Země: Belgie Žánr: melodic death / doom metal Datum vydání: 31.3.2015 Label: Sleaszy Rider Records Hrací doba: 44:08 Odkazy: web / facebook / twitter / bandcamp K recenzi poskytl: Morbid PR

Belgická smečka Thurisaz je jednou z těch mnoha, ke kterým jsem dlouhou dobu nedokázal zaujmout nějaký výraznější postoj. Jejich hudbu jsem znal jen z pár skladeb a svého času mi to nepřišlo jako materiál, jímž bych chtěl plnit svůj playlist. Nicméně je i jednou z toho mála, k nimž jsem jej nedokázal zaujmout ani po důkladnějším seznámení s jejich tvorbou a to říkám i navzdory tomu, že je všechno, jen ne špatná.

Předchozí tři alba, která má pětice ze Západních Flander na kontě, mě až na pár výjimek docela minula, proto se zaměřím pouze na letošní počin „The Pulse of Mourning“ a vynechám jakékoliv ohlížení do historie kapely. Na první pohled mě zaujala velmi čistá vizuální presentace – bílý přebal zdobí jednoduchý motiv větvoví, přičemž logo kapely jej nijak zvlášť nenarušuje, ačkoliv by se obálka obešla i bez něj. Na první dojem tak působí svěže, moderně. A docela stejný dojem na mě udělala i samotná hudba.

Zároveň mě trkl do očí zajímavý tracklist, jemuž vévodí pětice skladeb, ovšem doplněná o čtveřici doplňujících kompozic – dvojdílného intra „Longing…“ „… for a Change“ a dvou intermezz. Rozjezd „The Pulse of Mourning“ je tak poněkud delší, jakkoliv druhá část intra je slušná sypačka. Škoda, že na ni zbytek alba nijak nenavazuje a netvoří kompaktnější celek. Relativně malou plochu vyhrazenou „plnohodnotným skladbám“ nakonec ještě snižuje závěrečná „Stargaze“, která je rovněž ze zbytku desky poněkud vytržená, a působí tak spíš jako outro.

Kolem a kolem tak „The Pulse of Mourning“ působí spíš dojmem alba, které se na první pohled snaží o něco jako koncept, jejž ale boří už jen svojí samou podstatou, protože na sebe jednotlivé písně a mezihry nijak nenavazují, nejsou výrazněji logicky provázány a postrádají nosnou myšlenku. Víc než co jiného tak deska připomíná čtveřici skladeb proloženou několika drobnějšími nápady. Na druhou stranu, samotným skladbám není v zásadě co vytknout.

Jednotlivé písně nepostrádají parádní motivy, se kterými postupně pracují, ani pestrou paletu nástrojů a vokálů. Songy jsou barvité, nestagnují, je radost je poslouchat. Thurisaz kouzlí klidnou, smířlivou atmosféru stejně snadno, jako doslova odnikud sypou agresivní pasáže, na něž by si člověk v živém podání vyšrouboval hlavu z páteře. O technickém zpracování a křišťálové produkci, jež zároveň není sterilním paskvilem, toliko častým neduhem současných alb, snad raději ani nemluvě.

Čtveřice jednotlivin mě tedy baví, ale jako celek „The Pulse of Mourning“ pro mě postrádá hlubší smysl. To mi vzhledem ke kvalitám alba přijde jako mrhání talentem a nápady – nemluvě o tom, že ty načaté v intrech (ten nástup a následná smršť ve „… for a Change“!) by stálo za to roztáhnout na větší plochu a namísto toho vyhodit třebas zbytečný závěr i nijakou čtyřminutovou „Tangram“. Pak by celek působil jistěji, sevřeněji a výsledný dojem by byl silnější. Bohužel, takhle album provází hořká pachuť, která poslech zbytečně kazí.