Hail Spirit Noir - Oi Magoi

Hail Spirit Noir – Oi Magoi

Hail Spirit Noir - Oi Magoi
Země: Řecko
Žánr: progressive black metal
Datum vydání: 20.1.2014
Label: Code666 Records

Tracklist:
01. Blood Guru
02. Demon for a Day
03. Satan Is Time
04. Satyriko Orgio (Satyrs’ Orgy)
05. The Mermaid
06. Hunters
07. Oi Magoi

Hodnocení:
H. – 8,5/10
Atreides – 9/10
Zajus – 8,5/10
Skvrn – 9/10

Průměrné hodnocení: 8,75/10

Odkazy:
facebook / bandcamp

K recenzi poskytl:
Aural Music / Code666 Records

Po Aenaon se tu už podruhé v krátké době objevuje recenze na progressive black metalovou formací z Řecka, ale mezi Aenaon a Hail Spirit Noir, jak zní název tria, jemuž se nyní budeme věnovat, je těch paralel vlastně víc, než by se na první pohled mohlo zdát. Kapely samozřejmě sdílejí plus mínus podobnou žánrovou škatulku a řecký původ, ale kromě toho dále “Oi Magoi”“Extance” od Aenaon vyšly v úplně stejný den a pod stejnou firmou. A aby toho náhodou nebylo málo, mají obě skupiny společnou ještě jednu věc – jejich novinky jsou druhými alby a navazují na velice zajímavé debuty.

Hail Spirit Noir svou prvotinu “Pneuma” vydali v květnu 2012 a podobně jako Aenaon na “Cendres et Sang”, i oni s ní takřka okamžitě zaujali spoustu lidí, kteří si libují v hledání black metalových chuťovek, a prokázali, že mají opravdu velký talent a obrovský potenciál do budoucna, takže chvíli potom, co se člověk hudby na “Pneuma” nabažil, vyvstala dost jasná a možná nepříliš objevná, přesto však velice opodstatněná otázka – jaké bude pokračování? Zvládnou na něm Hail Spirit Noir potvrdit ten talent a ukázat, že debut rozhodně nebyla náhoda? Anebo nebudou očekávání naplněna a druhé album se tomu prvnímu bude dívat jen zdálky na záda?

Jako by ty paralely s Aenaon už nestačily, Hail Spirit Noir jsou na tom se svou druhou desku vlastně úplně stejně a dokázali na “Oi Magoi” vše, co naznačovala debutová “Pneuma”, dotáhnout takřka na doraz do formy, která je – klidně to řekněme – úžasná. “Pneuma” zdaleka nebyla dokonalá nahrávka, měla sice i vysloveně výborné a vysoce kvalitní momenty, ale i přes skvělou úroveň člověk tak nějak cítil, že by to mohlo být ještě mnohem lepší a že Hail Spirit Noir by na něco takového rozhodně měli mít. A novinka “Oi Magoi” ukazuje, že na to rozhodně mají, protože na ní Řekové dotáhli svou hudební produkci minimálně o celou úroveň výše.

Vraťme se oklikou na úplný začátek recenze, kde jsem Hail Spirit Noir označil jako skupinu, jež se ve své tvorbě věnuje progresivnímu black metalu. Jenže zde to není zas až tak jednoduché (konečně nějaká změna oproti kolegům!). O “Pneuma” bych se snad ještě něco podobné zdráhal tvrdit, ale v případě “Oi Magoi” se rozhodně sluší dodat, že (progresivní) black metal zdaleka není jedinou žánrovou škatulkou, která je na desce ke slyšení. V hojné míře tu totiž nalezneme takové rockové polohy – a jedná se o rock s přídomkem hard i s přídomkem prog. V některých pasážích “Oi Magoi” bych se pak dokonce nebál mluvit dokonce o lehounkém závanu psychedelie.

Jednou ze skladeb, v nichž velice znatelně promlouvá ona rockovější podoba muziky Hail Spirit Noir, je například třetí “Satan Is Time”, která po prvních dvou metalovějších kusech “Blood Guru” a “Demon for a Day” působí jako uvolnění, ale funguje skvěle, a i když oproti jiným písničkám na albu může vyznívat trochu méně rozmanitě (ve velkých uvozovkách… méně rozmanitě na poměry “Oi Magoi” je z obecného hlediska stále dost variabilní hudba), v žádném případě to nevadí, protože i v téhle poloze to Hail Spirit Noir sluší, dokážou s ní pracovat, skladba má stále zajímavý vývoj, náboj a hned několik excelentních momentů. Ne nadarmo ji považuji za jeden ze dvou největších vrcholů alba.

Tím druhým vrcholem (co do pořadí oblíbenosti vlastně tím prvním) je pátá “The Mermaid” s hrací dobou více jak jedenácti minut, což z ní dělá suverénně nejdelší položku nahrávky. Osobně jsem měl vždy rád dlouhé kompozice, protože se mi zdá, že právě v nich mají muzikanti prostor opravdu pořádně rozvést všechny své nápady, budovat atmosféru a nezřídka se oprostit od klasického schématu sloka-refrén kratších songů. A přesně taková je i “The Mermaid”, u níž cítím, že si v jejím rámci Hail Spirit Noir úplně nejvíce vyhráli (jakkoliv jsou i všechny zbylé písně skutečně skvělé) a stvořili v jejím rámci několik bez přehánění dokonalých pasáží. Tahle skladba je jednoduše opravdu klenot.

Výše jsem v případě “Blood Guru” a “Demon for a Day” zmiňoval, že se jedná o metalovější kusy, což je minimálně v porovnání se “Satan Is Time” pravda, ale i tohle je stejně jako onu menší proměnlivost nutné brát v poměrně velkých uvozovkách, jelikož obecnou optikou je ta muzika stále na hony vzdálená klasickým metalovým písničkám. Hail Spirit Noir i v jejich rámci (a vlastně i v rámci všech dalších songů) ukazují, že nejsou jako progresivní skupina označováni nějakým omylem. I zde (nyní už mluvíme o celém albu, nejen o těch dvou skladbách) Řekové nabízejí jisté naprosto úžasné a dech beroucí nápady… někdy vlastně skoro až moc. Co je to za blbost, ptáte se? Samozřejmě nic proti takovým pasážím, právě naopak, ohromně se mi líbí a také si je ohromně užívám, ale myslel jsem to tak, že na “Oi Magoi” jsou jisté momenty tak moc skvostné, až proti nim vše okolo – jakkoliv je to samo o sobě bezesporu vysoce kvalitní – trochu ztrácí.

Nejedná se ovšem o nic velkého, a tak i přesto je verdikt nad “Oi Magoi” zcela jasný – je to jednoduše naprosto skvělá deska, která je pro mě k dnešnímu dni doposud tím nejlepším, co jsem z letošního roku slyšel. Několik prvních poslechů se rovnalo téměř extázi a opravdu jsem byl z “Oi Magoi” lidově řečeno v prdeli… nyní již to nekritické prvotní nadšení mírně opadlo, ale stále se mi novinka Hail Spirit Noir obrovsky líbí, vidím v ní nádhernou záležitost a jsem si na 100% jistý, že jde o počin, k němuž se budu v budoucnu rozhodně vracet, a když se tak stane, stále mi i za několik měsíců nebo i let bude mít co říct. A to zní lákavě, nebo snad ne?


Další názory:

Začátek roku a ode mě další devítka? A znovu do Řecka? No, proč ne. Před pár dny jsme tu měli vynikající Aenaon a jejich “Extance”, teď tu máme další počin par excelence, “Oi Magoi” od Hail Spirit Noir. Nevím, do jaké míry ze mě již stačilo opadnout ono nekritické nadšení (obvykle si jej uchovávám až nezdravě dlouho) a jestli vůbec někdy v případě “Oi Magoi” opadne. Tak nebo tak jsem si v kramflecích jistý, že si poctivou devítku zaslouží a být z něj v háji jen o kousíček víc, nebál bych se sahat po známce nejvyšší. Pestré, barvité psychedelické pasáže, rock’n’roll a black metal se snoubí v dokonalých kompozicích a mně prostě nezbývá, než před pány smeknout. Vyzdvihnul bych baladovitou “Satan Is Time”, jež je asi tím nejlepším, co na albu najdete – ač jen opravdu o malý kousek, protože zbylá šestice skladeb má rozhodně co nabídnout. Řekové originalitou a nápady přímo hýří – jak trefně podotkl kolega v závěru recenze, někdy až příliš. Nezbývá než souhlasit s tím, že to rozhodně to není na škodu, ba naopak. A pokud se mi “Extance” líbilo natolik, aby se ucházelo o místo v top5 albech letošního roku, pak “Oi Magoi” tam už má místo rezervované předem – a to i přesto, že je teprve únor.
Atreides

Hail Spirit Noir

Jestliže debut “Pneuma” neukazoval potenciál Hail Spirit Noir v dostatečné míře, na “Oi Magoi” se tříčlenná řecká formace ukázala již v plné síle. Poměrně unikátní zvuk debutu zůstal v základech stejný, rock’n’rollová energie kloubící se s black metalovou intenzitou se ale na novince posunula od chaotičnosti debutu k větší organizovanosti. Skladby mají hlavu a patu a nejsou tak jen shlukem riffů. Instrumentální propracovanost najdeme na každém kroku – “Blood Guru” potěší jemným sólem a “Demon for a Day” opileckým závěrem, zkrátka každá skladba má své přednosti. Nejvíc jsem si oblíbil dvojici “Satan Is Time” a “The Mermaid”. První jmenovaná je balada se skvělým čistým zpěvem a bezchybnou basovou linkou, druhá částečně připomíná to nejlepší z psychadelického rocku v moderním hávu. Jako celek je tak “Oi Magoi” skvělé album, které předčilo moje nemalá očekávání.
Zajus

Samotný začátek roku a už druhé nesmírně kvalitní dílko z jižního cípu Evropy, konkrétně z Řecka. Jestliže byla deska “Extance” z dílny Aenaon perfektní a vcelku originální záležitost, pro “Oi Magoi” to co se týče originality i kvality platí dvojnásob. A i když mě hned na začátek napadá několik skupin, které kombinují black metal s psychedelií, Nachtmystium, ani Oranssi Pazuzu se hudbě Hail Spirit Noir zdaleka neblíží. V hudbě zmíněných kapel, která jsem před chvílí vyřkl, totiž black metal nad psychedelickou složkou po většinou vede. A právě progresivní a psychedelický rock nadřazený nad black metal dělá z Řeků unikát, zvlášť když kapela zvládla skladatelskou složku s velkou bravurou. Každá skladba má svou unikátní tvář, ale zároveň neutíká od soundu alba, aby se stala v rámci celku rušivým elementem. I když mi chvíli trvalo, než jsem novince Hail Spirit Noir přišel na chuť, nyní jsem v tom stádiu, kdy na “Oi Magoi” hltám úplně každý tón od začátku do konce a nic nenaznačuje tomu, že by se na tomhle faktu mělo cokoli měnit. Slušný začátek roku, za mě silných devět a hned se jdu shánět po prvotině “Pneuma”.
Skvrn


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.