Hellsaw - Trist

Hellsaw – Trist

Hellsaw - Trist
Země: Rakousko
Žánr: black metal
Datum vydání: 24.2.2012
Label: Napalm Records

Hodnocení:
Ellrohir – 7,5/10
H. – 7,5/10

Průměrné hodnocení: 7,5/10

Odkazy:
web / facebook

V jihorakouském Štýrském Hradci, městě s kořeny sahajícími až do římských dob, bydlí a už přes deset let hraje black metalová kapela Hellsaw. Jádro kapely tvoří dvojice Aries a Svart doplněná o trio muzikantů doprovázejících je při živých vystoupeních. Letos přicházejí s v pořadí čtvrtou řadovou deskou “Trist”. Pro mě je to první setkání.

Hellsaw na mě udělali – jak hudbou, tak vizáží – dojem bandy hrající black metal ze staré školy. Samozřejmě bez “garážového” zvuku, nýbrž s pěkně studiově vypiplanou produkcí, což zřejmě nepotěší zaryté příznivce trve underground soundu, nicméně od kapely ze stáje tak zvučného jména jako Napalm Records těžko v dnešní době očekávat něco jiného. Každopádně se v jejich hudbě příliš neobjevují různé “moderní” serepetičky typu folkových nástrojů, akustiky nebo nějakého shoegaze. Není přítomno ani výraznější koketování s příbuznými žánry, nekonají se žádné exkurze do světa thrash či death metalu. Dominuje čistý a patřičně zlý black.

Tedy abych byl úplně přesný, sem tam se různé “inovativní” pasáže vyskytují. Například zrovna v titulní skladbě “Trist”, ke které existuje i video a která je obecně poněkud pomalejší, než by black metalový fanda čekal, je občas použit čistý recitál namísto hrdelních skřeků a od druhé minuty začne dokonce hrát riff nápadně připomínající tvorbu Agalloch. Ale i tady bych pořád řekl, že dominantním prvkem je Ariesův typicky black metalový skřek. Pak tu máme “Death Bells”, která začíná nějakým mnišským religiózním chorálem, který ale taky nemá dlouhého trvání. Nakonec ještě podivný závěr “Doom Pervades My Nightmares”, který vypadá a zní, jako by se na “Trist” zatoulal z nějaké úplně jiné desky od nějaké úplně jiné skupiny, ten tedy vysvětlit nedokážu vůbec. Ale celkový dojem z alba je u mě jednoduše “blackový”.

Za tři pilíře desky bych označil následující elementy – kytarové melodie a riffy, přičemž jejich vrcholný moment dle mého přichází v songu “Doom Pervades My Nightmares”; za druhé charakteristický a nesmírně podmanivý hlas zpěváka Ariese, který se mi nesmírně líbí například v refrénu “The Forerunner of the Apocalypse”; a nakonec velmi výrazné bicí, jejichž zběsilý rytmus občas vystupuje takřka nadevše ostatní, třeba hned v úvodní “The Devil Is Calling My Name”.

Celkově u mě při poslechu převládá spokojenost. “Trist” se nestane albem, ke kterému bych se dnes a denně vracel a zůstával při jeho poslechu konsternován jeho geniální majestátností, ale na poli “moderně-klasického” black metalu bych neváhal označit za podařený kousek. Chlapíci z Hellsaw odvedli kvalitní práci.


Další názory:

Dávno jsou pryč ty časy, kdy se Hellsaw prezentovali klasickým a nikterak výrazným black metalem. Už minulé “Cold” naznačovalo, že se kapela bude chtít v budoucnou nejspíše vydat cestou větší rozmanitosti, jenže zatímco “Cold” v tomto ohledu působilo velice rozpačitě a nedotaženě, novinka “Trist” konečně nabízí materiál vyzrálý a promyšlený. Znatelný je příklon k pestřejší struktuře skladeb, hlubší atmosféře a větší škále nálad, než jakou Hellsaw nabízeli dříve. Nemilosrdné klepanice samozřejmě nechybí, ovšem přítomny jsou i pomalejší pasáže (vlastně i celé pomalejší skladby), vyloženě melodické momenty, to vše navíc namíchané v poměru velice záživném. Za vrcholy považuji hned úvodní “The Devil Is Calling My Name”, která nabízí všechny zmiňované polohy desky (obzvláště melodická vsuvka ve třech čtvrtinách songu je výtečná); “Doom Pervades My Nightmares”, která se zpočátku tváří jako čistokrevný nářez, ale brzy začnou vystrkovat růžky i další záležitosti, excelentní klidný závěr nevyjímaje; a nakonec pomalou titulní “Trist” s výbornou atmosférou.
H.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.