![]() |
Země: Polsko Žánr: sludge / post-metal Datum vydání: 15.11.2013 Label: selfrelease Hodnocení: Průměrné hodnocení: 8,25/10
|
První pohled (H.):
Možná, že na první pohled jsou polští Obscure Sphinx poměrně nenápadnou skupinou, ale jejich druhá deska “Void Mother” je tak extrémně silná, že rozhodně má na to, aby své autory takřka okamžitě vystřelila do první ligy alternativních kytarových žánrů – třeba ne do první ligy co do věhlasu, ale určitě minimálně co do kvality, protože “Void Mother” je po všech stránkách jednoduše excelentní nahrávka. Je tvrdá, nekompromisní, chytrá, atmosférická, perfektně vystavěná, působivá, uhrančivá, nápaditá, neotřelá…
Obscure Sphinx dokážou v rámci svých skladeb vystavět velký tlak, který posluchače téměř nenechá vydechnout – s výjimkou několika meziher “Velorio”, “Meredith” a “Void”, v nichž Poláci znatelně zvolní, ale to jen proto, aby následná hradba riffů, mohutné rytmiky a expresivního projevu zpěvačky Wielebny byla ještě drtivější. Ale i v jejím rámci Obscure Sphinx přicházejí s obrovským kvantem úžasných a působivých momentů, někdy dokonce až na hranici progresivního metalu, nikdy nejsou nudní nebo monotónní, ani když některé pasáže nechávají postupně růst opakováním jednoho motivu. Ať Obscure Sphinx přijdou s čímkoliv, vychází jim to všechno na jedničku.
Ačkoliv slabý není žádný kus a hned od úvodní “Lunar Caustic” začnou Obscure Sphinx v plné síle dávkovat to, kvůli čemu se “Void Mother” nebojím nazvat excelentní deskou, největší třešničkou na dortu se pro mě osobně staly dvě nejdelší kompozice nahrávky, tedy třetí “Waiting for the Bodies Down the River”, která po deseti minutách vygraduje do téměř geniálního finále, a závěrečný čtvrthodinový opus “The Presence of Goddess” s množstvím bez přehánění fenomenálních momentů.
Dost často v recenzích nadávám na to, že je album moc dlouhé, že ta která kapela nemá na to, aby utáhla hodinu a víc hrací doby. “Void Mother” je deska, jež trvá téměř 70 minut, ale nenudí z toho ani vteřina, všechno zde má své místo a smysl. Obscure Sphinx je naopak kapela, která si víc jak hodinovou délku dovolit může a je to naprostá bomba.
Druhý pohled (Kaša):
Nemůžu než souhlasit s kolegou a jeho tvrzením, že ačkoli je “Void Mother” polských Obscure Sphinx počin poměrně nenápadný, tak o to větší překvapení se po jeho poslechu dostaví. Teprve druhý výtvor této stále ještě relativně mladé party, je totiž opravdu vyzrálým hudebním dílem, na němž se extrémní metalové momenty nechávají unášet post-metalovými plochami, jež jsou plné zádumčivě zasněné atmosféry.
I přes delší stopáž, díky níž byl první poslech relativně chaotickou záležitostí, kdy jsem se pořádně nemohl zorientovat, co že se mi to Obscure Sphinx vlastně snaží říct, jsem musel po čase uznat, že všechny skladby mají své pevně stanovené místo a jen velmi obtížně se hledají kousky, jež by zbytku nestačily. Od kratších meziher typu “Velorio”, přes utahané řežby jako “Feverish”, až po rozmáchlé kompozice, z nichž zejména závěrečná “The Presence of Goddess” je bez přehánění téměř geniální, to všechno dohromady funguje naprosto přirozeným způsobem, což je asi největší devízou celé desky. Semknutost.
Pokud budu mluvit čistě za sebe, tak ty nejdelší skladby jsou zároveň těmi nejlepšími. Způsob, jakým si Obscure Sphinx hrají s budováním atmosféry, která nepůsobí vůbec prvoplánově, je velmi funkční a já se kolikrát jen divil, jak dokáží z mála vytěžit maximum (“Nasciturus”). Aby to však neznělo tak, že kratší kusy stojí za starou bačkoru, tak třeba zmíněná “Feverish”, v níž zpěvačka Wielebna zní ve vypjatějších okamžicích jako týrané zvíře, nebo post-rockovější “Decimation” se skoro-blackovým vokálem jsou důkazem hudební rozmanitosti, kde se od jednotlivých nálad přechází k druhým s neuvěřitelnou bravurou.
“Void Mother” je jednoduše velmi příjemná, přitom však temná, agresivní, komplexní a nenudící deska, u níž se bez přehánění dají strávit hodiny denně, což nelze zdaleka říct o všech obdobných počinech, takže minimálně za to si Obscure Sphinx budu pamatovat. Lepší 8/10.