Meridian Dawn - The Mixtape

Meridian Dawn – The Mixtape

Meridian Dawn - The Mixtape
Země: international
Žánr: melodic death metal
Datum vydání: 25.3.2014
Label: selfrelease

Hodnocení: 6/10

Odkazy:
facebook / bandcamp

K recenzi poskytl:
Against PR

Mezinárodní uskupení jménem Meridian Dawn sice vzniklo relativně nedávno (v roce 2010) a může se tak zdát, že je to další neznámá kapela plná bezejmenných hudebníků, ale zdání v tomto případě klame. Sám jsem to sice netušil a musela mi pomoci až Encyclopaedia Metallum, ale v řadách Meridian Dawn se prohání bubeník Firewind, Johan Nunez, bývalý pěvec Nightrage, Anthony Hämäläinen, a další trojice hudebníků, jejichž působiště už mi nic moc neříkají, takže je nebudu řešit. Už jen díky těmto dvěma jménům se sluší očekávat něco víc než další tuctovou kapelu, která se svým materiálem zapadne stejně rychle, jako se vynořila.

Což o to, Meridian Dawn mají předpoklady k tomu, aby dokázali povstat nad horizont tvořený zástupy dalších, nicméně přeci jen jsem očekával ještě něco víc elektrizujícího. Materiál na “The Mixtape” je bezesporu kvalitní a pěvec Anthony má v hrdle neúnavnou bestii, díky které si místo v Nightrage zasloužil, ale že bych se o Meridian Dawn musel začít šířit na všechny strany, to zase ne. Úvodní dvojice “Thieves” a “Fever Syndrome” je jako časovaná bomba a obě tvoří to nejlepší, co lze na pětiskladbovém “The Mixtape” najít. Agresivní, skočné a v rámci stylu zdravě chytlavé skladby se sice v žánrovém průměru ztratí, ale to by nemělo bránit v tom, abyste si poslech užili. To už je mi na obtíž spíš následující “Dressed in Ice”, kterou pohřbívá Anthonyho snaha vytáhnout ze sebe melodický vokál. Ten totiž vyloženě kazí slušně rozjetou písničku. Hodně se v ní povedly kytarové kudrlinky, které během první třetiny rozehrávají kolotoč melodií a kytarové agrese, z něhož se leckomu zatočí hlava.

Zbylé dvě písně už jsou pouze cover verze z kuchyně Type of Negative (“I Don’t Wanna Be Me”) a Fear Factory (“Descent”). Prvně jmenovanou jsem v originále snad v životě neslyšel, takže tu můžu jen těžko hodnotit, zato “Descent” je věrnou kopií své předlohy, takže naprosto zbytečná záležitost, která pouze prodlužuje hrací dobu. Pokud však zůstanu u hodnocení tří autorských skladeb, tak skončím někde ve skupině žánrového nadprůměru.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.