Lucifer's Hammer - The Mists of Time MMXIV

Lucifer’s Hammer – The Mists of Time MMXIV

Lucifer's Hammer - The Mists of Time MMXIV
Země: USA
Žánr: black / death metal
Datum vydání: 17.4.2014
Label: Destro Records

Tracklist:
01. The Mists of Time
02. Woodland Realm
03. Sad Birds Midst
04. Phantom Spirit
05. Ethereal Sea of Forever
06. Celestial Vision
07. Sonatina
08. Enter the Eternal Fire
09. The Entrance to Gehenna
10. The Burning Church
11. Eternally Doomed
12. Mourning Creations Ruin

Hodnocení: 3/10

Odkazy:

K recenzi poskytl:
Transcending Obscurity PR

Pokud byste měli dojem, že Lucifer’s Hammer jsou nějaká mladá parta, rozhodně to není pravda. Zároveň se však nedá tvrdit, že letos fungují třeba už dvacet roků… dokonce ani deset roků. Ve skutečnosti se totiž vůbec nedá tvrdit, že by jakkoliv fungovali…

Lucifer’s Hammer ze Spojených států amerických podle všeho vznikli už v roce 1986, což je dost dlouhá doba a podstatná část čtenářů jistě tehdy ještě ani nebyla na světě (upřímně, já taky ne). Tak jako tak, kapela se už v té době pustila do hraní black/death metalu. V průběhu dalších let se objevil sem tam nějaký demosnímek, ale až roku 1997 se tahle smečka z Michiganu dohrabala k dlouhohrajícímu debutu s názvem “The Mists of Time”. Po něm ještě v roce 2001 následovala druhá řadová placka “Ghosts of Fall” a o tři léta později přišel rozpad.

Je poměrně dost skupin, jež si i po svém rozpadu stále zachovají statut kultu a mají po celém světě mnohdy i fanatické fanoušky, kteří na jejich tvorbu nedají dopustit. Netuším, jestli třeba není někdo, kdo podobně vnímá i Lucifer’s Hammer, ale já osobně jsem o existenci téhle kapely až donedávna neměl sebemenší tušení. V letošním roce se ovšem americká firma Destro Records z New Yorku z nějakého důvodu rozhodla vytáhnout Lucifer’s Hammer opět na světlo světa a vypustit na trh reedici jejich první desky “The Mists of Time” doplněnou o čtyři songy z dema “The Burning Church” (1992) coby bonus.

Nemám zdání, jestli se na “The Mists of Time MMXIV” (krycí název pro letošní reedici) hudebně (spíš zvukově) něco měnilo oproti originální náhravce, protože jak jsem již řekl, Lucifer’s Hammer jsem doposud neznal. Údajně by však vše zůstalo v původní podobě. Co se ovšem změnilo, to je přebal, což mi nepřijde jako špatný tah, protože ten původní byl hodně amatérský i na poměry roku 1997. Fotka nějaký stromů ve špatné kvalitě a přes to napasovaný název kapely, prostě žádný trhák. Změnit obal teda byla dobrá volba, ale změnit jej do stávající podoby už dobrá volba rozhodně nebyla. Nechutně vyphotoshopovaný kozel ověšený hřeby, nábojnicemi a obrácenými kříži przní (asi v nějakém kostele) silikonem nadupanou buchtu a navíc jsou okolo nich z nějakého důvodu stejně umělá kopí. Ten kozel je tak digitální, že by klidně mohl jít z fleku hrát do animáků od Pixaru… kdyby to teda nebyl šukající kozel. Asi to mělo být jakože hustej blek metl, ale když se na to podívám, okamžitě nemám chuť to poslouchat a dostanu dojem, že to asi budou nějací šestnáctiletí pozéři. Obvykle nemám potřebu v recenzích takhle zdlouhavě probírat obaly, ale tohle je takový přešlap, že mi to nedalo.

Pokud by měla platit poučka, že blbý přebal se rovná blbé muzice, zrovna Lucifer’s Hammer by to docela potvrzovali. Dobře, úplně debilní hudba to zase není, to uznávám, ale nic světoborného taktéž ne a už vůbec se nejedná o album takových kvalit, aby si zasloužilo, aby jej někdo v roce 2014 po 17 letech opět s velkou slávou vydával. Jsou skupiny, které mají i po svém rozpadu statut kultu, a pak jsou skupiny, které zapadnou, a po jejich rozpadu si na ně nikdo nevzpomene – soudě na základě hudby na jejich debutu (resp. jeho reedici) patří Lucifer’s Hammer do té druhé sorty zcela právem.

Tak nějak by mi nevadilo, že je to hudebně zastaralé – ostatně, je to materiál z roku 1997, takže je to úplně logické a pochopitelné. Nicméně to, že se i na dobové poměry jedná o záležitost maximálně průměrnou, je už o dost horší. O to, že to vyšlo v roce 1997, vůbec nejde, protože kdyby ta muzika byla dobrá, tak bude bavit i v dnešní době. “To Mega Therion” (1985) od Celtic Frost jsem taky nezažil v době vydání, ale když jsem se k té desce zpětně dostal po mnoha a mnoha letech, tak jsem si sednul na prdel, protože to je nadčasová klasika, takže mi bylo úplně šumák, že to vyšlo v době, kdy jsem ještě žil svůj předchozí život jako středověký tibetský mnich. U “The Mists of Time” je to vlastně taky docela jedno, kdy to vyšlo, ale v tomhle případě spíš z toho důvodu, že je to docela o ničem…

Úplně jalová muzika to není a pár solidních momentů se najde – většinou je to tehdy, když z hudby vykouknou klávesy. Docela se povedl začátek “Sad Birds Midst”, který postupně narůstá, a když se po cca 70 vteřinách přidají až kostelní klávesy, tak se dá říct, že je to dobré. Slušné momenty jsem si dokázal najít třeba i ve “Phantom Spirit” nebo nejdelší “Celestial Vision”, jsou to však jen malé ostrůvky v moři nudy. Jako celek “The Mists of Time (MMXIV)” stále působí dojmem “nic moc”… poslouchat se to sice dá, ale jak už jsem řekl, zdaleka to není tak kvalitní materiál, aby si zasloužil nové vydání – kdyby tohle zůstalo zapadlé pod nánosy prachu, svět by se rozhodně nezbořil.

Nějaký valný převrat ve vnímání “The Mists of Time MMXIV” nezpůsobí ani přítomná předělávka “Enter the Eternal Fire” od legendárních Bathory. Za zmínku stojí snad jedině fakt, že oproti předloze z geniální desky “Under the Sign of the Black Mark” Američané svou verzi trochu nadupali klávesami, což nebyl úplně špatný nápad a přijde mi to i zajímavé, ale jinak se jedná o standardně provedený cover, nic zvláštního. Na druhou stranu, pořád to je suverénně nejlepší song na albu, což také o něčem vypovídá.

Jak jsem již jednou zmínil, v závěru “The Mists of Time MMXIV” se ještě jako bonus nacházejí čtyři písničky z demosnímku “The Burning Church” původně z roku 1992 a opět se nejedná o nic, co by váš postoj k tomuhle počinu mělo změnit k lepšímu, možná spíš naopak. Tyhle pravěké demáče už dnes obecně mají spíš jen historickou hodnotu, případně se jedná o fakt parádní rarity, když to má někdo ve sbírce, a to platí i u mnohem důležitějších skupin, natožpak u Lucifer’s Hammer. Sice možná někoho překvapí, že úplně neposlouchatelná žumpa to zase není, ale i tak mi přijde, že to tam je spíš jen proto, aby prostě nějaký bonus byl.

Nechtěl jsem to sice původně říkat, ale když to tak poslouchám a čtu po sobě, opravdu se nemůžu zbavit pocitu, že “The Mists of Time MMXIV” je trochu zbytečnost. O žádný neprávem zapomenutý klenot se fakt nejedná, je to prostě obyčejná a nepříliš objevná black metalová nahrávka model druhé poloviny 90. let, která se možná dá poslechnout, ale není k tomu důvod, protože z téhle doby nám zůstala spousta mnohem lepších a i dnes skutečně zábavných alb v obdobném stylu. Když se tedy na debut Lucifer’s Hammer vyprdnete (ať už v originální nebo nové verzi), vůbec o nic nepřijdete. Místo poslechu Luciferova kladiva si radši pusťte Mistrovo kladivo.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.