to říkám, ale opět špatně… jednak všechny tyhle vlivy nijak nenarušují onu lehkost a písničkovou formu, jednak je zde vše zapracováno tak přirozeným a nenásilným způsobem, že kdybych vám to takhle explicitně neřekl, tak byste si toho možná ani sami nevšimli… ostatně já sám jsem to tam také neobjevoval na první nebo druhý poslech. Co jsem však na první poslech rozhodně objevil, to byl chytlavý country song “Sister Beware”, v němž dostává spoustu prostoru banjo.

“One Crowded Hour…” deskou roku asi nebude, ale přesto nijak nebudu zastírat fakt, že mě tenhle počin opravdu upřímně potěšil a že jsem si jeho poslech mezi tunami průměrného death a thrash metalu, který tu mám aktuálně na stole, vyloženě užíval. Možná vám bude připadat, že to s osmičkou přeháním, ale když si vezmu, že si mě nahrávka Grand March získala hned na první poslech, že mě pořád bavila i po deseti posleších, že mě dokonce pořád bavila i po dvaceti posleších a že mě vlastně baví pořád, tak by zase bylo nefér to neocenit výbornou známkou… Tím spíš, když “One Crowded Hour…” výborné prostě je…

Další názory:

“One Crowded Hour…” je jednou z těch desek, které jsou co do věhlasu svých tvůrců i charakteru své hudební náplně absolutně nenápadné, ale přesto jim nečiní žádný problém omotat si člověka okolo prstu. Je to formálně jednoduché, uvolněné a klidné album, které nikam nespěchá a nechává posluchače pochutnat si na nezaměnitelně bluesové náladě tohohle technicky vzato folk rocku, ale přitom není ani omylem triviální, a celou deskou včetně přímočařejších nebo, chcete-li, veselejších písniček se táhne jemně melancholická nit, která “One Crowded Hour…” dodává ohromné kouzlo. Jednoduchá, ale pestrá, barvitá a promyšlená kompozice v kombinaci s lehounce zastřeným a na každý pád krásným vokálem zpěvačky Hélène Braeuner funguje naprosto ukázkově, a když tuhle desku poslouchám, hřeje mě příjemný pocit, že je na ní naprosto všechno tak, jak by být mělo. Ačkoli mezi devítkou skladeb mám své favority, jmenovat je nebudu, protože každý song je opravdu výborný a Grand March ani na moment neslevují z vysoko nasazené kvalitativní laťky. “One Crowded Hour…” je prostě opravdu nesmírně povedená deska, pro mě osobně určitě jeden z objevů roku a nemám nejmenších pochyb, že se v mém playlistu zabydlí pohodlně a na dlouho. Potom tedy není divu, že jde hodnocení tak vysoko…
Ježura