Země: Francie Žánr: black metal / post-hardcore Datum vydání: 26.2.2014 Label: Dooweet Records Tracklist: 01. Hugo Suits 02. Hermetic Party 03. Feed the Swamp 04. Dominance 05. I’d Rather Have You Dead Than Pregnant Hodnocení: 8/10 Odkazy: facebook K recenzi poskytl: Dooweet

Pokud jste naši stránku neotevřeli poprvé v životě asi tak před pěti minutami, asi jste si už všimli, že jestli mám nějaký žánr vážně rád, je to black metal… ne nadarmo recenzuji drtivou většinu žánrových nahrávek, které se zde objeví. Ačkoliv samozřejmě poslouchám i spoustu jiných stylů a poslouchám je hodně rád, black metal pro mě už asi navždy zůstane číslem jedna, můžu jej ve všech jeho formách a bez nadsázky denně. Oproti tomu hardcore mi neříká v podstatě vůbec nic… aniž bych se chtěl dotknout jeho posluchačů, mně ty hardcorové kapely znějí všechny stejně, ale nic proti tomu, posluchačům hardcoru jistě zase přijde black metal jako vymaštěnost, takže je to v pohodě. Jenže mám setsakra rád, když se tyhle dvě věci dají dohromady…

Kapel, které tyto dva žánry kombinují, není úplně málo, zároveň jich však není ani úplně hodně a z obecného hlediska tvoří poměrně malý zlomek. Když se to ovšem povede spojit odpovídajícím způsobem, tak ze společné soulože chorobnosti black metalu a drajvu hardcoru vznikají pěkně agresivní a nasraní bastardi, kteří vás nakopou do prdele, flusnou vám do ksichtu a při odchodu na vás vystrčí řiť. Člověk si to ale i tak pustí znova, protože tenhle druh bordelu prostě funguje až nevídaně skvěle a dokáže tvořit působivou atmosféru i chuť někomu rozbít držku zároveň.

Přestože už jistě správně tušíte, kam jsem tímto úvodem mířil, začněme ještě jednou a z jiné strany… Pokud jste naši stránku neotevřeli poprvé v životě asi tak před pěti minutami, asi jste si už všimli, že v poslední době tvoří podstatnou část alb, která recenzujeme, počiny zaslané různými firmami a kapelami. Zpočátku pro nás byla každá takováhle nahrávka událost, ale jakmile už to začalo chodit po desítkách a člověk to může přehazovat vidlemi (žádná narážka na vidlácký power metal), tak prostě trochu otupíte a nějaká velká očekávání od jednotlivých desek nemáte. Stejně tak jsem je neměl ani ohledně začínající francouzské formace Mur, která v nedávné době vydala své stejnojmenné debutové minialbum…

“Mur” jsem do přehrávače vkládal pouze s vědomím, že by mělo jít o nějaký post-hardcore říznutý black metalem. V nějakou extrémní šlehu, která by se mohla rovnat největším peckám tohoto specifického subžánru, jsem však nedoufal… znáte to, začínající kapela a tak dále. Jenže… ona to šleha docela je. Na “Mur” se totiž plus mínus nachází vesměs vše, co mě na podobné stylové kombinaci vždycky bavilo, navíc i relativně s vlastním ksichtem, což je super. Až v tomto bodě, po několika posleších, jsem se konečně uráčil provést nějakou rešerši, při níž se ukázalo, že i když je Mur nové jméno, v sestavě figuruje například člověk, který prošel řadami Today Is the Day nebo Glorior Belli, tudíž se není co divit, že výsledek zní velice dospěle a netrpí nějakými dětskými nemocemi.

“Mur” obsahuje 24 minut materiálu, což je úplně v pohodě, přece jenom se jedná o EP… není to však úplně málo, je to vlastně úplně dost na to, aby se člověk nasytil. V rámci oněch 24 minut se toho totiž děje docela dost, a jak už tomu tak u podobných záležitostí bývá, jedná se o docela slušnou divočinu. Mur ovšem nebodují nějakou naprosto nezřízenou agresí jako třeba The Secret, ani extrémně dusivou a odpornou atmosférou jako Celeste, zde je ta divočina spíše v tom smyslu, kolik se tam toho děje. Místy bych se nebál to označit i za lehce avantgardnější přístup, který je právě tím důvodem, proč jsem výše blekotal cosi o relativně vlastním ksichtu. To vše jistě do určité míry souvisí také s tím, že víc než s klasickým hardcorem Mur ten black metal znásilňují post-hardcorem… anebo je to snad opačně a black metal przní post-hardcore? Možná, že by to odpovídalo spíš, ale je to vlastně šumák, protože hlavní je výsledek a ten je parádní.

Všechny songy jsou hodně členité a neustále se v nich něco děje, místo pro nudu není ani v nejmenším. Rychlé momenty mají odpovídající odpich, vlivy black metalu jsou patřičně chorobné, občasné zatěžkané riffy dají vzpomenout až na sludge, sem tam se objeví nějaké pomalejší bahno s atmosférou, tuhle nějaká rafinovaná melodie nebo vyhrávka, jinde zase syntezátor. Uřvaný vokál, který se na rozdíl od hudby nese v trochu usedlejším duchu (co do stylu, ne co do samotného projevu), je rovněž zcela adekvátní. Jednoduše řečeno, všechno je na tom správném místě, má to nápad, muzika má hlavu a patu, dává smysl a má prostě koule.

Za mě tím pádem rozhodně ano. Mur mě na své prvotině hodně zaujali a přišli s materiálem, jenž je až překvapivě silný, trvanlivý a kvalitní, baví mě a vlastně nemám, co bych mu vytknul. Je to pecka, v níž snoubí nasranost s inteligencí a animálnost s promyšleností, zůstává patřičně extrémní, ale stále se nejedná o rubanici bez mozku… a to jsou všechno věci, které mi plně vyhovují. Rozhodně palec nahoru a budu se těšit na případné pokračování.