Marduk - Serpent Sermon

Marduk – Serpent Sermon

Marduk - Serpent Sermon
Země: Švédsko
Žánr: black metal
Datum vydání: 25.5.2012
Label: Century Media Records

Tracklist:
01. Serpent Sermon
02. Messianic Pestilence
03. Souls for Belial
04. Into Second Death
05. Temple of Decay
06. Damnation’s Gold
07. Hail Mary (Piss-Soaked Genuflexion)
08. M.A.M.M.O.N.
09. Gospel of the Worm
10. World of Blades

Hodnocení: 8/10

Odkazy:
web / facebook

Marduk jsou již dávno osvědčené jméno, na které se může člověk za každých okolností spolehnout. Jednou za dva, za tři roky přijdou s novou fošnou (ta aktuální je již 12., což je na poměry black metalu docela vysoké číslo na dlouhohrající nahrávky), která sice může být jednou lepší, jednou horší, ale můžete si být jistí, že neposlouchatelný průser to nebude, ale že to bude další porce našlapaného black metalového klepání, většinou ozvláštněného alespoň nějakou pomalejší a valivější písní – a opět platí, že někde jich je více, někde méně. Je potěšující, že nové “Serpent Sermon” patří zrovna k tomu lepšímu – je pravda, že vyloženě slabé album Marduk doposud nemají, nic to ovšem nemění na tom, že některá jejich alba mají trochu větší koule, což je právě případ aktuálního štychu.

Ačkoliv předcházející “Wormwood” svého času ode mě dostalo dosti vysoké hodnocení, postupem času trochu zapadlo a dnes bych jej hodnotil o poznání přísněji, byť špatné nebylo a některé songy na něm byly opravdu výtečné (mohl bych vzpomenout třeba obskurní monument “Funeral Dawn” – ta je naprosto bezchybná). U “Serpent Sermon” ovšem věřím, že se mu něco podobného nestane. Nechtěl bych se pouštět do srovnávání desky se starými fošnami Marduk z 90. let, ani s pozdějšími nahrávkami s Legionem (od “Panzer Division Marduk” po “World Funeral”), ale co se týče éry s Mortuusem za mikrofonem (to jest od “Plague Angel” dál), nebál bych se “Serpent Sermon” označit jako druhé nejpovedenější hned po nepřekonatelném opusu “Rom 5:12”. A to je myslím pěkná pochvala, jelikož takové “Plague Angel” žádné ořezávátko rozhodně nebylo.

Alfa a omega muziky Marduk byla vždy kulometná rychlost, kterou prosluli nejvíce. Očekávat, že by se tohle po více jak 20 letech a více jak 10 deskách mohlo změnit, by bylo značně naivní, což dozajista potvrzuje i “Serpent Sermon”, na němž o pořádné černěkovové klepačky nouze opravdu není. Kdo by ovšem myslel, že to Marduk odpálí v ničivém tempu hned od prvních vteřin, možná bude překvapen, jelikož úvodní titulní song “Serpent Sermon” se rozjíždí na atmosféru hrajícím bušením. Následně se sice píseň trochu rozšoupne a rozhodně se o ní nedá tvrdit, že by byla pomalá, ovšem na poměry Marduk to žádná brutální rychlovka není, navíc v některých pasážích dokonce překvapí až nečekaně silnou melodikou. Komu však od Marduk chutnají právě ty největší sypanice, v následujících minutách zkrátka nepřijde. O poznání zběsilejší je hned druhá “Messianic Pestilence”, ale i singlová “Souls for Belial”, kterou ovšem pro tu správnou atmosféru pročesává několik vyloženě bahenně pomalých momentů. Podobně je na tom i třeba “Damnation’s Gold”, v jejíž půlce zuřivou palbu přeruší pomalejší vsuvka s nádherně předoucí baskytarou. Takové “Hail Mary (Piss-Soaked Genuflexion)” nebo “Gospel of the Worm” už ale řežou kompletně. Avšak snad nemusím dodávat, že kvalita se určitě neměří dle rychlosti bubeníkova blastbeatu, i muzika v extrémním tempu musí mít nápady, aby bavila, ale zrovna s tím Marduk, jak již v minulosti mnohokrát dokázali, problém nemají a nemá s tím problém ani celé “Serpent Sermon” – je to kvalita.

Již výše bylo nepřímo řečeno, že Marduk umí také opusy, které se táhnou pomalu jak sopel z nosu, působivé ovšem dokážou být jako samo peklo, skvělé rovněž. Upřímně si občas říkám, že právě tyhle pomalé monumenty mě – při vší úctě ke klasické black metalové klepačce, kterou mám také velice rád – od Marduk baví možná nejvíce. Na “Serpent Sermon” roli tohoto ozvláštnění bezchybně plní pátá “Temple of Decay” s poněkud monotónní kytarovou linkou, což však v tomto případě není zápor, nýbrž opravdu obrovské plus, jelikož je výsledek bezpochyby excelentní. Trochu na hraně mezi oběma tvářemi Marduk je “M.A.M.M.O.N.”, jež se přelévá od zuřivých sypaček k vyloženě pomalým momentům. Na vyloženě antirychlou strunu uhodí až závěrečný opus “World of Blades”, nejdelší vál na albu, který je pro mne jednoznačným vrcholem celé desky. V délce jej překonává pouze bonusová “Coram Satanae”, kterou posluchači naleznou pouze na limitované CD verzi a na LP. Možná je to trochu škoda, že se nedostala na regulérní edici, jelikož se jedná o další skvělý kousek s lehce netradiční atmosférou (na poměry Marduk).

Možná jediné, co bych “Serpent Sermon” malinko vytknul, je, že se oproti předchozím dvěma počinům “Wormwood” a “Rom 5:12” v mixu malinko ztratila baskytara, zvláště na “Rom 5:12” bylo její dusivé zvonění radost poslouchat. Na “Serpent Sermon” sem tam vykoukne a ukáže, že má v muzice Marduk sakra důležitou pozici (zmíněna již byla “Damnation’s Gold”, přidat mohu třebas “World of Blades”), nicméně po většinu hrací doby jsem ji příliš nepostřehl, což mi rozhodně přijde jako škoda. Jinak není moc co hanit, bavíme-li se o jednotlivých nástrojích – kvalitu bicí bouře u kapely jako Marduk snad ani nemá cenu zpochybňovat, což se dá říct i o kytarové práci hlavní postavy Morgana. Mortuus se svým ďábelským vokálem taktéž prořezává ušní bubínky naprosto kulervoucně, tudíž si rovněž za svůj zběsilý výkon zaslouží absolutorium.

Na začátku recenze jsem směle prohlásil, že Marduk prozatím za celou svou historii ještě nenahráli špatné album. “Serpent Sermon” jim jejich čistý štít rozhodně neušpinilo, naopak jej ještě trochu naleštilo, tudíž svým autorům rozhodně neudělá ostudu. Mám-li mluvit čistě za sebe, jsem s výslednou podobou této nahrávky velmi spokojen – rychlé songy jsou opravdu ničivé, mají spád, tah na bránu a dobré nápady, díky nimž nejde jen o nezáživné kopání brambor; pomalejší zase mají silnou atmosféru a uhrančivou náladu – a to je přesně to, co chci od Marduk slyšet.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.