Nokturnal Mortum - Істина

Nokturnal Mortum – Істина

Nokturnal Mortum - Істина

Země: Ukrajina
Žánr: folk / black metal
Datum vydání: 8.5.2017
Label: Oriana Music

Tracklist:
01. Зустріну тебе в імлі старій
02. Мольфа
03. З чортом за пазухою
04. Смерековий дід
05. Пісня хуги
06. Вовчі ягоди
07. У човні з дурнями
08. Дика вира
09. Ліра [Кому Вниз cover]
10. Чорний мед
11. Ніч богів
12. Куди пливуть вінки рікою?

Hrací doba: 74:26

Odkazy:
web / facebook / twitter / bandcamp

K recenzi poskytl:
Nokturnal Mortum

Nokturnal Mortum se v průběhu let vyšplhali do pozice hvězdy ukrajinské blackmetalové scény. Díky postupnému odklonu od syrové produkce ze svých počátků a naopak příklonu k folk metalu dokázali nalézt hudební formuli, v níž se stali stravitelní pro širší publikum, aniž by šli vkusu kohokoliv naproti nebo vzbuzovali podezření ze zaprodání se (o čemž ostatně svědčí, že nezačali srát nová alba pod tlakem, ale stále upřednostňují kvalitu před kvantitou a nebojí se dát si načas). Jednoduše chytrý vývoj správným směrem.

Řekl bych, že onen průlom přišel s minulou deskou „Голос сталі“, která se pro mnohé stala nejen vrcholem tvorby Nokturnal Mortum, ale i etalonem toho, jak by měl inteligentní folk / black metal znít. U mě osobně sice s odstupem času vítězí ještě starší „Мировоззрение“ / „Weltanschauung“, ale plně chápu, proč spousta posluchačů „Голос сталі“ bezmezně miluje, protože skutečně jde o nahrávku, jaká nevzniká každý rok. Po osmi letech od vydání lze naprosto s klidem tvrdit, že tento perfektně vyvážený mix folku, blacku a až překvapivě progresivního přístupu ve zkoušce časem obstál a i zpětně má co říct.

Velká alba jako „Голос сталі“ (a ostatně i „Мировоззрение“ / „Weltanschauung“) ovšem mají i jednu zásadní nevýhodu, a sice že kladou vysoké nároky na své nástupce. Knjaz Varggoth si se svou družinou po „Голос сталі“ vybral doposud nejdelší „přestávku“, během níž sice vyšlo několik poměrně zajímavých neřadovek jako živá deska „Коловорот“ či split „The Spirit Never Dies“ s polským projektem Graveland, ale co se dlouhohrajících počinů týče, na novinku se čekalo již zmiňovaných osm let. O „Істина“ se mluvilo dlouho, vzpomínám si, že už koncem roku 2012 se začaly objevovat první zprávy a dokonce i název nahrávky. Prodlevu však lze chápat – na desku, již by šlo považovat za životní, se asi nenavazuje lehce.

Nebudeme to zbytečně prodlužovat – „Істина“ se svým dvěma předchůdcům vyrovnat nedokázala. Jistě v tom má roli i skutečnost, že novinka tentokrát působí poněkud nepřekvapivě. Mezi jednotlivými alby Nokturnal Mortum byly vždy znatelné rozdíly a s každým byl cítit velký posun kupředu. Očekával jsem, že „Істина“ bude i vzhledem k ohlasům znít podobně jako „Голос сталі“ a nemýlil jsem se. A co víc, až na pár výjimek téměř vymizely i vyloženě překvapivé momenty nebo progové pasáže, a nadto mi přišlo dost riffů i melodií hned při prvním poslechu nápadně povědomých, díky čemuž nový počin působí trochu jako chudší pokračování „Голос сталі“. Takhle řečeno to může znít dost hanlivě, ale nalijme si čistého vína – svým způsobem to tak je. V jistém slova smyslu se nejspíš dá vytáhnout výraz – zklamání.

I když, to je asi přehnaně pejorativní, spíš jen zklamáníčko, malinké. Vše totiž platí v rámci (novodobé) tvorby Nokturnal Mortum, v jejímž rámci „Істина“ asi působí jako nejslabší dlouhohrající nahrávka kapely po roce 2000. Nicméně je to dáno spíš vysokou kvalitou obou dalších desek než nekvalitou toho nového. Tvrdit, že jde obecně o špatnou záležitost, by bylo hodně mimo mísu a daleko od pravdy.

Nokturnal Mortum - Істина

Nahrávce totiž ze všeho nejvíc škodí až přehnaně vysoká očekávání, která šlo naplnit jen velice těžko. Ve skutečnosti je „Істина“ vysoko nad průměrem a navzdory všemu, co bylo řečeno, se jedná o velmi kvalitní hudbu. Z dosavadního vývoje recenze by se mohlo zdát, že mi to připadá jako průser, ale tak to opravdu není… pouze není nutné zbytečně přechvalovat, když jsou zde určité mušky, možná jsem si i trochu potřeboval postěžovat, snad i být trochu v opozici, protože je mi jasné, že zcela nekritických ohlasů bude dost a dost. Realita je ovšem taková, že se mi to upřímně líbí a přes všechny napsané připomínky jsem si poslech začal bez přehánění užívat.

Přiznávám, že zpočátku mě „Істина“ příliš nebavila a na první poslech jsem ji ani nedojel do konce, což je podstatný rozdíl oproti vstřebávání minulých dvou počinů, které oba dokázaly okouzlit ihned. Postupně ale i novinka ukáže své přednosti a především v její druhé polovině Nokturnal Mortum neváhají naservírovat nádherné momenty. „Вовчі ягоди“, „Дика вира“ a zejména dvojice „Чорний мед“ (božské klávesy!) a „Ніч богів“ jsou nepochybně strhující skladby, jejichž prostřednictvím ukrajinská veličina dokazuje, že ani „Істина“ není radno podceňovat. Klidně jmenovanou čtveřici můžete brát jako mé osobní vrcholy, chcete-li.

Je pravda, že určité riffy z první poloviny alba se mi za ty dva měsíce od vydání poněkud oposlouchaly, ale naštěstí se v ani jednom případě nejedná o nic natolik zásadního, aby bylo nutno začít jednotlivé stopy přeskakovat, na čemž má lví podíl i skutečnost, že každá píseň dokáže přijít minimálně s jednou skutečně bravurní pasáží. I díky tomu si deska obhájí svou vysokou délku bezmála 75 minut. Již finální a ustálené dojmy po několikatýdenním průběžném náslechu jasně říkají, že zde není skladba, jejíž přítomnost v tracklistu by byla zbytečná. Což je samozřejmě pochvala jak hrom, protože vytvořit počin o 75 minutách bez vaty, to hned tak někdo nedokáže, ačkoliv se o to mnozí snaží.

Co si z toho celého tedy odnést? Především sdělení, že „Істина“ je stále skvělá deska stojící za slyšení. Možná, že oproti oběma předcházejícím majstrštykům mírně laťku snížili, ale není důvod k rozhořčení či zklamání, protože se podobný výsledek dal očekávat a Nokturnal Mortum i této podobě pořád s přehledem stojí v čele folk/blackového pelotonu. A to vůbec není málo, naopak. Jestli „Істина“ stojí za slyšení? Samozřejmě ano.

Nokturnal Mortum - Істина


12 komentářů u „Nokturnal Mortum – Істина“

  1. Skvělá deska, která podle mně své předchůdce … I když napoprvý mě to taky moc nechytlo…. Na druhou stranu když vyšlo třeba NeChrist, tak jsem z toho byl totálně na větvi a bezmezně tu nahrávku miloval… Jenže člověk stárne, ledacos už slyšel a pocity nadšení tak nějak rychleji vyprchávají, se mi zdá..

    1. Hm, už ne. Kdysi jsem pobíral hudbu z podobného hlediska jako ty a to z té ” správné ” strany. Dnes se o politické názory hudebníků nestarám, mám své vlastní, na které hudba nemá vliv, nejsem dítě, které nějakej šmidlal přesvědčí o své pravdě. Mám moc rád Burzum- a přece vím, že Varg je kretén. To ovšem nemá vliv na kvalitu hudby. Mám rád spoustu grindových, crustových a HC kapel- to je zas samej komouš, marxista, naprosto pozitivní šiřitel dobra a podobnej trotl. Miluju Type O ´Negative- Peter Steele byl opilec a narkoman, posedlý sexem. Myslím na to, když se nechám unášet skvělou hudbou TON ? Ne.

    2. Proč furt musí tyhle věci někteří pitvat? Nelíbí se ti, neposlouchej, jednoduché. Neustálé řešení politiky a jediný, kdo to neustále vytahuje na povrch, jsou stejně levičáci. Co vám pořád vadí? Ta kapela někomu ubližuje snad?

  2. Pro mě osobně velký zklamání.Weltanschauung+Voice of steel jsou nepřokonatelný alba,jasně,ale Verity mě zoufale nebaví.Něco už sice naznačilo zprasený splitko s Graveland,ale tohle jsem fakt nečekal.Pořád je to asi v Pagan/Blacku špička ale se mnou to nic nedělá,jednim uchem dovnitř a druhým ven..To už je letos druhý zklamání,to první byla Stella polaris,i když verity je v provnání s posledníma goatmoon veledílo.škoda

  3. Mě zas tohle album hodně šmakuje,docela souhlasím s reckou na Orbis Metallum kde je to hodnoceno asi tak že hudebně je to až moc komplikované a složité…to je právě ono to jsem od N.M.chtěl a taky jsem to dostal.Takové Voice of Steel je pro mě až moc slaďoučké a teplé a dnes už mám velký problém si ho vůbec pustit…

    1. No přesně, “teplé” je asi moc silný slovo, ale je to takový moc melodický, hodný, hrající na první signální, todle jde mnohem víc do hloubky se mi zdá. Ale celkem chápu, že se to ne každýmu líbí.

    2. Slova “teplý” a “sladoučký” bych tedy opravdu k popisu VoS nepoužil,to že to bylo melodický,hypnotický s naprosto dokonalou atmosférou a geniálníma až pinkfloydovskýma prog pasážema přece neznamená že je to sladký.Navíc na stejnou úroven řadim i Weltanschauung(i NeChrist je pecka).To ti taky přišlo teplý?Verity není určitě špatný album jenom “To” tam prostě není.Je fakt,jak se píše v recenzi,že NM nastavili latku holt až moc vysoko,asi už svoje starý alba nepřekonaj,jesli jim došli nápady nebo jestli je to tím že už tam není Saturious,který tam byl tuším jako Vargothg od začátku a byl to druhý mozek NM,nevim.At je to jak chce tak mě(nejenom) verity dost zklamalo,ale dalo se to čekat,jak už jsem psal,dost naznačilo splitko s Graveland..

  4. Je to možný že tobě to tak nepřipadne ale na můj vkus to album obsahuje až moc sladkých a podbízivých pasáží no vrchol je poslední song ten je opravdu strašidelný.NeChrist a jeho atmosféra nepotřebuje komentář to je prostě kult. Weltanschauung už není tak agresivní ale rozhodně má své velké kouzlo i po letech.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.