Job for a Cowboy - Sun Eater

Job for a Cowboy – Sun Eater

Job for a Cowboy - Sun Eater
Země: USA
Žánr: death metal
Datum vydání: 11.11.2014
Label: Metal Blade Records

Tracklist:
01. Eating the Visions of God
02. Sun of Nihility
03. The Stone Cross
04. The Synthetic Sea
05. A Global Shift
06. The Celestial Antidote
07. Encircled by Mirrors
08. Buried Monuments
09. Worming Nightfall

Odkazy:
facebook / twitter

Job for a Cowboy během své zhruba desetileté kariéry ušli celkem dlouhou cestu. Způsob, jak se s každým dalším počinem pomalu vzdalují svým čistě deathcorovým začátkům, kdy drhli celkem jednoduchý a přímočaře agresivní materiál jako na debutu “Genesis”, je mi velice sympatický. Tahle dravá smečka z americké Arizony totiž někdy mezi druhým albem “Ruination”, které považuji dodnes za jejich nejslabší prezentaci a následujícím “Demonocracy” otočila svůj vývoj směrem ke klasičtěji pojatému death metalu, čehož byl minulý počin celkem zdařilou ukázkou, a výsledek mě v době svého vydání dost chytnul. Byl jsem tak upřímně zvědavý, kam se “Kovbojové” na svém čerstvém albu, které nese titul “Sun Eater”, posunou. Zda budou pokračovat v načrtnuté cestě, nebo zatáhnou za ruční brzdu a vrátí se zpět k energičtější formě moderního extrémního metalu.

K mé vlastní spokojenosti musím říct, že to, co na “Demonocracy” Job for a Cowboy započali, na “Sun Eater” dotahují ještě dál, aniž by se vzdali svých základních poznávacích prvků, kterými jsou jako břitva ostrý sound, dnes už vcelku rozpoznatelný vokál Johnnyho Davyho, jenž pravidelně přechází od hlubokého murmuru k výše položenému řevu, nebo klasické kytarové hradby dvojice GlassmanSannicandro, jež působí velmi sebejistě a je vidět, že druhý jmenovaný do kapely zapadl jako prdel na hrnec. To ostatně platí i pro basáka Nicka Schendzielose, jehož nástroj je pro mne největším instrumentálním překvapením na “Sun Eater”. Slyšet byl i minule, ale jeho do popředí vytažená, krásně bublající baskytara podtrhuje až progresivně technické vyznění některých pasáží, které v četnosti nahradily modernější zasekávačky a bezhlavé ataky burácející v plné rychlosti, kterých je ke slyšení čím dál méně.

Právě v tom je oproti minulým počinům na dnešních Job for a Cowboy největší rozdíl. Skladby jsou pomalejší, promyšlenější a album jako celek disponuje hmatatelnou atmosférou a aurou vyspělosti, což se o předchozích albech (a to ve vší úctě k “Demonocracy”) říct nedalo. Stačí si poslechnout prvních pár skladeb a člověk začne okamžitě přemýšlet, jestli opravdu poslouchá ty neohrabané divochy, kteří se rychlých pasáží nebáli a bez ustání byli schopni ničit i na ploše celého alba. Úvodní dvojblok písní totiž zahajuje “Sun Eater” v až nezvykle zamyšleném a atmosférickém duchu. “Eating the Visions of God” je tak přesně tím, co kapela před vydáním avizovala. Více technických pasáží a méně přímočarých brutálních momentů, což pro fanoušky starších počinů nezní moc lákavě, ale funguje to fantasticky. “Eating the Visions of God” se rozjíždí za zvuků zkreslených kytar dosti pomalu, a když už to vypadá, že to pánové pořádně odpálí, tak přijde melodickými kytarami podepřený refrén, jemuž sice chybí prvoplánová chytlavost a vyznívá nevýrazně, ale v rámci skladby jako celku funguje naprosto přesvědčivě.

A v podobných náčrtech se pokračuje i dál. Hodně se povedla utahaná singlovka “Sun of Nihility”, která na chvíli zrychlí na úroveň blížící se standardu starší tvorby Job for a Cowboy, nicméně oproti starším singlům z předchozích alb to není taková ta klasická hitovka, a její výběr jakožto první vlaštovky je tak překvapivý. Neříkám, že je špatnou skladbou, to jen aby bylo jasno, jen díky její nečitelné stavbě, kdy se nepřechází přehledně mezi slokami a refrénem, trvá, než si na ni člověk zvykne. První méně překvapivou (nebo spíš na poměry kapely klasičtější) skladbou je třetí “The Stone Cross”, ovšem skvělá baskytara ji v druhé půli stahuje až někam do vod holandských velikánů Pestilence. Vrchol progresivní vyhranosti a přístupu, jímž Job for a Cowboy “Sun Eater” příjemně osvěžili, je skvělá “The Celestial Antidote”, jež dokazuje, že se pánové nesnaží stát na místě a svou tvorbu posouvají v rámci přirozeného dozrávání do poloh, které pro ně nejsou typické, ale které jim hodně sluší.

Pokud jste při čtení dosavadních řádků, kdy jsem hned několikrát neopomněl vypíchnout fakt, že noví “Kovbojové” nejsou tak přímočaře hitoví jako na svých předchozích počinech, získali dojem, že máme co dočinění s nezáživným a šedivým materiálem, tak pro vás by tady mohla být našlapaná “Encircled by Mirrors”, která je jako jedna z mála ověnčena groovy zasekávačkami evokujícími minulost kapely. Zrovna v téhle skladbě tak dostal prostor k protažení bubeník Danny Walker, jenž po odchodu svého předchůdce novinku odbouchal. V progresivních pasážích je spolehlivým parťákem k basákovi Nickovi, a z technického hlediska tak nelze “Sun Eater” nic vytknout, zvlášť když si člověk uvědomí, že produkci a mix měl na starosti osvědčený Jason Suecof, s nímž kapela spolupracuje již na třetím velkém alb a který pochopil její vývoj směrem k techničtěji pojatému death metalu, jejž výsledným soundem podpořil.

“Sun Eater” mě prostě a jednoduše baví. Pokud jsem o “Demonocracy” minule hovořil jakožto o nejlepším albu tohoto arizonského tělesa, tak novinka je podle mě ještě o notný kus zdařilejším dílem. Dílem, které hrdě ukazuje fakt, že Job for a Cowboy nezabředli v pohodlnosti, jež by pokračování v linii nastolené prvními dvěma počiny určitě slavilo nemalé úspěchy, ale namísto toho se rozhodli svou tvorbu rozebrat na kusy a spojit dohromady v mnohem sofistikovanějším a působivějším podání. Za mě skvělá nahrávka.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.